"Obžalovaný nekonal tak, jak podle předpisů Vězeňské služby konat měl. Jeho vina je značná. Kdyby poškozeného poslal k lékaři a zajistil mu řádnou kontrolu během dne, tak by ke smrti poškozeného nedošlo," konstatovala předsedkyně senátu pražského městského soudu Alena Makovcová. Nepodmíněný trest odnětí svobody Šolcovi neuložila vzhledem k tomu, že muž doposavad vedl řádný život.

Třicetiletý vězeň zemřel na Boží hod roku 2016 poté, co se nechal schválně odvést na ošetřovnu pro metadon, i když na něj neměl nárok. Využil toho, že měl stejné příjmení jako odsouzený, který opiát dostával v rámci léčby drogové závislosti.

Šolc, který tehdy působil jako inspektor dozorčí služby, u podání metadonu nebyl a o záměně vězňů se dozvěděl zhruba o půl hodiny později. Mimořádnou událost měl podle interních předpisů nahlásit nadřízenému vrchnímu inspektorovi. Jedenatřicetiletý Šolc však trvá na tom, že nepochybil. Spolehl se na tvrzení zdravotní sestry Ivany Kocmanové, která vězni metadon podala. Přesvědčila ho, že není nutné volat lékaře a že vězeň bude pouze unavený.

Nemohl jsem dělat nic jiného

"Chtěl bych říct, že je mi to líto, ale s těmi informacemi, které jsem měl, jsem nemohl dělat nic jiného, než jsem udělal," řekl dnes Šolc odvolacímu senátu.

Jeho právník poukazoval mimo jiné na spoluzavinění ze strany zesnulého vězně, to však bylo podle městského soudu "v podstatě nepatrné". "Pokud by ve věznici všechno řádně fungovalo tak, jak mělo, tak by poškozený nemohl metadon v žádném případě dostat," podotkla soudkyně.

Šolc se už dříve hájil tím, že z pozice inspektora nařídil dozorcům častější kontroly poškozeného. Celodenní služba mu končila v šest večer, poté odešel domů. Vězeň později zemřel kvůli otoku mozku a dušení. Úmrtí bylo podle znalců možné zabránit, kdyby muž včas dostal léky. Jeho spoluvězeň vypověděl, že sloužící dozorce byl intoxikovaného muže zkontrolovat za celý den všehovšudy jednou, předtím ho prý po záměně zfackoval.

Peníze pro babičku

Za porušení povinností dozorčí služby Šolcovi hrozily maximálně dva roky vězení. Babička a přítelkyně zemřelého po něm požadují celkem osm milionů korun jako náhradu nemajetkové újmy. Trestní soud je s většinou nároku odkázal na civilní řízení. Babičce přiznal 800 tisíc s tím, že ztrátou vnuka utrpěla psychickou újmu. To, že spolu měli velice přátelský vztah, vyplývá podle soudu z jejich dopisů.

Zdravotní sestru navrhla inspekce bezpečnostních sborů obžalovat z usmrcení z nedbalosti. Státní zástupce s ní poté uzavřel dohodu o vině a trestu, v níž Kocmanová přijala roční podmíněný trest. Počínání dvojice dozorců, kteří vězně omylem na ošetřovnu přivedli a neprověřili jeho totožnost, bylo kvalifikováno jako přestupek.