„Dnes ukradnu autobus a plnou rychlostí vjedu do davu lidí. Stane se to pravděpodobně někde v Praze 7. Zaviním smrt x lidí," psala dvaadvacetiletá Hepnarová v dopise, který přišel v červenci 1973 redakcím Svobodného slova a Mladého světa. Myšlenkou „hromadné popravy" se Hepnarová zabývala delší dobu. Dva roky navštěvovala tehdejší brannou organizaci Svazarm, aby získala zbrojní průkaz a povolení ke koupi zbraně. Nakonec se však rozhodla pro jiný scénář.

Dne 10. července 1973 si vypůjčila nákladní automobil Praga RN a krátce před druhou hodinou odpolední s ním vjela v Praze 7 na tehdejší třídě Obránců míru (nyní Milady Horákové) na chodník sloužící jako tramvajové nástupiště, na němž čekalo asi 25 lidí. Rychlostí asi 60 kilometrů v hodině vozem zachytila dvacítku lidí, tři z nich na místě zabila, dalších pět zemřelo v nemocnici. Šest lidí bylo zraněno těžce. Zastávka tramvaje na témže místě dnes není, později byla posunuta.

Svého činu Hepnarová nelitovala ani před soudem. V dubnu 1974 ji Městský soud v Praze uznal vinnou z osminásobné vraždy a odsoudil ji k trestu smrti. Hepnarová byla popravena 12. března 1975. Trest smrti byl v Československu zrušen v roce 1990. Posledním popraveným se stal 8. června 1989 Štefan Svitek, odsouzený za trojnásobnou brutální vraždu.