Zázračné přežití
Čtyřiaosmdesátiletou ženu chytil levou rukou zezadu za bradu – a nožem v pravici řízl. Velkou silou a se značnou razancí, takže podle soudních lékařů je téměř div, že žena, která měla na hrdle dvanácticentimetrovou řeznou ránu, přežila. Její život byl totiž v bezprostředním ohrožení, když došlo k částečnému přetnutí kývače, porušení drobných cévních větví a senzitivních nervů, přičemž jen náhodou čepel nezasáhla hrdelní žílu.
Pachatel navíc odmítal poskytnout zraněné ženě pomoc. K tomu ho operátorka záchranné služby přemlouvala marně. Ženu se silně krvácejícím zraněním zanechal v kuchyni – a sám dům opustil. Aby se s tím, co spáchal, mohl svěřit sousedům.
Polehčující okolnosti
Obhajoba i obžaloba se však v jednací síni Krajského soudu v Praze shodly, že na útok, k němuž v domku nedaleko Neveklova na Benešovsku došlo loni 5. listopadu, nelze pohlížet černobíle. Ve prospěch Petra Heinricha, jehož kauzu trestní senát nezvykle uzavřel během jediného jednacího dne, hovoří podle žalobkyně Danuše Krejčové řada polehčujících okolností. „Sám volal záchranku i policii a k činu se přiznal sousedům i vyšetřovatelům,“ konstatovala státní zástupkyně. Nezanedbatelnou roli hrají také upřímná lítost a fakt, že čin nebyl plánovaný, ale stal se afektivním vyústěním momentální situace za přispění dlouhotrvajícího napětí plynoucího složitých poměrů v rodině. A soud rovněž přihlížel k tomu, že obžalovaný dosud žil řádným životem, nikdy dřív se nedostal do křížku se zákonem – a také předpoklady, že se napraví, jsou mimořádně příznivé. Jistý vliv má i fakt, že jednání zůstalo pouze ve stadiu pokusu – byť fakt, že útok nevedl ke smrti oběti, rozhodně není zásluhou obžalovaného.
Tohle všechno zohledňoval ve svém rozhodnutí senát soudkyně Miláčkové, jenž čin zhodnotil jako pokus o vraždu. A vyměřil trest na samé spodní hranici sazby stanovené trestním zákoníkem. Heinrich si má odpykat ve věznici s ostrahou 10 roků, podle verdiktu je také povinen nahradit zdravotní pojišťovně náklady léčení vyčíslené na 25 372 Kč. „Obžalovaný jednal ve stavu nezvládnutého afektu s výrazným odbržďujícím efektem opilosti,“ konstatovala předsedkyně senátu.
Obtížné poměry
Podstatný vliv na posouzení útoku, který mimo veškerou pochybnost byl v dané chvíli zamýšlený jako smrtící, mělo posouzení poměrů v rodině. „Lze uvěřit tomu, že s ohledem na nedobrý zdravotní stav poškozené nebylo pro obžalovaného soužití jednoduché,“ připustila soudkyně Miláčková.
To, že o stresující situace nebyla při péči o nemocnou matku nouze, potvrdil i obžalovaný. Prý ale věřil, že vše zvládne, a patálie si nepřipouštěl. „Radši jsem si vyšel ven a zapálil si, abych to rozdýchal,“ vysvětloval, že se konfliktům snažil vyhýbat. Kritického 5. listopadu však míra emocí čtvrt hodiny po poledni přetekla – a Heinrich popadl nůž. Vybral si ten s dvanácticentimetrovou čepelí, i když hned vedle ležela na kuchyňské lince i podstatně menší kudla. I z toho soud dovozuje, že jeho úmyslem bylo v té chvíli způsobit smrt.
Ohnivá dramata
Starosti o nemocnou ženu odkázanou na cizí péči se přitom ujal dobrovolně – aby maminka nemusela do ústavu a aby mohla důstojně dožít v jí blízkém prostředí. Časem se však ukázalo, že si naložil na svá bedra víc, než se dalo unést. I podle slov státní zástupkyně Krejčové je totiž péče o pacienty se závažnými neurotickými onemocněními velmi náročná – a o stresující momenty skutečně nouze. Přesto se Heinrich snažil nesnáze si nepřipouštět. „Uvedl, že vše zvládal; až k posledku se objevily vážnější problémy,“ připomněla žalobkyně a zmínila dva nejdramatičtější excesy: spálení peněz a rozdělání ohně v obývacím pokoji.
Nepravomocný verdikt
Rozhodnutí o desetiletém trestu ještě není konečné. Je možné, že se kauza dostane před odvolací senát Vrchního soudu v Praze. Zatímco Krejčová, s jejímž návrhem se senát soudkyně Miláčkové ztotožnil, se odvolání na místě vzdala, obžalovaný si ponechal lhůtu na rozmyšlenou. Za této situace však lze odvolání považovat prakticky za hotovou věc. Obžalovaný totiž nemá co ztratit. Může jen získat příležitost pokusit se přesvědčit soudce vrchního soudu, že okolnosti případu opravňují ke změně právní kvalifikace nebo ke snížení trestu pod minimální sazbu stanovenou zákonem. Ta v případě vražedných útoků činí právě deset roků.
Obhajoba se snažila dosáhnout změny právní kvalifikace z pokusu o vraždu na podstatně mírněji trestaný zločin zabití z omluvitelné pohnutky:
ze strachu, úleku – či dokonce předchozího zavrženíhodného jednání oběti. Neúspěšně. Soud na její argumenty nepřistoupil. K ničemu podobnému, co by ospravedlňovalo hnutí mysli útočníka, z pohledu trestního senátu nedošlo. Rozhodující je v očích soudu fakt, že do stavu nezvládnutého afektu, ve kterém zaútočil, se obžalovaný uvedl s výrazným odbržďujícím efektem opilosti. Podle znaleckého vyjádření přitom netrpí závislostí, takže je schopen požívání alkoholu regulovat. A za této situace pohlížet na vražedné jednání jako na pokus o zabití z omluvitelné pohnutky nelze.