Silniční pirát, který najel v plné rychlosti do zátarasu, dostal sedm let

Ten v souvislosti se svým úprkem před policií čelil obžalobě z pokusu o obecné ohrožení - přičemž se snažil budit dojem, že je velmi zkušeným šoférem a divokou jízdu za volantem kradeného vozu Volkswagen Tiguan měl pod kontrolou. 

Navíc zpochybňoval údaje policistů, že se ulicemi metropole hnal v plném provozu až 150kilometrovou rychlostí – a poučováním o vlastnostech dvoulitrového dieselového motoru jím řízeného auta o výkonu 103 kW i odkazy na svou neznalost Prahy se snažil podpořit tvrzení, že ujížděl podstatně pomaleji. Zhruba tak osmdesátkou.

Marně; soud měl jasno: šlo o jízdu silničního piráta (byť i soud po provedeném dokazování ubral a hovoří o rychlosti 110 km/h; podle Brázdilové to nicméně není podstatné: pro chodce nehraje roli, jestli ho při případném střetu zabije auto řítící se ulicemi divoce, anebo ještě divočeji). „Může děkovat šťastné náhodě, že nezpůsobil závažné následky," konstatovala předsedkyně senátu na adresu obžalovaného.

Za ohrožení chodců i dalších účastníků silničního provozu a za pokus násilí proti úřadní osobě poslal soud mladíka na sem let za mříže.

Okamžité odvolání

Proti verdiktu, jehož součástí jsou i pětiletý zákaz řízení a rozhodnutí o náhradě 440tisíciové škody, se Ondrouch (jenž u soudu sice ukrýval tvář za písemnostmi, ale jinak hýřil vtipem) na místě odvolal.

Okolnosti šokující honičky z loňského 12. února, která před polednem skončila nárazem do dvou aut policejních hlídek na Karlově náměstí a zraněním trojice policistů, tak ještě bude posuzovat Vrchní soud v Praze.

Zranění policistů

Honička odstartovala půl hodiny předpolednem v ulici 5. května, kde si kradeného vozu všimla policejní hlídka. V té chvíli ještě nebylo zřejmé, že auto je kradené – databáze, jež policisté mohou mít k dispozici i ve služebních vozech, nicméně prozrazovaly, že nasazené registrační značky z kraje Vysočina k tiguanu nepatří. Úpornost, s jakou se šofér snažil ujet, ovšem od počátku dávala tušit, že tohle bude vážnější případ.

Během divoké jízdy po hlavních tazích i menších silnicích tiguan ohrožoval nejen ostatní motoristy, ale i chodce – jak na vyznačených zebrách, tak na tramvajových zastávkách. Jeho úprk skončil na Karlově náměstí, kde při jízdě po tramvajovém pásu najel do policejní octavie, která se mu snažila zahradit cestu, a zranil dva policisty sedící uvnitř; po střetu vyskočil a neúspěšně se snažil zmizet po svých, přičemž neovládané auto se zastavilo až o další služební octavii – a k úrazu přišel třetí policista.

„Kdybych znal Prahu víc, věděl bych, že nemám šanci; rovnou bych zastavil a lehl si na zem," prohlásil obžalovaný v jednací síni ke své snaze ujet. „Celá ta situace mě opravdu upřímně mrzí; nikdy jsem nechtěl nic takového způsobit a nikomu jsem nechtěl ublížit," poznamenal.

Omyl a náhoda?

Snahu ujet Ondrouch vysvětlovat předchozím incidentem, který měl s policií na dálníci D1 cestou od Brna k metropoli. Prý se ho kvůli rychlé jízdě snažil zastavit superb dálniční policie, jemu se ale podařilo sjet z dálnice a schovat se na lesní cestě. Následně vyměnil registrační značky – ty náhradní prý našel pod sedadlem.

V Praze, kde se, jak tvrdí, neorientuje a kam podle navigace jel jednat o možnosti založení své firmy, pak podle vlastních slov myslel, že jde o pokračování honičky z dálnice. Šlápl prý proto na plyn okamžitě, jakmile si všiml ve zpětném zrcátku, jak za ním někdo z neoznačeného auta dává maják na střechu. „Bál jsem se, že mi vezmou řidičák," vysvětloval obžalovaný, proč se ulicemi řítil tak, jako by mu bylo úplně fuk, zda na útěku někoho zmrzačí nebo zabije.

Nad tím, že by někomu něco mělo hrozit, ale Ondrouch vrtí hlavou: za volantem je jako doma a podle svého mínění měl vždy dostatečný odstup. Připustil sice, že „dost možná" večer před jízdou šňupal pervitin (v jeho moči se skutečně našel amfetamin) – nicméně i tak trvá na tom, že měl řízené vozidlo pod kontrolou. „Nejsem si vědom, že bych někoho omezil," prohlásil.

Cizí automobil

To, že auto nebylo jeho vlastnictvím, Ondrouch nepopírá; tvrdí ale, že neměl ponětí, že jde o kradený vůz. U soudu jmenoval partnera ženy provozující vinárnu v jeho bydlišti, který mu prý auto za zhruba půl milionu korun dal v půli jedna do zástavy jako protihodnotu krátkodobé finanční půjčky.

Nezaměstnaný obžalovaný mu prý vyplatil 27 tisíc, ale nemělo jít o částku konečnou. Protože na lednovou schůzku přijel dotyčný pozdě, přivezl jen auto s klíčky a oba muži měli naspěch, domluvili se prý na předání dalších peněz (a také sepsání smlouvy), až k autu dodá i doklady. To už se ale nastalo.

„Já se ho pak snažil nahnat, ale nedařilo se," vysvětloval obžalovaný. A vůbec prý netušil, že by auto, na němž žádné znaky krádeže neviděl, mohlo pocházet z trestné činnosti: „On chodil slušně oblečen – a ve vinárně se choval, jako by mu to tam patřilo…"

Proč se ale na dalekou cestu do Prahy, nota bene když byl v podmínce, vydal autem bez papírů, však Ondrouch soudkyni Brázdilové nedokázal uspokojivě vysvětlit. „Jsem blbec," pokrčil rameny.

Ještě rok a půl navíc

Vazebně stíhaný obžalovaný, který svoji zločineckou kariéru zahájil podmíněným trestem za podílnictví, už v minulosti poznal, jak to chodí ve věznici. Byl odsouzen na tři roky za vydírání a znásilnění.

Po odpykání části trestu byl propuštěn na podmínku – při cestě do Prahy se ale ve zkušební lhůtě zjevně neosvědčil, a tak lze předpokládat, že mu trest bude přeměněn. Kromě trestu za honičku v ulicích Prahy si zřejmě bude muset odsedět ještě zbývajících půl druhého roku z předchozího odsouzení.

Čtěte také: Zdivočelý řidič kradeného auta dělal u soudu fóry