Oba shodně tvrdí, že loupež století nespáchali. A shodnou se v tom, že se neznají. Četli pouze svá jména ve spisu a poprvé v životě se viděli až nyní u soudu. A slyšet bylo možno i další podobné věty. Ty peníze jsem nezískal. Loupežné přepadení jsem neplánoval a ani jsem se o něm s nikým nebavil. Prostě jednoznačné odmítnutí viny.

154 milionů korun

Projednávání kauzy takzvané loupeže století, při níž skupina ozbrojených pachatelů 16. září 2002 při přepadení transportního vozu bezpečnostní agentury s penězi na Evropské třídě v Praze získala přes 154 milionů korun, se k Městskému soudu v Praze vrátilo téměř přesně po roce.

Loni, kdy se projednávání případu táhlo od počátku března do poloviny června, uložil městský soud Tomáši P. 12 let vězení a nepřítomnému Františku H., který byl tehdy stíhán jako uprchlý, 10 roků; další z obžalovaných, Maroš Š., byl zproštěn obžaloby a toto rozhodnutí je již pravomocné. Kauzu Antonína S. loni soud vyloučil k samostatnému projednávání. Soud nicméně připustil, že do akce muselo být zapojeno více mužů. Vedle dvou, kteří již zemřeli v obou případech vlastní rukou minimálně ještě dva lupiči neznámé totožnosti, jejichž jména se do policejních spisů nedostala.

Odvolací senát Vrchního soudu v Praze ale verdikt soudce Stanislava Králíka zrušil. Projednávání případu začalo nanovo. A to i s účastí Františka H., který byl eskortován z Dominikánské republiky. Objevit se měl i Antonín S. zadržený ve Venezuele ten však stále sedí v tamější vydávací vazbě a Králík nemá tušení, na čem takzvané extradikční řízení uvázlo.

Žádné skrývání

Oba obžalovaní při výslechu odmítli jakoukoli vinu. Padesátiletý František H. naznačil, že se v minulosti uměl otáčet a přijít k penězům začínal brigádami, vozil elektroniku z Německa, kterou u nás prodával za dvojnásobek, kšeftoval s auty, provozoval autopůjčovnu, taxikařil, byl jako podílník zapojen do podnikání v několika firmách: šlo o hernu, restauraci… Skutečně tedy mohl disponovat s miliony. Odmítl ale, že by po „loupeži století" začal výrazně utrácet, jak tvrdí někteří svědci. Cena jeho aut je prý ve spise nadhodnocená jako třeba v případě jaguaru s tuningovou úpravou v podobě namontovaného samopalu, který koupil jen za 390 tisíc. A dům v Ústí nad Labem, kde žil? Ten mu prý nepatřil; pronajímal si ho za deset tisíc.

František H. odmítl i to, že by se v Dominikánské republice skrýval. Žil tam prý pod vlastním jménem, našel si partnerku, se kterou má dítě, všechno podnikal oficiálně. A jak to přišlo, že se náhle ocitl na druhém konci zeměkoule? Náhlé to prý nebylo. Dlouho snil o životě v teplejších krajích, kde se dá celoročně jezdit na motorce a když se mu u nás rozpadl vztah, vyrazil do světa. A v Dominikánské republice si zařídil nový život. S otcem nové partnerky postavil dům, který prodal za 370 tisíc dolarů, pak pracoval na stavbě hotýlku, kde se nakonec stal podílníkem a manažerem…

Svůj život představil František H. jako život věnovaný snaživosti a práci; nikoli zločinu. Odmítá, že by od něj pocházelo auto použité při loupeži století. „A tomu, že se ve vozidle bezpečnostní agentury měla najít moje pachová stopa, se musím jen smát," řekl soudu. „To už jsme podle spisu čtyři, co jsme je tam nechali ale podle toho spisu byli ve vozidle jen dva lupiči," konstatoval. Což o to, pachy se mohly přenést během překládání peněz advokát Jan Hájek ale připomněl, že kromě pachu se v autě nenašlo nic dalšího, co by na jeho klienta ukazovalo. Žádný vlas ani jakákoli jiná stopa.

Problém s důkazy

Podobně argumentuje i Tomáš P. „Ten pes není stoprocentní," zdůraznil. Muž v minulosti odsouzený za podíl na řádění Berdychova gangu (a také například za napadení pražských záchranářů) už loni zdůrazňoval, že kdyby měl peníze z loupeže, stěží by odjel za svým známým Marošem Š. do Irska a vydělával si jako dělník na stavbách… Včera zopakoval, že trvá na tom, co vypověděl loni. Že k loupeži století vlastně nemá co říci. „Ano, páchal jsem trestnou činnost a za tu sedím a zasloužím si to s tímhle ale nemám nic společného," odmítl Tomáš P. účast na loupeži století. A podle něj na tom budou podobně i František H. s Antonínem S. On je nezná a když se vyptával v kriminále, nenarazil na nikoho, kdo by je znal. Což podle něj znamená, že to nejsou zločinci. A jak se on i oni dostali do obžalovacího spisu? „Pejsek a kočička pekli dort," zhodnotil Tomáš P. práci kriminalistů i státního zastupitelství na vyšetřování loupeže.

Dokazování není jednoduché. Už loni předseda senátu Králík konstatoval, že někteří svědci jsou kontroverzní a ne vždy důvěryhodní. A advokát Tomáše P. Jaroslav Ortman již v minulosti připomněl, že proti jeho klientovi jsou pochybné i důkazy. „Nedopalek cigarety nemůže obstát, jelikož on nekouří," řekl Ortman Deníku. Za velmi problematickou pokládá i on pachovou stopu. A výpověď, která má prokazovat jeho účast, není průkazná. Navíc sám soud označil svědka za nedůvěryhodného, když vypovídal proti Maroši Š…

Rozdílné pohledy

Králíkův senát ale loni v červnu o vině obžalovaných s výjimkou Maroše Š. nepochyboval. František H. podle něj akci minimálně naplánoval a opatřil auto, kterým lupiči vydávající se za policisty přijeli na místo činu, a jednu policejní uniformu. Tomáš P. se měl aktivně zapojit nejen do loupeže a překládání kořisti u nádrže Jiviny, ale měl to být právě on, kdo po loupeži za Prahou zapálil použité auto. Konečně Antonín S. měl podle výsledků vyšetřování akci jistit jako pracovník operačního střediska bezpečnostní agentury. Jeho podíl měl spočívat zejména v tom, že dosadil do posádky řidiče, o kterém věděl, že se nebude bránit ani vzdorovat a stačí pohrozit a auto otevře.

Advokát Ortman má ale jasno. „Pokud se neobjeví nové důkazy, je to na zproštění obžaloby. Už vrchní soud konstatoval, že v tomto důkazním stavu to na odsouzení nestačí," připomněl Ortman včera.