Jenže pak se jeho matka dostala v pražské nemocnici Královské Vinohrady do rukou nezkušeného lékaře bez atestace, který nerozpoznal problémy a dvě hodiny se snažil dítě přivést na svět sám. Nakonec zavolal kolegyni, která přidušené dítě vytáhla kleštěmi - to už ale bylo pozdě a malý Vojta zůstal těžce postižený. Jeho rodičům teď Obvodní soud pro Prahu 10 poskytl dosud nejvyšší odškodné v české historii: nemocnice jim má zaplatit 30,3 milionu korun.
„Hodnota lidského života se penězi vyjádřit nedá. Protistrana se ohradila, že nemá být potrestána - to však není trest, ale satisfakce za to, jaké šlendriány tam mají, jakou špatnou organizaci práce a jaký špatný přístup k pacientům. Chceme, aby došlo ke změnám - máte soukromé kliniky, kde jsou lidé movitější a mají první poslední. Tady je pacient, o kterého nikdo nedbá, který je jenom kus," řekl po vyslechnutí rozsudku zástupce poškozené rodiny Antonín Tunkl.
Znalecký posudek
Právník vinohradské nemocnice Miroslav Bartoň nyní bude rozhodovat o tom, zda se odvolá. „Odškodnění by mělo být v rámci dosavadní judikatury. Už v roce 2009 ředitel projevil lítost. Nedá se říci, že to nemocnice neřešila. Přiznání chyby tam nebylo, protože se nemocnice řídila zprávou znalecké komise, která k té věci zasedala a pochybení nekonstatovala," uvedl Bartoň.
Jenže proti tomu se Tunkl ohrazuje. „Jestliže zástupce nemocice řekl, že se nám omluvili, tak to není pravda. Napsali nám, jak všechno udělali správně, a vyjádřili lítost nad tím, že paní Eva Vázlerová nespolupracovala. Podle druhé verze dopisu pak za všechno mohla matka příroda. Jestli pak doktor vyjádřil myšlenku, že peníze jsou pro potřeby rodičů a že zneužívají zdravotního stavu svého dítěte, tak by měl rodiče navštívit a minimálně týden s nimi pobýt, aby viděl, jaké náklady, péči a sebeobětování to představuje," dodává Tunkl s tím, že na výši odškodného netrvá – nejdůležitější je podle něj rychlost.
Že jde o nebývale vysokou částku, potvrdil i bývalý ministr zdravotnictví a poslanec Leoš Heger (TOP 09). „Vývoj odškodňovacích procesů se táhne asi 15 let a postupně to stoupá z oblasti téměř směšné, tisícikorunové, až do milionů," podotýká. Zároveň je podle něj ČR oproti Evropě specifická v tom, že tu je daleko více trestních žalob, z nichž většina končí osvobozením. V Evropě se naopak vedou hlavně spory občanskoprávní, k trestním se sahá jen u velmi vážných pochybení, například v opilosti.
Zcela extrémní situace pak je podle Hegera v USA. „Tam je tradice silných advokátů, kteří přímo nahánějí pacienty, aby si stěžovali na doktory. Zdravotnictví je tam proto nejdražší na světě. Mají tam dvakrát či třikrát více testů a vyšetření než my, protože se lékaři jistí. Nepřináší to sice v podstatě žádný medicínský výsledek, ale u soudu se za to dá schovat a odškodnění není tak drastické," uzavírá Leoš Heger.
Zatím žádná nemocnice neměla platit více
Výběr případů, kdy soud nařídil nemocnicím za chyby lékařů vyplatit vysoké odškodnění poškozeným nebo jejich pozůstalým (řazeno dle výše):
30,3 milionu korun - Obvodní soud pro Prahu 10 nepravomocně přiznal odškodné rodině postiženého chlapce. Zaplatit ho má pražská Vinohradská nemocnice, kde se chlapec narodil se v roce 2009 ochrnutý. Porod byl sice plánovaný, skončil ale ochrnutím a slepotou a hluchotou dítěte, které nyní vyžaduje celodenní péči. Nemocnice zvažuje, zda se odvolá. Zmocněnec rodičů po jednání řekl, že je ochotný se sejít k dalšímu jednání a přistoupit i na nižší částku.
18 milionů korun - Odvolací Krajský soud v Plzni v dubnu 2008 přiznal odškodnění ochrnuté matce dvou dětí z Horního Slavkova na Sokolovsku. V sokolovské nemocnici jí v roce 2003 lékaři při angiografii vstříkli kontrastní látku, na kterou byla zřejmě alergická. Upadla do komatu a je ochrnutá. Sumu zaplatil kraj.
