Nejen obyvatele Velvar na Kladensku, kde Hubený přejel autem muže, jehož dodávku se rozhodl ukrást, ale celou republiku. To, že zloděj bez mrknutí oka neváhal zmařit lidský život, jenom aby se dostal k cizímu majetku, je děsivé. A těžko pochopitelné i za situace, kdy obžalovaný připouští, že v noci před činem šňupal pervitin…

Čtěte také: Útočník pobodal muže a jeho partnerku, muž zraněním podlehl

„Svého činu lituji," řekl obžalovaný soudci Robertu Pacovskému. A na soudní chodbě, kde se na jeho tvář zaměřily objektivy kamer a fotoaparátů, sklopil hlavu. Přesto nepůsobil dojmem, že by se trápil výčitkami. Když odpovídal na otázky předsedy senátu k tomu, co se osudného 30. května krátce po deváté hodině na velvarském náměstí odehrálo, ani to nevypadalo, jako by přibližoval děj, jehož byl přímým účastníkem. Hubený hovořil klidně a působil nezúčastně, jako by popisoval třeba film, který večer viděl v televizi. Tohle ale byla skutečnost. Děsivá realita s neodčinitelnými následky.

Jaké bylo pozadí smrtícího útoku za použití vozidla je předmětem zkoumání soudu. Hubený totiž předkládá vyšetřovatelům i soudcům poněkud jinou verzi krvavého příběhu než uvádí obžaloba. Státní zástupce Tomáš Milec nepochybuje, že se Hubený rozhodl krást – a když byl přistižen, neváhal vraždit. Podle žalobce nasedl na náměstí Krále Vladislava do nezajištěného auta, jehož vlastník si jen na pár okamžiků odskočil do krámu. U dodávky Ford Tranzit, kterou jejím majitel využíval k podnikání v podlahářském řemesle, zůstalo nejenom stažené okénko, ale dokonce i klíčky v zapalování. Zloděje si ale všiml majitel a vyběhl z obchodu, aby mu zabránil v odjezdu. Hubeného, který již stihl nastartovat, chytil otevřeným okénkem za mikinu. Krátká potyčka ale skončila tragédií. Když obžalovaný zařadil zpátečku a popojel, majitel vozu spadl. A jeho vlastní auto, ujíždějící se zlodějem za volantem, ho pak přejelo. Zranění hlavy a hrudníku byla smrtelná; snahy místního strážníka a lékárníka o masáž srdce už nemohly pomoci. Stejně jako nebyl nic platný přílet záchranářského vrtulníku z Prahy, přistávajícího přímo na náměstí…

Krást jsem nechtěl!

„Já neviděl, že tam leží; myslel jsem, že je někde bohem," hájí se Hubený. Nepopírá, že do auta, které mu nepatřilo, vlezl a chtěl s ním odjet. Trvá ale na tom, že on krást nechtěl. Právě naopak – jeho úmyslem prý bylo vrátit ukradené auto právoplatnému majiteli! Tak to Hubený tvrdí už od svého zadržení. Dopaden byl jen několik hodin po činu. A pořád si vede svou. Auto chtěl vracet, ne se ho zmocnit!

Tři dny před osudným dnem se prý u kamaráda v Drastech náhodou potkal s mužem z Kralup, kterého prý zná jen přezdívkou. Říká se mu označením jedná karty. A tento muž se mu prý svěřil, že mu někdo ukradl modrý Ford Tranzit. Hubenému, s nímž se pořádně neznal, nejenom nadiktoval poznávací značku, ale dokonce mu dal od vozu i klíč. Kdyby prý auto na svých cestách někde potkal,aby mohl vyzkoušet, jestli je to skutečně ono. V případě, že auto najde a zavolá mu, kde je, mu prý tento známý-neznámý slíbil dva tisíce.

Honba za děvčaty, nebo penězi?

To, proč často s kamarády cestoval krajem, Hubený u soudu vysvětloval jízdami „do heren a za děvčaty". Kriminalisté jsou ale přesvědčeni, že šlo o zlodějské výpravy za krádežemi aut. A že kořistí z téhle mise neměl být jen tranzit ukradený ve Velvarech, ale také odcizená avie. Hubený ale trvá na tom,že kamarád ho do Velvar přivezl po nočním tahu za zábavou. A on si tam na náměstí všiml modrého tranzitu. Poznávací značka prý souhlasila s údaji napsanými na papírku – a tomu, že s autem zacházel někdo neobvykle, nasvědčovalo stažené okénko a klíčky ponechané v zapalování. Podle Hubeného slov jasné indicie pro krádež.

Že by zavolal policii? To ho prý v danou chvíli nenapadlo. Tvrdí ale, že telefonoval muži s karetním jménem. Z budky na náměstí, protože svůj mobil měl vybitý. Dotyčný ho prý požádal, aby mu auto přivezl; než by do Velvar dostal z Kralup, mohlo by být už kdovíkde. Za dovoz prý dojednali zvýšení původně sjednané dvoutisícové odměny o tisícovku – jaksi se ale nedomluvili na tom, kam má auto přivézt. To byl prý důvod, proč Hubený nakonec auto odstavil na hrázi rybníka nedaleko osady Staré Ouholice na Mělnicku.

Když ujížděl z Velvar, neměl prý ani tušení, že má na svědomí lidský život.

Co na to znalci…

„Když jsem vycouval, podíval jsem se před sebe a nikoho jsme neviděl," tvrdí Hubený, jenž si podle svých slov ničeho zvláštního nevšiml ani ve zpětném zrcátku. „Kdyby mě napadlo, že on je před vozidlem, tak bych se nerozjel," tvrdí. Advokát Ladislav Šustr zdůrazňuje, že tuhle verzi připouští i znalecký posudek. Naopak žalobce Milec připomíná slova expertů, podle nichž není možné, že by řidič nezaznamenal, že přejel lidské tělo. I když podle svědků vyrazil tak, až gumy kvílely.

Muž s karetním jménem opravdu existuje. Nešlo o přezdívku, ale o skutečné příjmení. Dotyčného kriminalisté našli v litoměřické vazební věznici. Odmítl, že by kohokoli žádal o pomoc při pátrání po ukradeném autě, popřel, že by Hubeného vůbec znal. Jeho společníky z nočních toulek ano – nechce prý ale s nimi mít nic společného. Stejně se vyjádřil i k prověřovanému zločinu. „Nic o věci nevím, nechci s tím mít nic společného," vypověděl tento svědek.

fb-pd-podval

Kde je pravda, se nyní snaží zjistit soud. Konání hlavního líčení rozplánoval soudce Pacovský do čtvrtka. Senát také bude zvažovat, zda má být obžalovaný potrestán pro vraždu spáchanou s úmyslem zmocnit se cizí věci, jak navrhuje v obžalobě státní zástupce Milec. Možná by byla i změna kvalifikace na mírněji trestanou loupež.

Kromě smrtícího zločinu je recidivista Hubený souzen také pro maření výkonu úředního rozhodnutí. Autem zabíjel ve chvíli, kdy měl vysloveny dokonce dva zákazy řízení. V kauze také figuruje krádež – z nákladového prostoru auta zmizela 90kilogramová bruska za 135 tisíc korun. O té obžalovaný prý neví vůbec nic. Tvrdí, že o to, co dodávka veze, se vůbec nezajímal.