Jde o žalobu výtvarníka Michala Cihláře, jenž se zoo po léta úspěšně spolupracoval, ale před osmi lety kontakty ukončil za ne zrovna přátelských okolností - načež padlo i několik žalob. Zoo musela dokonce přestat používat jím vytvořené logo s obrázkem koně Převalského.

Nyní se malíř domáhá toho, aby zahrada odstranila obrázkovou navigaci a další výtvarná díla vytvořená jeho nástupcem. Tyto perokresby se prý nápadně podobají jeho vlastním obrázkům, byť vytvořených technikou linorytu - což má podle žalobce budit dojem, že se nic nezměnilo. Situaci Cihlář přirovnal ke stánkovým prodejcům, kteří prodávají výrobky bůhvíjaké kvality, které ale nápadně připomínají produkty známých firem - přičemž v názvu je pozměněné jediné písmenko. Třeba Adidos, vysvětlil malíř svůj pohled.

Má se jednat o tři desítky napodobenin

Podle něj se takovýmto fejkům neboli nelegálním napodobeninám podobají i některá díla užívaná v zoo. Podle žaloby jich tam mají být tři desítky; například jde o směrové tabule, upozornění na zákaz fotografování s bleskem či vyobrazení na pavilonu velkých želv. Soudkyně se ale chce přesvědčit přímo na místě, co a kde se v zahradě nachází. Naplánovala tudíž procházku areálem.

Spíše žertem pak byla míněna úvaha, že by se přímo na místě dalo vyhlásit i rozhodnutí. To prý ale možné není, protože u verdiktu nesmí chybět státní znak. Zajistíme, ozval se v jednací síni přítomný vedoucí oddělení marketingu Zoo Praha Vít Kahle s tím, že tohle není problém; vždyť se v zahradě přece konají i svatební obřady. Přesto se ale v zoo bude jenom obhlížet a nikoli soudit. Rozhodnutí přece jen padne jako obvykle: v jednací síni.