Z těžkého ublížení na zdraví se před ním zpovídá 35letý Ondřej Sýkora ze Stochova. A soudkyně Alexandra Chrdleová ho upozornila, že čin by ještě mohl být překvalifikován na přísněji stíhaný pokus o vraždu.

Státní zástupce Tomáš Milec uvedl, Sýkora, jeden ze čtyř mužů cestujících v autě, po zastavení a společné aplikaci pervitinu zaútočil vojenským bajonetem na tehdy 21letého známého. „Zaútočil na něj se slovy Nezlob se, musím to udělat,“ prohlásil žalobce Milec, když popisoval, jak se útočník chopil bajonetu a snažil se oběť bodnout. Napadený se ubránil, výsledkem útoku tam byla jen drobnější poranění na krku, v obličeji na hrudníku i na rukou a také pohmoždění dvou žeber.

Proč? Co bylo motivem? Jasnou odpověď na tuhle otázku obžalovaný neposkytl. A napadený? Prý netuší…

Soudkyně Chrdleová se netají tím, že ve výpovědích jednotlivých aktérů se není jednoduché orientovat. Zvlášť když se stává, že dotyční s každým výslechem své líčení události poněkud pozmění. „Máte pocit, že to, co mi tu povídáte, zní přesvědčivě?“ otázala se předsedkyně senátu obžalovaného.

„Jeli jsme v autě a vzadu jsme se bavili. On řekl, že má u sebe matroš. Tak jsme si šli dát,“ vypověděl Sýkora u soudu. „Venku, protože kamarád, který řídil, nechtěl, abychom si aplikovali drogu v autě. Nějak jsme se pohádali – a porvali. Ale já mu nechtěl ublížit, neměl jsem úmysl mu něco udělat,“ tvrdil. Na výzvu předsedkyně senátu, aby byl konkrétnější, reagoval obžalovaný slovy: „Moc si nepamatuju, co se tam stalo; předtím jsem čtyři dny nespal.“

Světlo do okolností činu nevnesl ani pobodaný. Své vyprávění ovšem nezačal tím, co se odehrávalo ve Fiatu Stilo, v němž seděl se známými a v jehož sousedství mu šlo o život, ale hovořil o jiném autě, s jehož posádkou se setkal předtím: o bílém autě Audi Q7, v němý seděli neznámí muži, kteří po něm chtěli drogy a ukázat, kde bydlí další známý. Vyhověl prý až poté, co mu dotyční píchli do krku injekční stříkačku a stříleli mu kolem hlavy. Pak se mu těmto hochům podařilo utéct a přivolal si kamarády s fiatem, aby ho odvezli. Chlápků z audiny se prý bál natolik, že nejprve vlezl do kufru, až později si přesedl na zadní sedačku vedle Sýkory.

Napadený muž (kterého přivedla eskorta z vězení, kde sedí za své činy projednávanou kauzou nesouvisejícími) si útok si neumí vysvětlit; až později mu prý došlo, že se k němu schylovalo déle – například dveře byly zabezpečené dětskou pojistkou. Mohl být útok odvetou za to, co řekl skupině z vozu Audi? Možná, kdo ví. Anebo to mohlo vát kvůli neshodám ohledně drog ještě s dalším mužem… Žádné vysvětlení prý nepřišlo.

Tak jako tak je napadený přesvědčen, že tehdy v lese měl z nějakého důvodu zemřít. Sýkora mu to prý dal jasně najevo, když se mu podařilo utéct. „Řval za mnou Stejně tě zabiju,“ vypověděl napadený.