Případ největšího restitučního skandálu se táhne desítky let a je značně komplikovaný. Podle obžaloby stát vydal miliardové pozemky lidem, kteří na na ně neměli nárok.

Referent pražského pozemkového úřadu Jan Horák si dle čtvrtečního verdiktu odsedí sedm let ve vězení, navíc dostal peněžitý trest 4,5 milionu korun, jeho nadřízená Eva Benešová za mřížemi stráví šest let a musí zaplatit stejný peněžitý trest a Petr Chmelík vyvázl s roční podmínkou, přičemž však i jemu rozsudek nařizuje zaplatit 800 tisíc korun. Případ zřejmě poputuje k odvolacímu soudu, ale pokud by dal vrchní soud za pravdu pražskému městskému soudu, tak inkriminované pozemky připadnou zpět státu.

O vině třech lidí neměli soudci pochybnosti. Předsedkyně trestního senátu Jana Miklová uvedla, že úředníci zcela rezignovali na to, aby si získali o restituci veškeré dostupné informace. Podle obžaloby by jinak museli zjistit, že něco není v pořádku.

„Jak říkal jeden ze svědků, stačilo k tomu získat tři papíry. Sehnání těchto dokumentů nebylo ani časové náročné, podklady nebylo problematické získat, nešlo ani o žádnou badatelskou nebo detektivní práci,“ řekla směrem k obžalované trojici soudkyně Miklová. Policie sice tvrdí, že úředníci zneužili svou pravomoc (Chmelík byl odsouzen za maření úkonu veřejného činitele), ale víc důkazu se vyšetřovatelům zajistit nepodařilo. Není dohledán ani jejich případný prospěch. Úmysl však soudem shledán byl.

Fatální zanedbání povinností

„My jsme tady slušní lidé. Žádní gauneři a zločinci!“ prohlásil podle Seznam Zpráv, které se Bečvářově statku dlouhodobě věnují, už dříve Horák, který zároveň přiznal, že udělal chybu. „Ale rozhodně ne úmyslnou!“ Horák svůj omyl omlouval velkým tlakem nadřízených, aby rozhodl co nejvíc vlekoucích se restitučních případů.

Chmelík se rovněž hájí tím, že v jeho rozhodování nehrál roli úmysl: „Když je mi teď podsouván, velice mě to uráží.“ Někdejší ředitelka úřadu Benešová zase způsobila protizákonnou chybu, protože měla hodně práce. „Jako první jsem přicházela, jako poslední odcházela,“ citovaly jí Seznam Zprávy.

A jak došlo v letech 2009 až 2012 k – slovy soudkyně Miklové – „naprosto fatálnímu zanedbání povinností“? Po pádu komunistického režimu se o nárok na pozemky a nemovitosti, které patřily rodině Tomáše Bečváře, se přihlásila pětice závětních dědiců (Emílie Bednářová, Ivan a Zdeněk Činčerovi, Jana Řezbová a Markéta Šindelářová), která však podle obžaloby nemohla získat pozemky po jednom ze tří bezdětných sourozenců Bečvářových.

Dvě ze tří statkářových dětí zemřely v 80. letech minulého století bez potomků, ale sepsaly poslední vůli, podle níž majetek připadá lidem, kteří se o ně ve stáří starali. „Třetí statkářovo dítě, syn Jan Márius Bečvář, žádnou závěť nezanechal. A to je důležitý moment, protože když došlo na restituce, úředníci napsali do příslušných rozhodnutí, že jedna z restituentek je jeho neteří, a proto jí také náleží odškodnění,“ popisuje zpravodajský web Seznamu. Ale správně měla být restituentkou pouze po prvních dvou velkostatkářových dětech, po třetím synovi dědit neměla.

Obžaloba navíc uvádí, že úředníci museli vědět, že jedna z dědiček není neteří, protože v restitučním spise jiná jejich kolegyně rozhodla, že část nároku neuznává, protože tato žena (dnes stoletá stařenka) do rodiny nepatří. Ke stejnému zjištění dospěl i dědický soud. Klíčové dokumenty byly založeny do spisu, stačilo je prostudovat.

Podnikatelé restituenty vyplatili

Zmíněná pětice restituentů podle vlastních slov během soudního líčení nevěděla o záměně jedné z dědiček za neteř. Činčera se to prý poprvé dozvěděl až při výslechu na policii. Od nich však vede stopa k Janouškovi a spol. – podnikatelé a lobbisté (mezi nimi byl třeba Tomáš Hrdlička, bývalá šedá eminence ODS) restituenty jednorázově vyplatili – dali jim 30 milionů – a pozemky pak získavala jejich akciová společnost s anonymními vlastníky. Byť se detektivové Národní centrály proti organizovanému zločinu dozvěděli o Janouškově roli, nikdo z této skupiny nebyl ani obviněn. Podnikatelé vystupovali nanejvýš jako svědci.

Kromě rozsáhlých polností na území dnešních Strašnic, Žižkova, Malešic i Vršovic v rámci Bečvářova statku (stejnojmenná usedlost ve Starostrašnické je od roku 1964 chráněnou kulturní památkou) spadají do této největší restituce v Česku i desítky pozemků na okraji metropole. Jeden z nich například leží v Hájku u Uhříněvsi. Parcelu stát potřebuje potřebuje na vybudování Pražského okruhu, konkrétně úseku 511 mezi Běchovicemi a dálnicí D1. Kvůli připravované lince metra D vzroste cena pozemku u Thomayerovy nemocnice v Krči.