Pak i policie přišla s upřesněním, že zavražděny byly obě oběti. Jinými slovy: znamená to, že životy jim vzal někdo další – přičemž ozbrojený pachatel je nyní na útěku.

Ještě předtím, než policie na twitterové síti X sdělila, že se jedná o dvojnásobnou vraždu, přičemž zemřely dospělá osoba a dítě, se rozšířily spekulace, že na místě činu údajně někdo zabil i miminko v kočárku. To policisté blíže nekomentovali, ale potvrdili, že jednou z obětí je nezletilá osoba. V sobotu 16. prosince pak upřesnili, že víc ani sdělovat nebudou. „Vzhledem ke skutečnosti, že jedním ze zavražděných je dítě, nelze v tomto smyslu poskytovat podrobnější informace,“ uvedla pražská policie na sociální síti X.

Co je to za člověka, který dokáže zavraždit dva lidi naráz a nebere ohled ani na dítě? Přesně se to můžeme dozvědět až poté, co se kriminalistům podaří vypátrat podezřelého a následně ho usvědčit jako pachatele. Co se mu v době činu hodilo hlavou, se možná nedozvíme nikdy. Snad jen od znalců uslyšíme hodnocení, zda v době činu byl pachatel příčetný, tedy si uvědomoval, co dělá (přičemž byl se spáchaným činem a jeho následky srozuměn), anebo jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti vymizely. Ať už vlivem psychických problémů, v afektu – nebo třeba kvůli konzumaci alkoholu či drog.

Pohnutky k takovémuto činu mohou být různé – vlastně každý podobný případ je svým pozadím velmi individuální. A různé vlivy se mohou i vzájemně prolínat. Rozhodně ale platí, že vzít život dítěti dokáže nejen typický kriminálník, ale i člověk, do kterého by to jeho okolí nikdy neřeklo. Což platí nejen v případě, kdy nepřežije dítě, jež se někdy ocitlo se svým vrahem samo. Rovněž odhalení pachatelů, kteří ublížili dítěti společně s dospělým, může být velmi překvapující.

Zkušenost ukazuje, že takového skutky mohou spadat do různých skupin; někdy se vzájemně prolínajících. Pokud se oběti a pachatel znaly, může jít o případ, kdy takto otřesné vyústění přinesly partnerské nehody; spor o dítě mezi jeho rodiči nevyjímaje. Takový čin může být plánovaný, ale i vzešlý z aktuální situace.

Podobné skutky se v minulosti staly rovněž v Praze a okolí – avšak není je třena připomínat. Místní vědí – jitřit staré rány není třeba – a pro ostatní by šlo o zbytečnou senzaci. Takovýto pachatel vražedného řešení sporů v rodině se někdy dokonce pokusí své počínání zamaskovat. Zpravidla založením požáru; řidčeji tím, že se těl obětí zbaví a pak nahlásí jejich pohřešování. Pokud je takovýto mord v rodě předem naplánovaný, zpravidla se neodehraje na veřejnosti: dochází k němu za zavřenými dveřmi domu či bytu.

Není také ojedinělé, že následně se v souvislosti s takovýmito případy dodatečně a jinde najde ještě jedno mrtvé tělo. Pak se ukáže, že není koho soudit: pachatel po činu vzal život i sobě… Hodně podobné to může být v případě, že za tragédií nestojí rozhádané vztahy, ale napětí vzešlé z jiných příčin: nejspíš z nezvládnutí náročné životní nebo finanční situace, což často vede k dalšímu hromadění problémů.

V jednacích síních soudů už se ale řešily také souvislosti podobných vražd vzešlých z docela jiných příčin. Poměrně obtížné bývá pátrání, pokud pachatel a oběti vzájemně nemají žádné vztahy a před činem (ani po něm) se mezi nimi nerýsuje žádná spojitost. To se může stát v případě náhodného setkání s řáděním psychopatické osoby, případně někoho, komu zdravý úsudek zastřel vliv návykových látek. Pak je klíčové najít takového pachatele co nejdřív, protože existuje riziko, že svůj čin zopakuje. Jednoduché hledání cesty k pachateli nemusí být ani v případě, kdy vraždou vyvrcholil jiný zločin: například loupežné přepadení, ale třeba i vydírání; nebo dokonce únos.

Zkušenost kriminalistů napovídá, že počítat je nutné s rozmanitými alternativami – a zvláště na počátku prošetřování je třeba brát v potaz opravdu jakékoli možnosti. Dokonce včetně takové varianty, že by se mohlo jednat o následek mafiánského vyřizování účtů. V takovém případě by skutek byl jistě plánovaný. V minulosti se třeba některým podnikatelům přihodilo, že beze stopy zmizeli – a lze jen spekulovat, zda měli být pouze okradeni, anebo také „trestáni“.

Poprava na veřejnosti v takovém případě většinou znamená očividnou výstrahu adresovanou někomu dalšímu; žijícímu. Přičemž vůbec nemusí platit, že by nejenom dítě, ale i jeho zavražděný dospělý doprovod měli tušení, za jakou „velkou hru“ zaplatili životem; na koho z jejich okolí má jejich smrt zapůsobit a pod jejich vlivem mají pachateli či pachatelům vyhovět. To se sice dostáváme od běžného života už spíše do oblasti literatury nebo filmových scénářů – avšak zkušenosti kriminalistů potvrzují: skutečné zločiny jsou rozmanitější, než dokáže vymyslet nejbujnější autorská fantazie.

Pokud by vražda dítěte měla v pozadí takovéto souvislosti, šlo by patrně o jasný signál: jde o mimořádně krutou pomstu; možná v kombinaci s varováním pro někoho dalšího, že ten, kdo střílel (anebo dal ke střelbě příkaz) nebere žádné ohledy a nezastaví se před ničím. Podobně nesmlouvavý přístup se v Praze v minulosti objevil například v některých zločineckých skupinách cizinců s vazbami k území někdejšího Sovětského svazu.

Skoro ve všech uvedených situacích přitom platí, že dojde-li k dvojnásobné vraždě zrovna v adventním čase, jen něco přes týden před Štědrým dnem, mohlo právě takovéto načasování sehrát svoji roli. Ta by v případě různých pohnutek zřejmě byla pokaždé trochu odlišná. Ale také to žádný vliv mít nemuselo: mohlo se jednat čirou náhodu.

Konkrétně k případu z Klánovického lesa nyní detektivové prvního oddělení pražské kriminálky shromažďují všechny dostupné informace. „V současné době probíhají standardní úkony trestního řízení, mimo jiné ohledání místa činu, vyhodnocování zajištěných stop, kamerových záznamů a kontroly zájmových objektů s cílem odhalit a dopadnout podezřelou osobu,“ uvedli na síti X pražští policisté.

V sobotu odpoledne se jejím prostřednictvím obrátili na veřejnost s žádostí o spolupráci: „Kriminalisté žádají motoristy, kteří projížděli včera (v pátek 15. 12.) mezi 7. a 17. hodinou okolím Klánovického lesa a měli zapnuté palubní kamery, aby poskytli případné videozáznamy policistům; děkujeme.“ Uvedené časové rozpětí se zdá naznačovat, že detektivové prověřují i variantu, že pachatel mohl na své oběti na místě činu čekat.