Jedním z malé skupiny těch, kdo jméno znají, je ředitel Muzea Policie ČR Radek Galaš. Je alespoň přesvědčen, že za pomoci moderních metod se pachatele nepotrestaného zločinu z roku 1933 podařilo nejen vypátrat, ale i usvědčit. Do září však chce mlčet.

Prezentace se chystá k výročí

„Prozatím nebudeme nic sdělovat,“ řekl Deníku Galaš, který je respektovaným historikem kriminalistiky a četnictva. Prozradil jen to, že v roli podezřelého figuruje někdo z osob, které už v minulosti byly s případem spojovány. Nicméně do září už opravdu neřekne ani slovo navíc.

Galaš odmítl byť jen napovědět, třeba tím, že by upřesnil profesi podezřelého. „Dohodli jsme se, že nebudeme ani naznačovat,“ uvedl, že hrstka zasvěcených se zatím rozhodla mlčet jako hrob. Až do doby, kdy nové odhalení představí s plnou slávou.

A kdy to bude? Ne, to tajné není. „Veřejnou prezentaci uspořádáme v září. Do té doby nebudeme nic sdělovat, abychom závěry neprozradili předčasně,“ upřesnil policejní historik, jenž na dodatečném rozkrývání případu spolupracoval i s bývalým šéfem oddělení vražd pražské kriminálky.

Otýlie Vranská na jedné z portrétních fotografií, které si pořídila
Kdo zabil Otýlii Vranskou? Záhadná vražda se brzy dočká odhalení, díky genetice

Deníku řekl, že tím se řídil už v dubnu, kdy měl v muzeu v Brandýse nad Labem přednášku se slibným názvem: „Případ Otýlie Vranské vyřešen?“ I když už tehdy věděl vše, co ví dnes, vrahovo jméno neuvedl.

Velké odhalení má zaznít v září. „Ona má výročí,“ odkázal na 2. září, kdy se ostatky oběti našly v Bratislavě a pak v Košicích. S tím, že přesný termín prezentace teprve bude určen. „Chceme ho naplánovat podle dalších akcí tak, aby to bylo o nejblíž,“ napověděl alespoň to, že „den D“ by měl přijít někdy z kraje měsíce.

Dodnes šokující zločin

Jestliže nevyřešené případy kriminalisté od nepaměti označují slovem „pomníček“, kauza Vranská se stala přímo pomníkem. A mimořádný zájem veřejnosti se táhne už z dob, kdy informace o vraždě pražské prostitutky slovenského původu Vranské – tedy původně neznámé dobře živené ženy ve věku kolem 25 let, menší postavy a s pihovatým obličejem, jak uváděl popis v rámci pátrání – představovaly horkou aktualitu.

To byly časy, kdy neplatil zákon zakazující zveřejnit identitu oběti násilného trestného činu. Ba naopak: v té době, kdy o zvláštní vydání novin (byť třeba o jediném potištěném listu) nebyla nouze, mohlo i její jméno znamenat senzaci.

V kauze zločinu ze třicátých let minulého století, který šokuje zejména tím, jak pachatel naložil s tělem oběti, se vršila senzace za senzací – a senzacechtiví žurnalisté měli pré.

Ostatně: vražda, po níž následovalo rozřezání těla oběti a uložení ostatků do kufrů, které byly velmi záhy po činu dvěma různými vlaky odeslány jako zásilky z Prahy na Slovensko, k tomu přímo vybízela.

Jeden z kufrů obsahoval trup se sedmi bodnými ranami v hrudníku zasazenými až posmrtně (což však mohlo být dáno jak nenávistí, tak pokusem zmást stopy a předstírat vraždu spáchanou šílencem). V druhém byly končetiny a hlava. Její fotografii zveřejnily tehdejší noviny společně s výzvou k pomoci při identifikaci.

V jednom z kufrů se našlo i pár novinových výtisků, pánské spodní prádlo, dámské kombiné, mycí houba a prostěradla. Expozice kriminalistiky Muzea Policie ČRV jednom z kufrů se našlo i pár novinových výtisků, pánské spodní prádlo, dámské kombiné, mycí houba a prostěradla. Expozice kriminalistiky Muzea Policie ČRZdroj: Wikimedia Commons, Albert Horáček, CC BY 4.0

Části těla byly zabaleny do ložního prádla s vyšitým písmenem K – a doplňovaly je ještě dámské kombiné a pánské spodní prádlo. A také mycí houba i několikery staré noviny.

Tyhle věci včetně kufrů policie v rámci pátrání vystavila v Praze ve výkladní skříni. I když nechyběly informace, že je někdo poznal, pátrání neposunuly. Spíš ukazovaly na vyřizování účtů a snahu někomu ublížit.

Dvojice hlavních podezřelých

Nevyřešený případ, k jehož objasnění nepřispělo ani mimořádné úsilí tehdejších detektivů pracujících pod tlakem veřejnosti i politiků, se nakonec objevoval v tisku po desetiletí – a dokonce se dostal i do televizního seriálu. Vynořovala se řada rozmanitých teorií, podezřelých okolností – i předpokládaných pachatelů.

Nejčastěji bývá zmiňováno podezření směřující vůči rotmistrovi Josefu Pěknému, který byl v Praze se zavražděnou v kontaktu. Údajně s ní dokonce chystal sňatek. Nicméně pak prý schůzku přišel s novou milenkou Antonií Koklesovou; taktéž prostitutkou a rovněž původem ze Slovenska. Společně s ní mohl Vranskou zavraždit (či přinejmenším ve dvou rozřezávat).

Často také bývají zmiňovány dopisy s označením Fantom ulice. Neznámý pisatel, podepisující se jako Karel X.Y., se k vraždě přiznával s vysvětlením, že zabíjel kvůli tomu, že šlo o prostitutku.

Hypotéz a spekulací se však objevovalo mnohem více. Točily se třeba i kolem toho, že o své poslední noci byla oběť spatřena s neznámým kudrnatým blonďákem. Nebyl nalezen.

Naprázdno vyšlo i pátrání po muži, který na hlavním nádraží přinesl jeden z kufrů do vlaku – a svědci poskytli jeho popis.

Nový pohled na důkazy

Do tří měsíců by měl být pomníček minulostí. I když… „Nikdy to nebude na sto procent,“ řekl Deníku Galaš. Zmínil nové důkazy, nová svědectví – i nové teorie, které se může dařit potvrzovat i vyvracet. O tom všem však podrobněji má být řeč až v září.

Již loni Galaš uvedl, že průlomový výsledek mají přinést výsledky testů DNA. Zřejmě byly dodatečně porovnávány vzorky vlasů, které se jež tehdy v roce 1933 našly za nehty oběti, s profilem potomků dobových podezřelých: rotmistra a jeho milenky. Ty se podařilo najít v roce 2017.

Jeden ze dvou kufrů obsahujících části těla Otýlie Vranské zabalené do prostěradla
Vražda Otýlie Vranské: na objasnění čeká 88 let, policie má možná eso v rukávu

Zřejmě se také při novém studiu spisu ze třicátých let dodatečně podařilo objevit indicie vycházející z rozporů v jejich výpovědích (navzájem si potvrzovali alibi tvrzením, že noc z 31. srpna na 1. září strávili společně).

Nic z toho však ředitel nyní pro Deník nekomentoval – s odkazem na září. Stejně jako nezmínil, zda se podařilo zjistit, kde nakonec byla oběť pohřbena. Pitevní protokol naznačil, že mohlo jít o Vinohradský hřbitov– bližší hledání však dříve k úspěchu nevedlo.