To ve středu prohlásil šéf oddělení loupeží pražské kriminálky Jiří Zábrodský o vazebně stíhaném 28letém muži, pracujícím jako pokladní pro jeden obchodní řetězec, který byl dosud bezúhonný - policejní detektivové ho ale dopadli jako pachatele natolik bezcitného a bezohledného přepadení seniorky, že by se na krvavého čin podobného ražení těžko zmohl i leckterý protřelý recidivista.

„Myslím si, že takový člověk opravdu nemá mezi lidmi co dělat," poznamenal Zábrodský. Nezastírá, že tenhle případ se ho i osobně dotýká: 81letá žena, kterou agresor napadl nožem a láhví sektu bez nejmenšího náznaku slitování, je totiž právě ve věku jeho maminky.

„Jsou to podobné pocity, jako když se obětí násilného činu stane dítě," svěřil se zkušený kriminalista, že ani policisté nejsou lidmi bez emocí. Ty v tomhle případě vyhnaly do terénu i jeho samotného. Obyčejně přitom řídí činnost týmu detektivů z kanceláře.

Boj o život

Případ, který vyvrcholil zatýkáním ani ne 24 hodin po spáchání útoku, patří k těm, na které se nezapomíná. Ve středu 12. února po deváté večer našel podnájemník na Vinohradech svou bytnou ležet na zemi v kaluži krve. A to, že seniorka žijící v domě v Polské ulici si přivydělávala tím, že pronajímala dva pokoje, jí vlastně zachránilo život. Přicházející podnájemník ji totiž objevil včas. Jinak by ji našla až v pátek pomocnice, která přicházela dvakrát týdně. A to už by bylo v pozdě…

Na druhou stranu - kdyby nebylo pronajímání pokojů, nedošlo by ani k útoku, ukázalo vyšetřování. Přineseným vystřelovacím nožem totiž ženu pobodal v obličeji i na hlavě a pořezal na rukou muž, který u ní kdysi asi rok bydlel, než se loni v lednu odstěhoval - a stále jí dlužil deset tisíc korun.

Řádil jako smyslů zbavený; vážně zraněné ženě ležící na zemi ještě rozbil o hlavu láhev sektu nalezenou na místě činu. „Pachatel si počínal zvlášť surově, ženu opakovaně bodal a řezal do obličeje, krku, rukou i hrudi; několikrát udeřil do hlavy skleněnou lahví a do ležící a prosící nešťastnice bezcitně kopal," konstatovala ve středu mluvčí pražské policie Andrea Zoulová.

To se stalo někdy kolem páté odpoledne. Seniorku v bezvědomí pak opustil, aniž si dělal starost o její zdraví. O její život. Spíš naopak: v bytě ji totiž zamkl a odnesl klíče. Když byla po čtyřech hodinách náhodou objevena, lékaři jen krčili rameny.

Pacientka je ve stavu bezprostředního ohrožení života, zněly prvotní informace. To už se naštěstí změnilo, pacientku již neudržují při životě přístroje. Zůstává ale ve velmi špatném psychickém stavu a ztratila důvěru k lidem.

Dlužní úpis

Motiv činu? Podle slov Zábrodského chtěl pachatel získat dlužní úpisy dokládající jeho nedoplatek na nájemném. A také měl zřejmě zájem se do bytu vrátit a opětovně se nastěhovat. S přítelem totiž bydleli v podnájmu na Praze 7, kde ale platili podstatně vyšší nájem. Nebo aspoň platit měli. I v posledním bydlišti se prý podezřelý stal dlužníkem.

Kriminalistům, kteří na řešení případu vrhli všechny síly, se dotyčného podařilo dopadnout již ve čtvrtek 13. února dopoledne. Navzdory tomu, že zraněná žena byla v takovém stavu, že její výslech nepřipadal v úvahu. „Bylo jasné, že oběť útočníka znala, protože ho pustila dovnitř, a že pachateli nešlo o peníze, ale v bytě hledal něco mezi písemnostmi," prozradil Zábrodský, co detektivy přivedlo na stopu podezřelého.

Kriminalisté v bytě napadené seniorky našli i přímo jeho dlužní úpisy, po nichž zřejmě sice pátral, ale nenalezl je. A měli prý jasno, když jim v jeho zaměstnání řekli, že si zrovna vzal volno, protože mu nebylo dobře. Jeden z jasných signálů, že něco není jako obvykle, vědí policejní detektivové. V té chvíli pochopili, že právě tahle vyšetřovací verze, jedna z několika zvažovaných, bude zřejmě ta pravá.

Moderní pátrání

Najít aktuální adresu nebylo jednoduché - mladí členové vyšetřovacího týmu si ale poradili. Procházením facebooků, twitterů, skypů a kdo ví, jakých internetových účtů ještě, dokážou z počítače vymámit informace, nad nimiž by staří policajti, zvyklí na poznámkový blok s tužkou a na schůzky s informátory v hospodě, jen nevěřícně kroutili hlavou. Stejně jako třeba nad možností sledovat pohyb osob podle polohy mobilu…

Ani pak to ale ještě nebylo jednoduché. Zadržený, který neprojevil ani náznak lítosti, pět hodin vzdoroval. Tvrdil, že se ničeho špatného nedopustil. Povolil až pod tíhou důkazů usvědčujících ho ze lži. Zradily ho například záběry z městských kamer, když tvrdil, že byl úplně jinde.

Nakonec se k činu přiznal. A proč udělal, co udělal? Neví. Náhlé hnutí mysli, zatmělo se mu před očima, ruplo v hlavě. Prý. Kriminalisté ale vědí své: bylo moc teplo na to, aby přišel na návštěvu v rukavicích, kdyby už předem neměl za lubem něco nekalého.

Nota bene - jak pohlížet na případ, kdy se dlužník na jednání s věřitelkou, která ho opakovaně upomínala, aby zaplatil, vybaví vystřelovacím nožem? Ten se ale - na rozdíl od odhozených zakrvácených rukavic - najít nepodařilo, třebaže policisté prozkoumávali odpadkové koše včetně nádob na psí exkrementy v okolí místa činu a použili i detektor kovů.

O případné změně právní kvalifikace činu může být rozhodnuto na základě lékařských záznamů. Pokud by k tomu došlo, případ by převzal a dovedl do finále jiný vyšetřovací tým: takzvaná mordparta.