Reagoval tak na rozhodnutí ředitele památníku Milouše Červencla, který v roce 2008 nechal u sousoší vyměnit informační desku, na které už Hampl není uveden jako spoluautor díla.

Kdo byl umělec?

Památník jeho autorský podíl neuznává, byť nezpochybňuje, že na přípravě sousoší pracoval – podle stanoviska památníku ale pouze jako pomocník umělkyně, kdy své ženě, jež byla skutečnou tvůrkyní, zajišťoval řemeslné práce. Hampl to odmítá. Podle jeho verze je jeho dílem nejen konečná instalace sousoší včetně jeho kompozice, provedená až po smrti manželky, ale má podíl i na zpracování jednotlivých figur. „Moje žena se soustřeďovala hlavně na obličeje," vysvětlil s tím, že on pomáhal s dopracovávání zbývající části těl – a dvě postavy, vytvořené až po smrti Uchytilové, jsou výhradně jeho dílem.

To lidický památník odmítá. Právník František Vyskočil, který jej v jednací síni zastupuje, proto nechal promítnout televizní dokument Oči modré, vlasy hnědé z roku 1981, natočený před smrtí sochařky, která v něm má také hlavní slovo. Soudce Vojtěch Cepl ho zhlédl nikoli proto, aby slyšel, jak sochařka říká, že si uvědomuje, že vyrobit všech 82 znamená deset let života, jestliže „je na to skoro sama", a ani z toho důvodu, aby viděl, že se v ateliéru kolem soch točí jak Uchytilová, na niž se kamera zaměřila více, tak Hampl. „Ve třinácté minutě a patnácté sekundě je v pozadí zřetelně vidět socha číslo 73, o které žalobce tvrdí, že ji celou udělal až po smrti paní Uchytilové," zdůraznil Vyskočil. Podle něho je pravdou opak. „Obě postavy vytvořila sochařka za svého života, což máme i fotograficky zdokumentováno," zdůraznil právník lidického památníku. Trvá na tom, že jedinou autorkou památníku byla Uchytilová.

Vzpomínky svědkyně

V Hamplův prospěch naopak v pondělí mluvila svědkyně Věra Fexová. Žena ročníku narození 1929 zavzpomínala, jak docházela do ateliéru, kde sousoší lidických dětí vznikalo. Nejen že tam vodila školáky na exkurze, ale také pomáhala s úklidem; jeden čas i třikrát týdně. „A protože jsem malé postavy, oběma jsem stála modelem, když potřebovali vymodelovat ruku nebo nohu," připomněla seniorka, která potvrdila Hamplova slova: zatímco sochařka se zaměřovala zejména na obličeje, její manžel pomáhal dopracovávat těla figur. A potvrdila i to, že dvě sochy dodělával zcela sám. „Opravdu jsem viděla, jak to dělal, ne jen o tom slyšela," odpověděla bez zaváhání na otázku soudce Cepla.

To, že Hampla viděl pracovat na instalaci díla, uvedl i Antonín Nešpor z Lidic, z rodu lidických Horákových. „Ale to bylo při dokončovacích pracích na památníku v Lidicích, ne na sochách," připomněl s tím, že tehdy bylo na místě více lidí – mimo jiné i celá parta slévačů. Slova svědků právník Vyskočil nezpochybňuje – tvrdí však, že nedokážou rozlišit, co je tvůrčí a co netvůrčí prací. „Hlínu bych tam mohl plácat i já," řekl novinářům před jednací síní.

Kauza sporu o sousoší bude pokračovat za týden; v pondělí odpoledne. Zaznít má nahrávka posledního rozhovoru, který Marie Uchytilová poskytla před svou smrtí, předkládaná Památníkem Lidice – a soudce Cepl se musí vypořádat s návrhy na provedení dalších důkazů. Pak se uvidí, jestli bude jednání znovu odročovat, nebo již poskytne prostor k přednesení závěrečných návrhů.