16,5 milionu korun - Prostějovská nemocnice zaplatila v roce 2007 odškodné manželům z Prostějovska za pozdní resuscitaci jejich syna. V případu, který se táhl více než pět let, nakonec krajský soud v Brně potvrdil, že lékaři chybovali. Jako novorozenému se chlapci na čas zastavilo srdce a přestal dýchat. Utrpěl nevratné poškození mozku.
15 milionů korun - Liberecký kraj podle Mladé fronty Dnes z července 2010 musí zaplatit za libereckou nemocnici odškodné manželům, jejichž syn utrpěl v roce 2000 při porodu rozsáhlé a nezvratné poškození mozku. Před soudem skončila také lékařka Ivana Bydžovská, která porod vedla. Během vyšetřování ale z nemocnice zmizela dokumentace o porodu, soud jí tak vinu neprokázal.
13,5 milionu korun - Za nepovedený porod v roce 2001 vysoudila rodina ze Žirovnice odškodné na pelhřimovské nemocnici. Chlapec se kvůli nedostatečné péči narodil těžce postižený. Do konce života bude ochrnutý na pravou část těla a slepý. Soud pochybení lékaře neprokázal.
Téměř 12 milionů korun - V únoru 2009 odvolací senát Městského soudu v Praze rozhodl, že nemocnice na Bulovce musí odškodnit rodiče chlapce, který jako tříletý podstoupil v roce 2000 běžnou břišní operaci. Kvůli údajnému pochybení lékařů při odpojování od dýchacího přístroje utrpěl ale poškození mozku. Oba lékaře soud zprostil obvinění.
4,2 milionu korun - Okresní soud ve Valašském Meziříčí na Vsetínsku loni v lednu rozhodl o odškodnění rodičům pětileté dívky kvůli zanedbání povinné péče. Holčička byla ve dvou letech hospitalizována v tamní nemocnici, lékaři však nerozpoznali herpetickou meningoencefalitidu a dívka má trvalé následky. Rodiče původně požadovali 17 milionů korun.
3,5 milionu korun - Krajský soud v Brně přiznal v srpnu 2012 odškodnění za smrt vinou lékařů. Finanční částku získala rodina, jejíž matka zemřela při porodu v listopadu 2006 v třebíčské nemocnici.
3,2 milionu korun - Nejvyšší soud v červnu 2011 odmítl dovolání Nemocnice Třebíč v kauze záměny dětí v tamní porodnici z roku 2006. Definitivně tak potvrdil verdikt vrchního soudu. Rodina původně požadovala kompenzaci ve výši 12 milionů korun.
Tři miliony korun - Podle rozsudku z února 2011 měla Fakultní nemocnice v Hradci Králové zaplatit odškodné manželům z Novobydžovska. Po předčasném porodu dvojčat se jedna z holčiček nakazila v inkubátoru infekcí, která jí způsobila zánět a trvalé poškození mozku. Rodiče původně požadovali šest milionů.
Kliknutím na obrázek si ho zvětšíte.
Odborník na medicínské právo Ondřej Dostál:
Soudit se je střelba naslepo
close
zoom_in
Systém odškodňování je v ČR postaven na hlavu, říká právník Ondřej Dostál.
Padlo největší odškodnění za újmu na zdraví v české historii. Jak to hodnotíte?
Částka je velmi vysoká, ale řekňeme si, jestli systém plní to, k čemu je určen - tedy to, aby rychle a pokud možno každému, kdo je v nemocnici poškozen, nahradil újmu, aniž by s tím byly velké starosti. A za druhé: vede odškodňování k nějaké systémové změně a zlepšení? Když se podíváme na tento případ ze srpna 2009, teď byl vynesen rozsudek prvního stupně. Pokud se nemocnice odvolá, povleče se to rok, možná tři. Pak se můžeme ptát, do jaké míry v moment, kdy je to potřeba, dostane nemocnice výzvu, že něco dělá špatně - první reakce systému je slavnostně po pěti letech. Je tu tedy obrovský problém s pomalostí soudů.
A nejistým výsledkem…
Rodiče si zatím musí z vlastních zdrojů platit nutnou péči. V tomto případě měla rodina štěstí, když znalec řekl, že postup skutečně byl špatný. V devíti případech z deseti, kdy taktéž došlo k pochybení a lidé byli poškozeni, to nejde prokázat a oni nedostanou nic. Pak je otázka, do jaké míry je funkční systém, který náhodně po pěti letech zasype jednoho z mnoha poškozených penězi a ostatní nedostanou nic a ještě zaplatí právníky. Přitom všichni ví, že tam došlo k pochybení.
