"Chybí nám úmysl obohatit se i další zákonné znaky trestného činu podvodu. Neshledali jsme ani jiný trestný čin, byť porušování povinnosti při správě cizího majetku by bylo na místě. S dotací ministerstva školství nebylo naloženo v rozporu s jejím účelem, takže není co stíhat," vysvětlila předsedkyně senátu Blanka Bedřichová. "To, že je to nemorální, neznamená, že je to trestné," dodala.

Budovy Českých drah v Opletalově ulici v centru Prahy získala v roce 2007 firma Apuro za 203 milionů - podle státního zástupce Jaromíra Jindřicha za cenu, kterou úmyslně podhodnotil obviněný znalec Vladimír Pažout, což se ale neprokázalo.

Podezření zůstalo

"Apuro byla zakoupena jako prázdná společnost, pořízena byla pouze a jedině za účelem nákupu nemovitostí v Opletalově ulici," upozornila soudkyně, která praxi účelového zakládání firem a jejich následné likvidace zkritizovala. "Myslím si, že by s tím legislativa mělo něco dělat, není to v pořádku. Jako občan s tím hrubě nesouhlasím, ale soud netvoří zákony," uvedla.

V roce 2010 Apuro dva domy prodala univerzitě za 402,5 milionu. Obžaloba poukazovala na to, že obvyklá cena nemovitostí se pohybovala kolem 300 milionů. Nákup navíc dotovalo 372 miliony ministerstvo školství. Podle státního zástupce se investiční záměr podařilo prosadit díky dohodě člena představenstva Apura Otakara Otty s vedoucím odboru rozvoje univerzity Petrem Kosteleckým a za použití zkreslených posudků dalších tří obviněných: znalců Karla Urbana, Jana Konty a Lenky Kučerové.

"Důvodné podezření, že v souladu s nákupem budov Univerzitou Karlovou došlo k nestandardnímu postupu, tady rozhodně zůstalo," konstatovala soudkyně. Podle ní se ale neprokázalo, že by Kostelecký investici prosadil v úmyslu obohatit sebe nebo někoho jiného.

Bedřichová mimo jiné podotkla, že vysoká škola měla na výběr i jiné budovy než v Opletalově. "Kompletní vedení Univerzity Karlovy tady předvedlo alibismus," zhodnotila svědecké výpovědi.

Státní zástupce požadoval nejpřísnější trest - osm až deset let vězení - pro Ottu, a to za podvod a legalizaci výnosů z trestné činnosti. Tresty vězení žádal i pro Kosteleckého a za praní špinavých peněz také pro Stanislava Sádovského a Pavla Kabáta. Pro čtveřici znalců navrhoval podmínky.

Obžalovaní svou vinu odmítali a po vyhlášení verdiktu se vzdali práva na podání odvolání. Státní zástupce se naopak odvolal okamžitě. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových si ponechal lhůtu na rozmyšlenou. Soudkyně jej s jeho požadavkem na náhradu škody ve výši 102 milionů korun odkázala do civilního řízení.