Volba smrti jako cesty z neúspěchu

Expert má za to, že přání léčitele odejít ze života, o kterém hovoří nejen obžalované (které se hájí tím, že mu jen pomáhaly s „odchodem domů“), ale zmiňují je i někteří svědci, mohlo být ideálním řešením, které viděl pro to, jak se postavit ke svým neúspěchům.

Jestliže cítil hrozbu, že by kvůli úmrtím v komunitě mohl být vyšetřován policií, nedejbůh i souzen, bylo by ohroženo jeho charisma, vlastně smysl celého jeho dospělého života – a smrt se mu mohla jevit jako nejlepší východisko. Ztratit charisma před svými následovníky? To zřejmě bylo něco, čemu se chtěl vyhnout za každou cenu.

Znalec v té souvislosti řekl, že si dovolí spekulaci, založenou na letech zkušeností, která možná bude znít poněkud cynicky. Ještě prý vše dopadlo relativně dobře, míní Vojtíšek. „Nebylo by nepředstavitelné, kdyby ‚odchod do jiného světa‘ byl společný; kdy by ‚odejít‘ měli všichni jeho nejbližší,“ poznamenal.

Léčitel si prý uvědomoval, že selhal jako vůdce. „On nevěděl, co s těmi lidmi dělat – a neúspěchy interpretoval jako zradu,“ předpokládá znalec na základě rozborů jemu dostupných svědeckých vypovědí. Míní, že mohl dospět i k závěru, že tento svět ho není hoden. „Chtěl bych říct, že jsem nesmírně rád, že nakonec ‚odešel‘ sám,“ poznamenal znalec. „Lze si představovat i horší konce,“ konstatoval.

To, že léčitel do svého „odchodu“ zapojil dvě ženy, které mu v té době byly nejbližší, znalec vysvětlit nedovede. Může jen předpokládat, že svou roli hrála slabost či snaha si svoji situaci ulehčit. Naopak je snadné pochopit, jak se stalo, že mu dvojice vysokoškolsky vzdělaných žen pomáhala spáchat sebevraždu – o čemž je obecně známo, že jde o nelegální, protizákonné počínání. Souvisí to nejen s jejich bezmeznou oddaností, kdy o pokynu vůdce se nepochybuje.

Nyní souzené doktorky byly navíc přesvědčeny, že se vše odehraje v transcendentní rovině, která je mimo tento svět. Tedy mimo světskou spravedlnost – a také se nebude vyšetřovat běžnými prostředky. Byly proto překvapeny a zaskočeny tím, že mrtvé tělo nezmizelo, jak předpokládaly podle jeho dřívějších vyjádření. Což ale neznamená, že by jim léčitel lhal nebo je vědomě uváděl v omyl. „Byl skálopevně přesvědčen, je ho ‚kolegové‘ očekávají a jeho tělo opravdu zmizí,“ míní znalec, že tomu, co léčitel hlásal, také on sám věřil.

Vcelku typická náboženská sekta

Jestliže znalec hovoří o „novém náboženském hnutí“, je tím míněno totéž co „sekta“ – avšak korektně řečeno: bez hanlivého či negativního hodnocení, které s tímto slovem obyčejně spojujeme. A podle Vojtíška se jednalo o společenství náboženské: s cílem nabídnout lidem cestu duchovního vzestupu (tak, aby se pro další vývoj už nemuseli inkarnovat, tedy znovu narodit na tento svět).

A skrze náboženství je třeba pohlížet na vše, co se v komunitě dělo. Nejde prý vlastně ani o něco ojedinělého. „Léčitelských náboženských skupin je v České republice více než deset,“ konstatoval expert. Jedna je dokonce registrována jako církev. Zde se vývoj zvrtl podivným směrem. Zřejmě proto, že léčitel nezvládal svoji vůdcovskou roli a začal experimentovat.

Podstatný je podle slov znalce také pojem charismatický jedinec. Toho lze v této souvislosti označit za narcistního člověka obdařeného dominantní autoritou, který se stává „vůdcem sekty“. Přičemž charisma je dáno přístupem jednotlivce ke zdroji mimořádné moci.

Léčitel si je budoval zejména svou suverenitou, jíž imponoval lidem plným nejistoty a otázek. Až v druhé rovině zřejmě stálo to, co okolí vnímalo jako prvořadé: léčitelské dovednosti, ať už skutečné, nebo domnělé, schopnost hovořit o minulosti jednotlivce i minulými životy vysvětlovat současné obtíže – či naopak vidět do budoucnosti a předvídat věci, které se stanou. Nebo přesvědčení klientů, že léčitel zná každou jejich myšlenku. Klíčová byla jeho jistota: atraktivní pro lidi, kteří mají v sobě otázky a jsou sžíráni nejistotou.

V tom je zároveň podle znalcových slov vysvětlení, jak se do léčitelova vlivu a vlastně do jeho vleku mohli dostat i lidé vzdělaní a zjevně inteligentní. To v téhle věci může být spíš na škodu. Právě takoví lidé si často kladou více otázek, na které hledají odpovědi. A tážou se, jak by bylo možné svět zlepšit.

Radostná závislost na vůdci

Pro popisované společenství je typické přejímání názorů, zvyků a postojů vůdce. Přejímání toho, co on považuje za správné. On stoupence vlastně ovlivňuje ve všech oblastech jejich životů. To ostatně potvrdila slova následně slyšeného svědka Arnošta M.: kontakt s léčitelem nabízel východisko, spásu.

