V úterý 27. listopadu 2007 krátce před osmou večerní nakoupil Michal B. ve večerce a vrátil se do zaparkovaného Bentley. V tu chvíli k němu muž a vypálil na pětadvacetiletého Michala B. čtyři výstřely. Dva byly namířeny na hrudník a zbylé na krk a hlavu oběti, muž okamžitě zemřel.

Mimochodem, v metropoli je to v průběhu roku pátý případ střelby v ulicích.

Na místo se vydali kriminalisté, ti ještě v tu chvíli neznali totožnost oběti. Zjišťovali také, kolik těchto aut jezdí po českých silnicích a komu patří. Vozy identické barvy a typu byly registrovány tři. Dva z nich společností Sazka, jeden vlastnil miliardář David Beran, který tehdy vedl řadu soudních sporů o miliardy. Ten se po vraždě řidiče začal bát o život a spolupracoval s policií.

Byl cílem šéf Sazky?

O den později zveřejnila policie, že zastřeleným je řidič společnosti Sazka a luxusní Bentley je jedním ze služebních vozů generálního ředitele loterijní společnosti Aleše Hušáka. Pozornost vyšetřovatelů se tak stáčí k motivu nájemné vraždy top manažera. Zatím neznámý vrah po činu okamžitě uprchl, ovšem nedaleko odhodil zbraň. „Střelné zbraně se pachatel chtěl se vší pravděpodobností rychle zbavit,“ řekl tehdy Deníku kriminalista obeznámený s případem. Podle důvěryhodných policejních zdrojů se ale nejednalo o chladnokrevného profesionála, který zanechává po činu minimum stop.

„Jednal racionálně do okamžiku střelby. Po ní však poněkud neudržel nervy na uzdě, protože pohodit nepromyšleně vražednou zbraň, to profesionál takhle okatě prostě neudělá,“ nadále vysvětloval policejní zdroj.

„Zda si někdo vyřizoval osobní účty nebo to byla vražda na objednávku, o tom zatím nechceme spekulovat. Šetření je v úplném začátku, a ještě ani neznáme výsledek soudní pitvy,“ vysvětloval po vraždě Josef Lottes z pražské policejní správy.

Objevila se také informace, že se střelec nešťastně spletl a za oběť vrahovi měla padnou naprosto nevinná oběť. Tomu nasvědčoval i fakt, že mrtvý neměl s nikým žádné spory a stopy nevedly ani k Sazce. Společnost přesto nabídla odměnu půl milionu korun za informaci, která povede k dopadení střelce.

O Vánocích roku 2007 nakonec policie střelce dopadla. Potvrdilo se, že najatý zabiják měl za úkol zavraždit někoho jiného, spletl si ale cíl. Řidič šéfa Sazky Aleše Hušáka doplatil na to, že vystupoval z tmavozelené luxusní limuzíny Bentley, navíc poblíž místa, kudy často procházel opravdový terč.

Kriminalisté navíc zjistili, že o pár dní dříve na Václavském náměstí pobodal muže. Zatčený byl obviněn z vraždy a pokusu o vraždu.

Vrahem byl Timur Treťjakov. Veterán válek na Kavkaze a v Afghánistánu v Praze pak zasáhl do mafiánské války mezi Čečenci a Armény.

V roce 2009 začal soud, ke kterému chodil Treťjakov s dlouhými vlasy, vousy a čelenkou. Soudu hned při prvním jednání na úvod oznámil, že nepotřebuje advokáta, protože není zločinec. „Jsem otrok, dělám to, co mi přikáže můj majitel, vše zapříčinil ďábel,“ vykřikoval. Poté odmítl vypovídat a na lavici obžalovaných se začal kývat a hlasitě si cosi prozpěvovat. To nestrpěla předsedkyně soudního senátu Marie Marková a nechala ho vyvést ozbrojenou eskortou.

Svědci u soudu ze strachu před mafií vystupovali pod krycími jmény. U soudních jednání se tak četla svědectví například Petry Janů, Anety Langerové nebo Heleny Vondráčkové.

Nakonec byl Treťjakov odsouzen za vraždu a pokus o ni na doživotí. Po odvolání mu byl trest zmírněn na 22 let. Spolu s Treťjakovem souzení Tagir Tarsžojev a Muslim Asujev, kteří se podíleli na útoku na Václavském náměstí, šli za mříže na tři, respektive 3,5 roku za vydírání. Původně soud oba poslal za pokus o vraždu do vězení na deset let.

Několikrát osvobozen

Jasné bylo, že Treťjakov nevraždil z vlastní vůle. Útoky, a hlavně zatčení nájemného vraha, pomohly policii odhalit špičky ruskojazyčné mafie u nás včetně jednoho z nejvyšších bossů. Policie byla přesvědčena, že vraždit ho poslal arménský mafián Andranik Soghojan, v podsvětí známý jako Zap. Obětí měl být podnikatel a Soghojanův krajan.

Městský soud v Praze v roce 2010 ale zprostil Soghojana, který ve struktuře mafie zastával pozici "vora v zakoně", tedy autority a koordinátora, obžaloby. Po přečtení zprošťujícího rozsudku zavládly v soudní síni dvojí emoce. Příbuzní obžalovaného dali hlasitě průchod své radosti, naopak z tváře státního zástupce šlo přečíst zřetelné rozladění.

Soudce Libor Vrba odůvodnil svůj verdikt především tím, že považuje svědky v případě za nevěrohodné. Na svědecké lavici totiž usedli lidé z podsvětí a členové postsovětských zločineckých skupin.

Následovala spirála odvolání, a i podruhé vynesl městský soud osvobozující rozsudek. Když se v roce 2013 změnil soudce, přišel trest 22 let za objednávku vraždy. To už byl ale Soghojan z Česka pryč. Chycen byl v roce 2014 v Arménii. Tam byl nakonec propuštěn, Arménie totiž odmítla převzít rozsudek a vykonat ho. Soghojan se stal mezinárodně hledaným zločincem na útěku.

Před soudem stanul i Soghojanův advokát Julius Kramarič. Obžalován byl z uplácení svědků v tomto případě. Soud ho osvobodil. Svědci totiž nakonec podle jeho instrukcí u soudu nevypovídali a nebyla tak naplněna skutková podstata trestného činu podplácení. Navíc se obžaloba opírala jen o výpověď těch, kterým byl údajně úplatek nabídnut, ale jiné důkazy chyběly.