Rozsudek není pravomocný: jak státní zástupce Martin Suska, tak obhájce Jakub Korbelář si ponechali lhůty na možné odvolání po posouzení písemného odůvodnění rozsudku. K Vrchnímu soudu v Praze kauza nejspíš skutečně postoupí: žalobce Suska řekl Deníku hned po opuštění jednací síně, že již nyní o odvolání vážně uvažuje. Z jeho závěrečného návrhu vyplynulo, že by si představoval trest odnětí svobody zhruba o pět let delší.

Souzený si nic nepamatuje

Souzený muž nezpochybňuje, že to nejspíš skutečně byl on, kdo držel v ruce nůžky, které se jen díky pohotové reakci svědků a následné rychlé a vysoce specializované pomoci zdravotníků nestaly smrtícím nástrojem. Říkají to lidé, kteří viděli, co se stalo, částečně to potvrzuje záznam z kamer městské policie – a on byl zadržen na místě činu v zakrváceném oblečení. Motiv ale vysvětlit nedokáže: s tím, že byl silně opilý a z osudného večera si nepamatuje vůbec nic. Notně podroušená byla ostatně i celá parta, k níž patřil pobodaný. I on řekl, že si na nic nevzpomíná – a u soudu konstatoval, že se na obžalovaného nezlobí.

„Byla to největší blbost v mém životě,“ kál se ve své závěrečné řeči souzený muž, který se v jednací síni neocitl poprvé: už před 12 lety ho okresní soud odsoudil za výtržnictví. „Litovat toho budu do konce života. Nevěděl jsem, že něco mám v ruce; nikdy bych na nikoho nezaútočil. Omlouvám se,“ konstatoval.

Nejprve však soud ve středu vyslechl posledního chybějícího svědka. Jednoho člena partičky, s níž pobodaný muž předtím popíjel – na lavičce z kolujících láhví tvrdý alkohol; nejspíš gin a vodku – přičemž to dopadlo tak, že muž, který v případu vystupuje jako poškozený, sotva mohl chodit. Ostatní ho proto vlekli k autobusové zastávce, aby v pořádku nastoupil do autobusu na Prahu. „Moh chodit i nemoh, ale padal na držku. Když jsme ho vedli na zastávku, spad nám dvakrát,“ přiblížil svědek okolnosti.

Soud, rozsudek. Ilustrační snímek.
Zubařka a její známá jsou obviněny z vraždy. Muž jim slíbil, že jeho tělo zmizí

Jeho výpověď však byla zásadní z jiného důvodu: právě jeho slova mohla Tomáši H. nevýrazněji přitížit, když na základě jeho výpovědi podal státní zástupce obžalobu pro vražedný útok na více osob. Taková kvalifikace počítá s možností přísnějšího trestu (od 15 let výš). Svědka se však k soudu opakovaně nedařilo dostat, a to ani za přispění obvodního oddělení policie požádaného o součinnost; nakonec ho přivezli kriminalisté územního odboru Praha-venkov: Východ.

V jednací síni připustil, že sám byl oné noci také opilý a okolí příliš nevnímal. Přiznal také, že později zraněného muže, s nímž předtím popíjel a kterého pomáhal vést k zastávce, onoho večera okradl (to už ostatně řešil Okresní soud pro Prahu-východ). Pro aktuální kauzu je však podstatné, že si dobře vybavuje, jak se na zastávce právě on stal terčem útoku jako první. Seděl prý na lavičce, s hlavou skloněnou k zemi, a ve světle lampy si všiml stínu.

Zvedl zrak právě včas, aby viděl, jak přistoupil Tomáš H., kterého zná od vidění, a z boku máchl rukou proti jeho hlavě. Jestli měl sevřenou pěst, otevřenou dlaň, nebo něco v ruce držel, vlastně neví. Zasažen tento svědek nebyl, protože se stihl skrčit – načež útočníka odstrčil a odběhl k nedaleké lékárně. Odtud viděl kontakt agresora s pobodaným i krev stříkající z krku. Pak z místa odešel úplně – a když se asi po deseti minutách vrátil, už tam byli policisté i záchranáři. „Vyplašil jsem se a měl jsem strach i o svůj život; já jsem byl napadený jako první,“ vysvětloval, proč zmizel a nešel na pomoc.

