Vyhověl kasační stížnosti čtveřice squatterů kritizujících policejní zásah z roku 2012 při vyklízení někdejší ikony pražského squattingu, vily Milada v Libni; v lokalitě zvané Pelc-Tyrolka. Zákrok údajně spojený s bitím, poškozením zvukové aparatury a dalších věcí.

Tehdy ale nešlo o klasickou likvidaci squatu. Lidé, pro něž se vžilo označení aktivisté, a jejich příznivci se na přelomu června a července sešli u Milady patřící státu, aby si připomněli výročí jejího násilného vyklizení v roce 2009. Jaksi se ale sešli nejen u Milady, ale i přímo v Miladě. Policisté zasáhli – a nežádoucí návštěvníky vyvedli. Ti si následně stěžovali na hrubé zacházení. NSS nyní Městskému soudu v Praze nařídil znovu projednat žalobu na policii kvůli přiměřenosti zákroku (přesněji řečeno: kvůli jeho údajné nepřiměřenosti).

S žalobou na vyslovení nezákonnosti zákroku loni v červnu squatteři u městského soudu nepochodili, třebaže vyrukovali s lékařskými zprávami a předložili i fotografie ukazující zranění. Jejich podání městský soud zamítl (dokonce s argumentem hovořícím o „dětinskosti"). Zamítl předčasně – a se zjednodušenými závěry, vzkazuje nyní z Brna do metropole NSS.

Podle jeho rozhodnutí – závazného i v Praze – městský soud k takovému verdiktu neměl dost podkladů. Věc tedy městský soud musí projednat znovu – a přiměřenosti zákroku se zevrubně věnovat. Podle poselství z Brna by se městský soud měl více zaměřit na přiměřenost zákroku – a také ukázat na konkrétní osobu, která k násilnému vyklizení squatu dala pokyn.

Přiměřenost zásahu

NSS dal mimo jiné za pravdu námitkám squatterů, podle nichž je videozáznam ze zákroku neúplný – byť nahrávky policie u soudu doplnily i záznamy pořízené televizními kameramany – a to ještě velmi mírně řečeno. Jestliže chybí záběry vyvádění zpacifikovaných squatterů z vily, nelze vyvrátit jejich tvrzení, že je policisté ztloukli v takzvané uličce hanby. Chybou je podle NSS také vykládat veškeré pochybnosti o původu utrpěných zranění v neprospěch squatterů. Městský soud totiž dospěl k závěru, že nelze prokázat, že prezentovaná zranění vznikla v důsledku policejního zákroku.

NSS nezpochybňuje, že policisté oprávněně uplatnili výzvy k opuštění objektu; ten byl mimo veškeré pochybnosti osazen protiprávně. Sporný však zůstává způsob naplňování tohoto požadavku. „Ne každé porušení zákona opravňuje policii k bezprostřednímu a masivnímu použití donucovacích prostředků," zdůraznil soudce-zpravodaj Tomáš Langášek.

NSS tak zpochybnil poselství soudkyně Naděždy Řehákové, které se zdálo být jednoznačné: kdo vnikne do nemovitosti, s jejímž vlastníkem není domluven, a následně odmítne respektovat pokyny policistů, musí počítat s tím, že proti němu policie zasáhne. Použití síly musí být podle Langáškových slov přiměřené okolnostem – a v případě zchátralého a zdevastovaného domu nelze přehlédnout, že jediné škody by bylo možno napáchat snad jen v případě ničení stavebních konstrukcí.

„Aby městský soud mohl dospět k výroku o zamítnutí žaloby, musel by vyložit, proč shledal nezbytným bezodkladné nasazení masivní policejní síly k ochraně vlastnického práva státu," zmínil v této souvislosti Langášek.

Čtěte také: Stovky lidí hlasitě kritizovaly vyklizení squatu policií