Řeč to byla velmi obsáhlá; podle státního zástupce Petra Jiráta dokonce nejobsáhlejší, jakou kdy ve své kariéře zažil (a to se věnoval zejména složitým hospodářským kauzám). Mezi novináři sledujícími jednání bylo dokonce možno zaslechnout nejnovější fór: někdo by měl panu doktorovi naznačit, že se délka závěrečné řeči nezapočítává do výkonu trestu – na rozdíl od doby strávené ve vazbě…

Právě uším žurnalistů ale byla Rathova řeč adresována možná víc, než samotnému trestnímu senátu. O tom se totiž obžalovaný vyjádřil, že mu nenaslouchá – dlouhodobě – a je přesvědčen, že ať by argumentoval jakkoli, o verdiktu je dávno rozhodnuto. O odsuzujícím rozsudku – a podle všeho o přísném trestu. Možná v souladu návrhem žalobce Jiráta, který pro obžalovaného požaduje nejméně devět let vězení a propadnutí veškerého majetku.

I mírnější tresty, které soud vyměřil devíti spoluobžalovaným již v dubnu (nejhůř dopadli Kateřina a Petr Kottovi, v minulosti Rathovi blízcí pracovně i lidsky, které nepravomocný verdikt posílá za mříže na 7,5 roku a dotýká se i jejich majetku), označil za drakonické; nabídl srovnání se šestiletým trestem, který dostal řidič z pražského Smíchova smrtící sražení dívky autem, za jehož volantem seděl opilý. Předpokládá ale, že soud nepřesvědčí a že verdiktem bude završen exemplální případ politického korupčníka, po jehož odhalení a potrestání veřejnost tolik volala.

Tlachání u vína

Rath jakoukoli vinu od počátku odmítá a ve své závěrečné řeči velice detailně rozebral souvislosti jednotlivých zakázek. Stačil toho probrat hodně – včetně technických podrobností, souvislostí ze soudního spisu i toho, co podle něj ve spisu chybí. Zkritizoval mimo jiné použití policejních odposlechů a jejich výklad, kdy jsou výrokům mnohdy přisuzovány zásadní významy, ačkoli šlo jen o tlachání u vína.

Shrnout jeho řeč lze jednoznačně: trvá na tom, že neexistuje jediný důkaz, který by potvrzoval, že o ovlivňování zakázek věděl a podílel se na tom; manipulace podle něj ani nebyly možné. Žalobce Jirát naopak o vině nepochybuje; má za to, že důkazy Rathův podíl na korupčních manipulacích s veřejnými zakázkami, kdy vítězné firmy byly vybrány předem, jednoznačně prokazují.

Verdikt, jím soudce Robert Pacovský uzavře kauzu, jíž se jeho senát zabývá již od počátku předloňského srpna, dozajista nebude konečný. Na základě odvolání případ nepochybně poputuje k Vrchnímu soudu v Praze.

Rozruch kolem fotky soudceOpakovaně během středečního jednání zažila soudní síň nečekaný rozruch. Předseda senátu Robert Pacovský dokonce Davidu Rathovi pronášejícímu závěrečnou řeč pohrozil uložením pořádkové pokuty a vyvedením z jednací síně. Reagoval tak na jeho výroky, který podle soudce byly krajně neuctivé. Obžalovaný hovořil o tom, že na internetu lze najít fotku zobrazující Pacovského s alkoholem, jak podle Rathových slov „vyspává po flámu". Rath tím chtěl podpořit své tvrzení, že popíjejí a tlachají někdy všichni – ale on za to má být odsouzen.

„Já vám tu fotku mohu klidně přinést ukázat," řekl Rath Pacovskému. Nakonec ji nepřinesl on, ale v jednací síni se objevila mladá žena, která přistoupila k Rathovi sedícímu v přední částmi místnosti, kam veřejnost nemá přístup, a cosi položila na stůl u místa obhajoby. Mělo jít právě o vytištěnou fotografii, o níž se Rath předtím zmiňoval – a kterou si nechal poslat proto, aby nebyl označován za lháře.

Ženu, která dokument beze slova odložila a odcházela, soudce Pacovský zastavil až ve dveřích. Nechal si předložit doklady a z řidičáku vyčetl, že jde o Evelinu Weagovou. Obyvatelka Hostivice, kde bydlí i Rath, je prý spolupracovnicí jeho bývalého obhájce Adama Černého, který ho jako advokát stále zastupuje v druhé větvi případu, a také je zapojena do činnosti firem spojovaných s Rathem a jeho manželkou Evou.

Na dotaz soudce řekla, že „jen něco přinesla" a na otázku proč jen odtušila, že „prostě přinesla". Pacovský návštěvnici upozornil, že za její přínos k soudnímu jednání lze udělit pořádkovou pokutu až do výše 50 tisíc korun. O tom, zda pokutu vyměří, se prý trestní senát teprve poradí.