Čtyřiadvacetiletý muž s omezenou pohyblivostí policii oznámil, že u dveří zazvonila neznámá žena – a když otevřel, povalila ho na zem a odnesla si peníze, přičemž on jí v prohledávání bytu nemohl zabránit. Nic takového se ale nestalo.

Kriminalisté postupně odhalili pravdu: honí se za přeludem. Lupička neexistuje – a nestal se ani čin, který měla spáchat. Nakonec se kápla božskou i údajná oběť. Mladý muž policejním detektivům potvrdil, že si přepadení vymyslel, aby svým rodičům dokázal přijatelně vysvětlit, kam zmizely peníze. Ty invalida ve skutečnosti utratil sám. Za prostitutku. Zaplatil jí za poskytnuté služby bezmála dvacet tisíc korun.

Kriminalisté během prošetřování případu získali podezření, že všechno bude asi jinak, než tvrdí údajná oběť. „Získali jsme informace a poznatky, které se značně rozcházely s výpovědí poškozeného,“ potvrdili vyšetřovatelé. Původně to přitom vypadalo, že dotyčný naopak téměř vzorně spolupracuje. Velmi detailně popisoval štíhlou třicátnici s hnědými vlasy a culíkem obarveným do červena, nápadnou mateřským znaménkem na čele, piercingem v nose a nošením prstenů na palcích. Ochotně také spolupracoval na přípravě takzvaného identikitu – tedy kresleného portrétu pachatelky. Ten pak policie zveřejnila a požádala občany o spolupráci při pátrání. Mladý muž s vyvinutou fantazií tak tahal za fusekli nejen své nejbližší a policejní detektivy, ale i veřejnost.

Vymyšlená přepadení nejsou ojedinělá

S vybájenými loupeženi se pražští policisté setkávají poměrně často. Oznamovatelé si přepadení vymýšlejí zpravidla ve chvílích, kdy potřebují získat od policie „omluvenku“ – nejčasněji pro partnera nebo pro zaměstnavatele. Vymyšlené loupeže tak nahlašují třeba lidé, kteří se opili a někde „zapomněli“, ztratili nebo prohráli peníze, někde zapomněli notebook… Výjimkou ale nejsou třeba ani nevěrníci, kteří se nerozpakují zaměstnat vyšetřovatele, jen aby oddálili odhalení svého vztahu.