Jaký postup byste volil vy?
Nebylo by lepší uvažovat na bázi úrazového odškodnění bez hledání viníka, kdy by k odškodnění došlo sice v menší míře než v tomto případě, ale zato hned, bez nutnosti podstupovat celou soudní mašinérii? Navíc v tomto případě bylo kritizováno, jak to v nemocnici nefungovalo, chyběla organizace práce a že to byl průšvih. Jenže fakt, že se teď zaplatí těžké peníze jednomu páru, nepřinese to, co by měl - tedy okamžitou nápravu kvality péče.
Zmínil jste, že se nemocnice dost možná odvolá a případ se potáhne dál. Je šance, že i další soudy přiznají současnou výši odškodnění?
Může to dopadnout jakkoliv. Pokud bude žalovaná strana hrát tvrdě, může zpochybnit i výrok o zavinění a nechat nařídit další dva tři znalecké posudky, které můžou znít jinak. Rodině tedy stále hrozí, že nedostane nic - má za sebou jen prvostupňové rozhodnutí. I když se základ nechá být, s výší částky se může stát cokoliv. V novém občanském zákoníku nemáme závazné tabulky. Je tu jen to, co udělal Nejvyšší soud a 1. lékařská fakulta UK že cena života může být 10 milionů korun. Nikdo ale neví, jestli to soud v tomto případě použije, nebo ještě pojede podle staré úpravy a nechá těch 30 milionů. V obou případech zůstává otázka, kde je spravedlnost. Jen pro to, že se změnil kus právního předpisu a někdo na to napsal tabulky, které si víceméně vycucal z prstu, tak to, co bylo předtím 30, teď bude 10 milionů. A koho dnes přizabijí v nemocnici, dostane 10 milionů místo 30, protože je to o zákon později.
Odškodné obecně tedy nyní půjde dolů?
Může a nemusí. Nový zákon říká, že se odškodnění bude stanovovat podle zásad spravedlnosti a okolnosti případu. Jak to soudce stanoví, tak to bude. Metodiky, které k tomu jsou zpracované, nemají v zákoně přímou oporu - soudy se jí patrně budou držet, ale nemusejí. V případě porodu na Královských Vinohradech je otázka, zda se v případě odvolání bude další soud řídit starými, nebo novými pravidly.
Situace je tedy značně nepřehledná…
Nepříznivý stav už u zjišťování, zda člověk, který odešel z nemocnice v horším stavu, než přišel, dostane vysoké odškodné, nebo ještě zaplatí náklady v řádu statisíců. To je věc, která je z pohledu lidí zcela náhodná, i když jsou si jisti, že k chybě došlo. Je to střelba naslepo, nikdo neví, co platí. Ještě navíc se odpověď nedozví hned, ale až za pět let je první náznak. Z pozice lékařů i pacientů je to zcela nevyhovující. Při reformě občanského práva se nevyužilo příležitosti udělat systém, jaký mají Švédové či Rakušané, tedy na principu úrazového pojištění.
Co by zavedení takového systému obnášelo - bylo by to u nás vůbec reálné?
Ano, dokonce jsme na to dobře disponovaní. U nás nevybujela kultura souzení se, jako je to na západě Evropy či v USA. Máme přitom statistiky z Nového Zélandu, kde mají tento systém poměrně dlouho - tam se odškodňuje v rámci týdnů a až dvojnásobný počet lidí, kteří utrpí újmu. Zároveň nevzniká konflikt mezi lékaři a pacienty, kdy se doktoři bojí, že na ně lidé poštvou právníky.
Kdyby se pro takovou změnu zákonodárci u nás rozhodli, v jakém horizontu by bylo možné ji zavést?
Stačila by poměrně malá změna zákona. Uvědomme si, že v tomto případě skoro vše platí daňový poplatník. Pokud nemocnice prohraje, 90 procent uhradí zařízení z peněz ze zdravotního pojištění - všechno včetně nákladů obou advokátů, soudních výloh či komerční pojišťovny ohledně pojištění právní odpovědnosti. Mělo by se tedy říci: provozujeme tu veřejný systém zdravotního zajištění, který má svou chybovost, a za to je třeba zaplatit. Není nutné chodit přes soudy a tahat do toho právníky, kteří k tomu beztak medicínsky nemají co dodat, ale můžeme peníze poškozeným poslat ze zdravotního pojištění rovnou bez okliky přes soudy. Ušetřilo by to finance, uklidnilo doktory a umožnilo poslat peníze včas většímu množství poškozených.
