V sobotu 22. října 2016 našli lidé v parku mezi ulicemi Pod Kavalírkou a Nad Kavalírkou mrtvého muže. Po pitvě se ukázalo, že byl zastřelen, ale nebylo jasné, o koho se jedná. Původně detektivové zvažovali, že násilný zločin měl loupežný motiv. Vlastně se to přímo nabízelo, zmizel totiž mobilní telefon zavražděného. Ukázalo se ale, že přístroj nesebral pachatel mordu.

Mrtvého okradl zlodějíček, kterého policisté vypátrali krátce po objevení těla. „U tohoto nenechavce je jednoznačně vyloučeno, že by měl se smrtí zavražděného cokoliv společného," uvedl tehdejší mluvčí pražské policie Tomáš Hulan.

Pátrání po totožnosti zastřeleného i po vrahovi pokračovalo. Na sv. Martina 2016 kriminalisté oznámili, že vědí, kdo je mrtvý muž. Byl to Čech a bylo mu 25 let. Podle závěrů policie byl v pátek 21. října ještě hodinu před půlnocí živ a zdráv u nákupního centra u Anděla. O půl hodiny se pohyboval v oblasti Šmukýřky. Podle výsledků pitvy zemřel v prvních hodinách soboty, někdy mezi půlnocí a čtvrtou ranní. A to bylo vše.

Pročesaný lesopark. Výsledek? Nula

Případ střelby na Kavalírce patřil dlouhou dobu k těm nevyřešeným. Nepomohly výzvy veřejnosti, ani pročesávání místa činu. „V lesoparku mezi ulicemi Pod a Nad Kavalírkou provedli kriminalisté prvního oddělení ve spolupráci s policisty speciální pořádkové jednotky celkem dvě rozsáhlé pátrací akce, které ale neměly pro prošetřování případu jakýkoli výsledek," sdělil tehdy policejní mluvčí Hulan.

Jediným vodítkem byl projektil. A podle tehdejších vyšetřovatelů se nakonec vyznamenali pracovníci policejního prezidia spravující centrální registr zbraní. Právě z jejich úsilí vzešlo několik tipů na držitele zbraní – a následné výslechy ukázaly, že v jednom případě šlo o trefu do černého. Odborníci hledali mezi majiteli zbraně Astra ráže 6,35 mm Browning.

Tehdy dvaapadesátiletého, dosud bezúhonného varhaníka a sběratele zbraní Jiřího Čiperu policisté obvinili 22. února 2017. „Je legálním držitelem osmi střelných zbraní, z nichž jedna je zbraní vražednou," konstatoval Hulan.

Zametání stop

Čipera se vyšetřovatelům přiznal. Kriminalisté zjistili, že střelce a jeho oběť nespojovalo nic víc než to, že se jejich cesty osudné noci protnuly. Vzájemně se totiž neznali. „Ke kontaktu došlo v parku pouhou náhodou. Toto setkání pak vyústilo v konflikt mezi oběma muži, který skončil střelbou a posléze smrtí,“ konstatoval Hulan.

Jiří Čipera, který žil nedaleko místa činu, se podle detektivů původně snažil zametat stopy. Zbraň totiž kdosi mechanicky upravil – a to nepochybně s cílem znemožnit její identifikaci. V té souvislosti lze porozumět slovům kriminalistů vyzdvihujícím zásluhy na úspěšném završení zdánlivě nevysvětlitelného případu, které mají také balistici ředitelství pražské policie a znalec v oboru balistiky Kriminalistického ústavu Praha.

V březnu 2018 začal soudní proces, Čipera vsadil vše na jednu kartu – nutnou obranu. S přítelkyní se prý zastavil v jedné restauraci na jídlo, které spláchnul pivy a becherovkou. Potom se mu i jeho přítelkyni udělalo nevolno. Cestou domů zůstal sám, přítelkyně se od něj oddělila. Mezitím zjistil, že má v kapse zbraň.

"Počítal jsem s tím, že zahynu"

„Náhle jsem ucítil, že mne někdo velkou silou udeřil do hlavy. Nevím, jestli útočník byl jeden či dva. Byl jsem vystaven agresivnímu, dlouhodobému násilí. Svítili si na mne baterkou či mobilem. Ztrácel jsem vědomí, počítal jsem s tím, že mne umlátí, že tam zahynu,“ tvrdil soudu.Když se nacházel na zemi, vytáhl Čipera podle svých slov pistoli a vystřelil. 

„Ta pistole je nepřesná, ale hlučná. Chtěl jsem je odstrašit,“ řekl. Zmlácený pak došel domů, aniž by se obrátil na policii či záchranáře. Své partnerce o přepadení řekl, o zbrani ale pomlčel. Rány si vyfotil a druhý den šel k lékaři.

Soud označil tvrzení o sebeobraně za „zcela nevěrohodné“. Jenže co se přesně stalo, bylo těžké určit. V době činu totiž nebyli v místech mezi ulicemi Nad Kavalírkou a Pod Kavalírkou žádní svědci. A zcela jasné to není dodnes.

Nicméně soudkyně Denisa Durdíková upozornila při procesu na to, že Čipera svou výpověď během procesu v zásadních bodech opakovaně měnil, soud jí proto nemohl věřit. „Soud nemá žádnou pochybnost o tom, že útok tak, jak jej obžalovaný popsal, se prostě nestal,“ řekla Durdíková s odkazem na povrchové zranění vyfotografovaná na Čiperově těle.

Podle soudu také bylo objektivně prokázáno, že Čipera stál v momentě výstřelu výše než usmrcený mladík.

„Byl jsem zmaten, když ke mně přišla ta elitní jednotka,“ bránil se Čipera. „Chtěl jsem jim vyhovět, uspokojit je, abych měl po dlouhých výsleších pokoj. Z únavy jsem říkal cokoli. Hrozili mi vazbou,“ stěžoval si na výslechy. Jeho sestra uvedla, že není násilník a když se napil, míval kamarádskou náladu.

V červnu 2018 padl trest. Městský soud jej nyní shledal vinným z vraždy a poslal ho na 10 let do vězení. Nařídil mu také náhradu nemajetkové škody pozůstalým v celkové výši půl milionů korun, vedle toho musí zaplatit ještě 25 tisíc matce zemřelého. Od trestu ve výši 14 let, který navrhovala státní zástupkyně Jana Kadeřábková, jej uchránila jen dosavadní bezúhonnost.

Desetiletý trest pak 12. září 2018 potvrdil odvolací senát Vrchního soudu v Praze vedený soudcem Jiřím Lněničkou.