„Mrzí mě, že náš vztah skončil tak tragicky; je mi líto, jaký zármutek jsem způsobila jeho rodině – zejména jeho dceři," kála se obžalovaná. Svého muže vylíčila jako vulgárního násilníka, který nepracoval a nechával se od ní živit; žil z jejího výdělku i z příspěvků od její matky. I k uzavření manželství ji prý přiměl vydíráním.

Žena hodila po manželovi misku 

Následovalo pak soužití provázené křikem, kdy ani k ráně nebylo daleko – a to na obou stranách; okolí hovořilo o „italském manželství". Aby se uklidnila a zvládala deprese, strach a úzkosti, pomáhala si žena podle vlastních slov alkoholem a léky. „Ordinovala jsem si je sama," uvedla v jednací síni.

Loni 1. prosince došlo k tragédii. Odpoledne pil muž pivo a žena víno – a kolem půl čtvrté se strhla hádka. Žena po manželovi hodila misku, on ji čímsi, snad botou, praštil do temene – načež se žena chopila čerstvě zakoupeného kuchyňského nože. Kudly s 12centimetrovou čepelí. Bodla a řízla celkem pětkrát, smrtící byly rány do hrudníku.

Žena připoštěla vliv alkoholu 

„Bála jsem se: blížil se mně se zvláštním výrazem a měla jsem strach, že mě zabije," vysvětlovala, jak to přišlo, že zabíjela ona. Připouštěla i vliv alkoholu: sama po činu nadýchala 2,04 promile, zesnulý měl v krvi 1,4 promile.

Nutná obrana, snažil se u krajského soudu argumentovat advokát Petr Špetlák. Neuspěl. Stejně jako u vrchního soudu, kde se snažil dosáhnout změny právní kvalifikace z vraždy na mírněji trestaný skutek, na zabití z omluvitelné pohnutky.

Hádky byly běžné 

Jedno ani druhé neobstojí, uvedl soudce Zelenka, který zdůraznil, že nešlo o vztah násilníka a oběti, ale o patologický vztah dvou patologických osobností. Hádky, provázené i oboustrannými útoky, byly zcela běžné.

Proč by tedy ženě právě nyní mělo hrozit něco jiného než pár dalších modřin? Vážněji jí manžel nikdy neublížil. Naopak to neplatí: žena muže loni pobodala už 30. července.

Žena partnera vlastně živila 

Také tehdy měla upito víc než on: policistům nadýchala 1,7 promile, zatímco zraněný 1,07 promile. Po tomto incidentu se navíc nechala slyšet, že když je střízlivá, má ze svého muže strach – avšak když se napije, má pocit, že musí útoky oplácet.

V konečném důsledku obžalované neprospělo, že partnera vlastně živila. Soudy z toho vyvodily, žena manželovi nebyla závislá, ba právě naopak – a nic jí nebránilo, aby od něj odešla. K tomu se neodhodlala – a tedy domácí poměry minimálně tolerovala.

Těžko lze hovořit o strachu 

Že to s věcí nesouvisí? V řeči paragrafů nikoli. Právě tohle hodnocení neumožňuje změnu kvalifikace vraždy na zabití, když „italské soužití" (jak pár vnímalo okolí) osudného dne nijak nevybočilo z rámce běžných partnerských roztržek a půtek.

Nestalo se nic, co by obžalovanou mělo zaskočit. Těžko tedy hovořit o strachu, úleku zmatku či silném rozrušení, stejně jako o předchozím zavrženíhodném jednání poškozeného mimořádné intenzity. Právě to jsou rozdíly, které zabití odlišují od vraždy.

Čtěte také: Alkohol prozradila chůze i jízda