Zbytky rámů naložil na kolečko, odvezl je domů – a zavolal policii. Kladenští kriminalisté pak informovali kolegy z Ústí nad Labem, kteří případ vyšetřovateli. V té době ještě předpokládali, že šlo o krádež na zakázku. Ztratily se totiž právě ty nejhodnotnější olejomalby vytvořená v letech 1926 a 1946: Slepec v hodnotě 10 milionů korun, Zátiší s mísami ovoce (4 miliony), Žena s kartami (5 milionů) a Zátiší s klarinetem a košíkem ovoce za 3,5 milionu.

Zdálo se přitom, že pachatelé dobře věděli, pro co šli. Ve vykrádaném zámku totiž nezůstali dlouho. Jejich přítomnost sice ohlásil alarm – na místě se už ale nepodařilo nikoho zastihnout. Až když byli později zloději zadrženi na Liberecku a našla se i všechna ukradená díla, ukázalo se, že vše bylo jinak. Pachatelé, kteří se vskutku mohli považovat za specialisty na umění, neměli odbyt zajištěný předem. A jestliže si od krádeže slavných obrazů slibovali velké peníze, opak byl pravdou: šlo o natolik známá díla, že na černém trhu byla v podstatě neprodejná. Naštěstí. Právě při pokusu o prodej spadla klec. Škoda (způsobená na zařízení plus náklady na restaurování obrazů) se tak vyšplhala jen na 150 145 Kč.

Sedm jednou ranou

Účet za tuto zlodějskou akci se nyní schystá vystavit Krajský soud v Ústí nad Labem. Stanulo před ním sedm obžalovaných mužů a žen, kteří se zpovídají i z podílu na dalších krádežích uměleckých děl a historických předmětů. Některé z nich údajně končily u pražského starožitníka, který rovněž usedl na lavici obžalovaných.

Souzeni jsou: s policií spolupracující obviněný Marian Lázo (1987) z Mříčné, ale nyní ve vazbě, jeho otec Ondřej Lázo (1958) také z Mříčné, nyní ve věznici v pražské Ruzyni, Vojtěch Hloušek (narozený v Polsku v roce 1968), bytem Jilemnice-Hrabačov, ale v této chvíli ve vazbě, Erika Kolaříková (1970) z Jeřmanic, Štěpán Petik (1959) z Hostinného, Dagmar Svobodová (1970) z Hodonína a starožitník Ján Mitro (1967) z Vratislavic nad Nisou, nyní žijící v Praze.

Státní zástupce uvedl, že Marian Lázo, Ondřej Lázo a Vojtěch Hloušek se dopustili krádeže a poškození cizí věci; další obžalovaní se zpovídají ze zločinu podílnictví; zapojili se do snah ukradené předměty zpeněžit. Hlouškovi přitěžuje, že byl v prosinci 2009 podmíněně propuštěn z vězení s podmínkou na pět let.

Zlodějská série

Především Marian Lázo a Hloušek mají podle obžaloby za sebou řadu vloupání do objektů. Zlodějské řádění začalo červnu 2011, kdy pachatelé nad ránem vnikli do Památníku zapadlých vlastenců v obci Paseky nad Jizerou. Ukradli několikery housle z 19. století. O měsíc později se vloupali do vlastivědného muzea v obci Železnice a odcizili různé exponáty – od sloupkových hodin po pěchotní pušky rakouské armády včetně bodáků. V srpnu 2011 vnikli do galerie v Malé Skále. Odnesli si obrazy, které pak skončily v pražském starožitnictví: Krasojezdkyni od Jana Baucha v hodnotě 250 000 Kč, Panský hřbitůvek od Josefa Jíry rovněž za čtvrt milionu a Vzpomínku na starou školu" v hodnotě 300 000 Kč. V první listopadový den 2011 vnikli do Galerie obrazů a plastik ve Slatině nad Zdobicí. Odcizení pěti děl znamenalo škodu přes 1,7 milionu.

Nakonec 18. listopadu 2011 přijeli zloději do Peruce. Státní zástupce popisuje krádež Fillových obrazů v Peruci takto: Marian Lázo a Hlouška po čtvrté hodině ranní odšroubovali kovovou mříž vstupních dveří, překonali sklo a vnikli do výstavních prostor. Ukradli čtyři olejomalby. Potom nasedli do citroënu a cestou z obrazů odstranili rámy.

Klíčové přiznání

Zásadní pro policisty a soud je, že Marian Lázo se ke krádežím přiznal. Také před soudem uvedl, že si je vědom toho, že díky své součinnosti je mu přiznán status spolupracujícího svědka. Bude mít při rozhodování o trestu velmi silnou polehčující okolnost. Kriminalistům nejprve přiznal krádež obrazů Emila Filly. Potom rozkryl ostatní vloupání a usvědčuje Hlouška i svého otce Ondřeje Láza. Zbývající obžalovaní se naopak snaží spíše nemluvit. Někteří přiznávají jen část viny, jiní se cítí nevinni. Například Svobodová. Tvrdí, že jí bylo sděleno, že šlo o obrazy z dědictví, pro něž měla najít kupce. Nikoho nenašla ani nehledala, jenom aby měla pokoj, její přítel telefonoval jako fiktivní kupec. Odposlechy telefonů prý jsou účelově vykládány v její neprospěch.

Dokazování před soudem pokračuje a hlavní líčení hned tak neskončí. Jednání soudu je rozplánované až do dubna.