Podezřelý nijak nezapíral: na procházce s přítelkyní prý uviděli v zaparkovaném autě pěknou dětskou sedačku – a zamlouvala se jim natolik, že se muž rozhodl rozbít boční okénko a sedačku odnést. Od myšlenky k činu pak už byl jen krůček. Jeho plány ale zmařil všímavý svědek, který zavolal na tísňovou linku 156.

Dvojice kráčející Irkutskou ulicí s batohy na zádech totiž neunikla pozornému občanovi. Jednak byly dvě hodiny po půlnoci, což není zrovna čas typický pro přenášení sedaček, pokud z toho nekouká nějaká čertovina – a jednak svědek chvíli předtím, než zmerčil tuhle dvojici, zaslechl od zaparkovaných aut podezřelý šramot.

Že to nezpůsobil větříček, bylo strážníkům jasné hned po příjezdu na místo: jedno z aut mělo rozbité okénko. Najít podezřelé pak už bylo dílem chviličky.