Jedna z úřednic pracovala jako vedoucí magistrátního odboru vnitřní správy, druhá jako právnička a hlavní městská matrikářka. Policisté a žalobci jim o 15 let později vytkli, že změnily negativní rozhodnutí matriky Prahy 1 a určily, že Czerninová byla v době své smrti v roce 1965 občankou Československé republiky.

Obžaloba tvrdila, že ženy rozhodly bez zjištění úplného a přesného stavu věci a ignorovaly některé dokumenty, čímž se dopustily maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti.

Pražské soudy nejprve stíhání zastavily kvůli promlčení

Žalobci však podali dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně, který jim vyhověl a případ vrátil na začátek. Obvodní soud pro Prahu 1 chtěl následně vrátit spis státnímu zástupci k došetření, s tím ale nesouhlasil pražský městský soud, který rozhodnutí zrušil. Poté soud stíhání zastavil, účelu trestního řízení podle něj bylo dosaženo. S tím již nadřízený soud souhlasil.

Účelu řízení mohlo být podle trestního řádu dosaženo „vzhledem k významu a míře porušení chráněného zájmu, způsobu provedení činu a jeho následku, nebo okolnostem, za nichž byl čin spáchán, a vzhledem k chování obviněného po spáchání činu, zejména k jeho snaze nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivé následky činu".

Czerninová pocházela z rodu Schwarzenbergů. Zemi opustila dobrovolně v roce 1945, o majetek rodinu připravily Benešovy dekrety. Potomci Czerninové díky rozhodnutí o občanství mohli uplatnit restituční nároky na její někdejší majetek. Pozemkové úřady posléze podle obžaloby rozhodly o vydání milionů čtverečních metrů lesů a dalších nemovitostí, hlavně na Českobudějovicku a Karlovarsku.