Jedna z úřednic pracovala v roce 1999 jako vedoucí magistrátního odboru vnitřní správy, druhá jako právnička a hlavní městská matrikářka. Policisté a žalobci jim o 15 let později vytkli to, že změnily negativní rozhodnutí matriky Prahy 1 a určily, že Czerninová byla v době své smrti v roce 1965 občankou Československé republiky. Podle obžaloby rozhodly bez zjištění přesného a úplného stavu věci.

Žalobci s rozhodnutím nesouhlasili

Pražské soudy původně stíhání úřednic zastavily, skutek byl podle nich promlčen. Žalobci s rozhodnutím nesouhlasili a podali dovolání k Nejvyššímu soudu, který jim vyhověl a případ vrátil na začátek. Obvodní soud chtěl následně vrátit spis státní zástupkyni k došetření, rozhodnutí však zrušil odvolací senát. Po vrácení spisu soud stíhání zastavil.

„Trestní stíhání bylo zastaveno, neboť je zřejmé, že účelu trestního řízení bylo dosaženo," řekla bez dalších podrobností mluvčí obvodního soudu Pavla Hájková. Účelu řízení mohlo být podle trestního řádu dosaženo "vzhledem k významu a míře porušení chráněného zájmu, způsobu provedení činu a jeho následku, nebo okolnostem, za nichž byl čin spáchán, a vzhledem k chování obviněného po spáchání činu, zejména k jeho snaze nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivé následky činu".

Czerninová pocházela z rodu Schwarzenbergů. Zemi opustila dobrovolně v roce 1945, o majetek rodinu připravily Benešovy dekrety. Potomci Czerninové díky rozhodnutí o občanství mohli uplatnit restituční nároky na její někdejší majetek. Pozemkové úřady posléze podle obžaloby rozhodly o vydání milionů čtverečních metrů lesů a dalších nemovitostí, hlavně na Českobudějovicku a Karlovarsku.