Sedmnáctiletý trest, který si má odpykat ve věznici s ostrahou, potvrdil ve středu odvolací senát Vrchního soudu v Praze 30letému Jiřímu Steidlovi. Podle verdiktu se přesně před rokem, loni 24. února odpoledne, pokusil zavraždit o šest let mladší bývalou přítelkyni. Postupně jí zasadil 46 bodných ran! Stalo se to v osadě Černý Vůl u obce Statenice na Praze-západ v koupelně domu, který si tam Steidl pronajímal. Čin, který jen shodou náhod neskončil úmrtím, vyvolal tehdy velkou mediální pozornost. Majitelkou nemovitosti je totiž rozruch budící modelka Agáta Hanychová.

Absurdní obhajoba

Soud neuvěřil obhajobě obžalovaného, že se v době činu vůbec nezdržoval doma. Podle svého tvrzení se prý jel projet svým černým vozem Audi A8, jak bylo jeho zvykem, když měl volno, a při návratu z vyjížďky se zastavil na Ruzyni, kde pozoroval letadla. To, že v koupelně jeho domu s červenými cákanci, jež prý považoval za barvu, se nachází bývalá přítelkyně, zjistil až po návratu. Beze slova se prý otočil a odjel, aby se sešel u kávy s přáteli. Těm pak vyprávěl, jaké divadýlko na něho bývalá partnerka hraje: zas nějakou habaďůru. Po rozchodu, přesněji od chvíle, kdy si našel novou lásku, ho prý totiž doslova pronásledovala telefonáty a SMS zprávami, dělala mu naschvály, pomlouvala ho, snažila se mu škodit (mimo jiné prý i tvrzením, že nájem splácí své bytné dodávkami kokainu) – a dokonce se v minulosti už jednou do jím užívaného domu vloupala.

Takové obhajobě ale soud neuvěřil. „Je absurdní,“ konstatoval předseda senátu Jiří Lněnička, který si nedovede představit, že kdyby popisovaná situace skutečně nastala, obžalovaný by se jen tak otočil a odešel, aniž by svou bývalku z domu vykázal či zavolal policii. Zvlášť když v minulosti kvůli rozmíškám s expřítelkyní zaměstnal policisty opakovaně.

Důkazy v telefonu

Soud nepochyboval o tom, že v době činu byl Steidl doma. Dokládá to jeho telefon trvale přihlášený k buňce mobilního operátora nedaleko jeho bydliště, přes kterou také odcházely do sítě jeho hovory i textové zprávy.

Co se tedy v domě skutečně stalo? Podle výpovědi pobodané ženy ji Steidl večer před činem přivezl autem k sobě. To potvrzuje i pachová stopa ve vozidle. Pak spolu spali – žena původně hovořila o znásilnění, pak ale změnila stanovisko a tvrdila, že šlo o sex dobrovolný. Vše se zdálo v pořádku ještě dopoledne při společném koupání. Pak ale na ženu, jež se oblékala na cestu do práce, zaútočil Steidl kuchyňským nožem. Postupně ji bodal v několika vlnách a čekal, dokud nevykrvácí. Mezitím v pokoji kouřil, telefonoval známým – a podle slov poškozené bylo slyšet i zvuk typický pro šňupání kokainu (ten se poté v jeho moči skutečně našel). Když smrt nepřicházela, přinesl šedou vázanku se slovy, že oběť uškrtí. Jak u soudu zaznělo, došlo i na černý humor: zraněná ho uprosila, aby ji takovou ošklivou kravatou nezabíjel. A tak dostala ještě šanci krvácet. Nakonec se jí podařilo uprchnout okénkem koupelny. Ve sněhové závěji u cesty ji našla sousedka, vracející se autem domů, a přivolala pomoc.

Námitky neuspěly

„Kdyby ji chtěl zabít, měl by k tomu tisíc příležitostí,“ bránil klienta advokát Eduard Bruna. Také Steidl se snažil zpochybnit výpověď poškozené poukazem na rozpory. Opakovaně ji označil za lhářku a narkomanku (v její moči se našly stopy čerstvého kouření marihuany a konzumace kokainu před třemi až šesti dny, což vylučuje její tvrzení, že už drogy nebere a obžalovaný jí musel něco namíchat do pití). Poukazoval na nesrovnalosti v její verzi i na údajné nedostatky ve vyšetřování. Připomínal například vyšetřovací pokus na místě činu, při němž figurantka, zjevně drobnější než poškozená (a navíc nezraněná) měla problém předvést útěk koupelnovým okrem. Ven se dostala s potížemi – a navíc ulomila poličku, která by podle Steidla musela tím spíš prasknout pod jeho bývalou přítelkyní. „Tvrdila, že neměla sílu vstát a bránit se – a po třech hodinách krvácení se sprchuje, s probodnutou plící chce kouřit – a nakonec vyleze ven,“ podivoval se obžalovaný nad výpovědí poškozené.

„Lituji, že Lucie byla zraněná, mrzí mě to, ale musím se bránit tomu, že mě obviňuje z něčeho, co jsem neudělal,“ zdůraznil Steidl a nabídl možnou motivaci krvavé historky: „zhrzeností a žárlivostí počínaje a mstou a zištností konče“. Soud mu ale neuvěřil. „Nelze uvěřit, že by si poškozená zranění způsobila sama nebo si na to někoho najala,“ konstatoval soudce Lněnička. Ten sice připustil, že jednotlivá bodnutí život neohrožovala, ale v souhrnu byla „jednoznačně likvidační“.

„Bez komentáře,“ řekl Deníku advokát Bruna při odchodu z jednací síně. „Já musím držet stanovisko klienta – a soud mu neuvěřil,“ konstatoval. O tom, zda podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, prý ještě se Steidlem nehovořil.