Málo faktů, spíš spekulace

Zatímco kolem fáze útoku, která skončila zraněním, nepanovaly u soudu vážnější pochybnosti, tomu, co předcházelo, byla věnována velká pozornost. Ostatní svědci neviděli nic, o útoku proti své hlavě mluvil pouze jediný muž. Státní zástupce Suska míní, že není důvod svědkovi nevěřit, přičemž předpokládá, že už v této fázi měl Tomáš H. v ruce nůžky, jejichž namířením proti spánkové kosti měl v úmyslu zabíjet. Jednak je držel už o chvíli dřív, kdy se s ním potkal jiný svědek, jednak se od prvního útoku do toho druhého nestalo nic, co by dávalo podnět k tomu, aby se vyzbrojil, pokud by měl předtím ruce prázdné.

Ale stalo, oponuje obhájce Korbelář. Jeho klient prý mohl vytáhnout kapsy nůžky poté, co byl odstrčen – a vlastně se tak cítil sám napaden. Podle něj klidně mohlo dojít k tomu, že se Tomáš H., který toho dne popíjel poté, co byl na pohřbu příbuzného, vydal napomenout partu hlučící na zastávce. Jestliže její členové měli v krvi kolem 1,5 promile nebo více, advokát předpokládá, že se nechovali zrovna tiše. „Došlo ke snížení soudnosti, nahromadění negativních emocí – a k naprosto neadekvátní reakci,“ nabídl obhájce možné vysvětlení. To, k čemu došlo, mohla být podle jeho slov i obranná reakce.

Ilustrační foto
Policie podezřívá lékaře, že znásilňoval dětskou pacientku. Obětí může být více

Korbelář navrhl nekvalifikovat skutek jako pokus o vraždu, tím méně pak dvojnásobnou, ale použít jiný paragraf: mírněji trestané zabití, kdy se počítá s omluvitelnou pohnutkou v souvislosti se spoluzaviněním na straně poškozeného. Jak obžaloba, tak obhajoba však musely připustit, že tohle všechno jsou jen spekulace: co, jak (a také proč) se odehrálo, nikdo přesně neví.

Desetiletý trest bude stačit

O zabití v souvislosti s druhým skutkem – bodnutím do krku – nelze hovořit, odmítl návrh advokáta soudce Barnet. „Nemáme informace o omluvitelné pohnutce, natož o úleku z omluvitelné pohnutky,“ odkázal na ustanovení trestního zákoníku. Podle slov předsedy senátu Tomáš H. věděl, co dělá, stejně jako to, že je po požití alkoholu agresivní. Jednoznačně šlo o pokus vraždy ve stadiu pokusu – nicméně je možné výchovně působit už uložením trestu na samé spodní hranici sazby. Tomáš H. má také uhradit zdravotní pojišťovně náklady léčení: 138 328 Kč.

I k prvnímu útoku, o kterém hovořil jediný svědek, podle soudu opravdu došlo. „Nějaký kontakt“ potvrzuje kamerový záznam, jakkoli je nekvalitní. „Jakým způsobem a s jakou intenzitou byl útok veden, se identifikovat nepodařilo,“ konstatoval Barnet. Tento čin tak nelze hodnotit jako nic horšího než výtržnictví. Že by už v té chvíli měl Tomáš H. v ruce nůžky, nebylo prokázáno; naopak kamerový záznam od kasina ukazuje, že nedlouho před útokem nic nedržel. Nůžky prý skutečně mohl vzít do ruky až poté, co do něj svědek strčil – a on se cítil ohrožen.