Stalo se to loni 9. září asi 40 minut před půlnocí na ubytovně v obci Třebestovice na Nymbursku, kde oba sourozenci společně bydleli.

Lidé z jejich okolí, kteří je znali blíž, by přitom rozhodně neočekávali, že soužití dopadne právě takto. Tipovali by spíš opak: usmrcený bratr byl totiž hlučný; když se napil, což bývalo často, přepadaly ho záchvaty nečekané agresivity – a z minulosti bylo známo, že svého bratra fyzicky napadá.

Zvlášť když si k Martinu G., který měl pod palcem peníze obou sourozenců, odskočil v noci z hospody, domáhal se částky na další útratu – a dočkal se odmítnutí: dnes ne, zase až zítra… Ostatně obžalovaný má na temeni hlavy obrovskou a vskutku nepřehlédnutelnou jizvu; památku na ránu, kterou kdysi utržil, když ho brácha zezadu napadl masivním popelníkem…

Mírnější výchovný režim

Okolnosti, ze kterých smrtící krvavý konflikt vzešel, vzal v úvaru i senát soudkyně Alexandry Chrdleové, když rozhodoval o výši trestu a o zařazení odsouzeného do věznice s mírnějším výchovným režimem – lidé odsouzení za vražedné jednání totiž podle trestního řádu standardně patří do věznice se zvýšenou ostrahou. Soud má ale za to, že v tomto případě zařazení mezi vězně pykající za kriminální skutky menší závažnosti lépe splní převýchovný účel trestu než pobyt mezi těmi nejtěžšími zločinci.

Kuchyňský nůž s 20centimetrobvou čepelí, která oběti poranila plíce, játra i ledvinu, vzal Martin G. osudného večera do ruky jen náhodou. Alespoň to sám tvrdí, když líčí, jak se vše seběhlo ve chvíli, kdy bratři, kteří měli oba upito, po návratu z hospody chystali večeři. Zabitý agresor náhle shodil ze stolu nasbírané houby, že prý nemá dost místa, a bratra podobně jako jindy napadl.

Martin G. tvrdí, že jeden z nožů (které na stole běžně ležely i podle výpovědi svědků) musel vzít do ruky náhodou, když se snažil zachytit rovnováhu poté, co do něj bratr strčil. Když se pak sourozenci srazili, prý to nevypadalo, že by šlo o něco vážného. Až když bratr seděl na posteli, si Martin G. podle vlastních slov všiml, že je zraněný. Pomoc přivolaných záchranářů už ale byla marná.

Verdikt není pravomocný, obžaloba i obhajoba si ponechaly lhůtu na rozmyšlenou, zda podají odvolání k pražskému vrchnímu soudu.

Čtěte také: Smrtící bodnutí do břicha na ubytovně prý byla náhoda