Benešová čelila obžalobě z toho, že spolu se svým podřízeným Janem Horákem nezákonně přiřkli Emilii Bednářové a dalším restituentům náhradní pozemky za nemovitosti původně patřící Janu Marii Bečvářovi a způsobili škodu nejméně 1,4 miliardy korun. Benešová vinu od počátku odmítala.
Případ Horáka, kterému prvoinstanční soud udělil za zneužití pravomoci úřední osoby sedmiletý trest, již odvolací senát projednal. V květnu muže osvobodil. Podle soudu nejednal úmyslně, navíc pouze vypracovával koncepty pro restituce. Jeho dalšímu nadřízenému Petru Chmelíkovi ponechal odvolací soud za maření úkonu veřejného činitele z nedbalosti roční podmíněný trest. Odvolání Benešové projednával senát kvůli jejímu zdravotnímu stavu zvlášť.
Trojice úředníků se u soudu zpovídala z několika rozhodnutí z let 2009 až 2012. Bednářová a v některých případech i další restituenti na jejich základě obdrželi lukrativní pozemky jako náhradu za to, že jim stát nevrátil statky po Bečvářovi ve Strašnicích a na Žižkově. Bednářovou označil Horák za neteř po Janu Marii Bečvářovi, ačkoli měla nárok pouze na dědictví po jeho bratru Josefovi, který ji uvedl v závěti. Další restituenti zase mohli dědit pouze po jeho sestře.
Restituenti po sourozencích Bečvářových získali pozemky v Praze v odhadované hodnotě tří miliard korun. Podle dřívějšího vyjádření ředitele Pozemkového fondu ČR Radima Ziky nemohla rodina dostat původní parcely takzvaného Strašnického velkostatku, protože byly zastavěny nebo převedeny na někoho jiného. Bečvářovým komunisté zabavili rozsáhlé území, na kterém dnes stojí například hotel Don Giovanni, Rádio Svobodná Evropa nebo sídliště Solidarita.
