Ochranné léčení psychiatrické v ústavní formě určily soudy ženě, u níž podle znaleckého posudku hrozí „aktivní obrana fyzickým útokem". Ta se vytrvale ohrazovala s tím, že znalecké zkoumání bylo odbyté – a ona se podobného jednání v minulosti nedopustila a dosud se také nestala pacientkou léčící se na psychiatrii.

Žena se obrátila na policii 

Neviděla tedy důvod k obavám, že by na svobodě mohla být nebezpečná pro své okolí – zvlášť, když sama souhlasila s léčbou v ambulantní formě. Málem jí to ovšem nebylo nic platné. Do léčebny nakonec nenastoupila jen díky tomu, že už dříve se za ni postavili ústavní soudci: rozhodli o odkladu. V jejím případu se významně angažovala Liga lidských práv.

Původně to přitom byla právě tato žena, kdo se obracel na policii. Ta ovšem její upozorňování na lidi, kteří ji prý sledují, ničí jí věci a vypínají bezpečnostní zařízení v bytě, vyhodnotila jako křivé obvinění.

Pádné důvody pro ústavní léčbu pacientky chybí 

Ona sama se pak v pozici pachatelky protiprávního jednání stala předmětem zkoumání – a stanovisko znalce (kdy se stěžovatelka ohrazuje mimo jiné proti příliš krátkému vyšetření, proti tvrzení, že údajně odmítla test, který jí podle ní vůbec nebyl nabídnut, a do posudku nebyl zahrnut jiný test, který absolvovala) bylo pro soudy svaté. Rozhodnutí o umístění do ústavu postupně odkývaly Obvodní soud pro Prahu 6, Městský soud v Praze i soud nejvyšší.

Pádné důvody pro ústavní léčbu dané pacientky však chybí, naznačil ústavní soudce Jan Filip. Obecné konstatování o pacientech s onemocněním provázeným bludy nestačí. Jeho senát proto dřívjší verdikty všech nižších soudů zrušil.