Svědek, který se stal odpadlíkem a nyní je manželem další „zrádkyně“ Terezy P., do společenství docházel od roku 2010 do přelomu let 2018/19. Tehdy se je rozhodl opustit. Vlastně ho ale léčitel vyhodil. Prý proto, že dění v komunitě nabourával svými názory a pochybnostmi. Odchod se tedy nestal jeho iniciativou. „Nebyl jsem schopen udělat první krok. Nedovedl jsem si představit život bez něho,“ řekl na adresu léčitele.

Na otázku státní zástupkyně Jany Murínové však závislost na léčiteli zprvu vysvětlit nedovedl. Pak se to svědkovi (jenž předchozí výklad religionisty neslyšel) podařilo: vztahy přirovnal k náboženství. A k slepé víře, kdy člověk zakazuje sám sobě přemýšlet o tom, co mu „nesedí“. On sám měl „štěstí, že se z toho dostal“. A nerozpakuje se přiznat, že v době, kdy byl členem společenství, i on věřil tomu, co o sobě léčitel prohlašoval: že je převtělením Boha.

Znalec Vojtíšek předtím hovořil o typičtějším průběhu: lidé upadající do závislosti na vůdci projevují slábnoucí ochotu rozhodovat i o maličkostech. Cítí jako výhodu mít na všechno odpověď od něho. „To přináší úlevu, lásku a radost i další pozitivní emoce,“ připomněl religionista.

V souvislosti s projednávaným případem, tedy děním v komunitě kolem kutnohorského léčitele, zmínil „ochotnou a podle některých výpovědí až radostnou poslušnost“. Ve sboru následovníků se pak projevuje ochota vůdci vyhovět. „Dokonce něco, co bychom mohli nazvat jako závislost,“ uvedl znalec a doplnil, že tohle musí být něčím živeno – a tak se vůdce uchyluje k radám, doporučením a pokynům, které se mohou jevit až nepochopitelně. Pochybnosti to však mezi věrnými nebudí. Naopak: posiluje to důvěru a úctu. Vůdce ví něco, co my nevíme a nedokážeme ani posoudit. Jeho moc pochází z nějakých transcendentních zdrojů…

Lidé jsou pak ochotni podstoupit mnohé, jen aby nepromeškali příležitost k učení duší. Současně se prý také bojí smrti blízkých i své vlastní. Stejně jako ztráty přátel a všech současných vztahů (když už předtím byla přervána spojení s jejich předchozími životy). A zároveň si nechtějí přiznat, že všechny jejich dosavadní investice byly zbytečné.

To jsou důvody, proč je těžké z takové skupiny odejít – byť znalec připouští, že čas od času se to někomu podaří. Spíš se prý odpoutají ti, kteří stojí na okraji společenství a zachovali si dobré vztahy na rodinu a přátele. Odchodem se ale vystavují pochybnostem a duchovnímu utrpení. Neublížili své duši? Mají se bát pekla?

Figurky na šachovnici i mrtví v lese

Znalec také zmínil ovládání lidí pomocí chvály a kritiky – a v té souvislosti upozornil na pondělní výpověď svědkyně z řad společenství - lékařky-psychiatričky. Ta hovořil o tom, že se lidé ovlivňovaní léčitelem ocitali v pozici „figurek na šachovnici, které byly někdy bílé a někdy černé“. Pojmu „figurky na šachovnici“ ostatně užil ve své výpovědi i ve středu slyšený svědek Arnošt M.

Religionista Vojtíšek také v obecné rovině upozornil na časté využívání pocitů viny, práci s pomluvami a ponižováním. Následovníci, kteří chtějí setrvat ve vzájemném vztahu – aby bylo zachováno charisma – tohle všechno přijímají jako něco, co není příjemné, ale má vyšší smysl. „V tomto světle je třeba vidět to, co se dělo ve společenství: dokonce i narušení tělesné integrity, ohrožení života i smrt, konstatoval znalec.

Obhájce zubařky Martin Bugaj promluvil v jednací síni konkrétněji: zmínil dva muže, kteří si na obou nohou sami uťali malíčky. A také jednoho, jehož tělo se našlo v lese s prostřelenou hlavou. Či dalšího, který mohl být při rituálu v lese u Českého Šternberka umlácen klackem (a pak bylo jeho tělo objeveno v autě zaparkovaném před kutnohorským bazénem).

Možná vstane nový vůdce

Znalec v jednací síni také odpovídal na dotaz žalobkyně Murínové, co se s léčitelovou komunitou zahrnující zhruba stovku lidí stane do budoucna. Religionista míní, že po loňském říjnu, kdy vůdce zemřel, se skupina s největší pravděpodobností rozpadla – a dál už nebude nic. Už proto, že většina lidí měla k léčiteli vztah léčeného klienta – tedy ne příliš blízký.

Vojtíšek však nevylučuje ani možnost, že „vstane nový vůdce, který převezme část charismatu“. Pokud by k tomu došlo, patrně by to nebylo hned, ale spíš po určitých letech. Dejme tomu za nějakých pět roků – pak by se třeba mohly objevit pochybnosti, zda vše nebylo jinak a zda nyní soud dění kolem léčitele pochopil správně.

Otázky a odpovědi k fungování kutnohorské sekty

Věřil léčitel tomu, co hlásá?
Ano – a podle všeho stoprocentně. Zájem o jeho služby i obdiv a oddanost okruhu věrných ještě neustále posilovaly jeho přesvědčení o vlastní výjimečnosti a nadpřirozených schopnostech.

Užíval si léčitel své postavení a oddanost úzkého kruhu stoupenců? Bavil se tím, jak manipuluje jejich osudy?
Nemusí to tak být. V podobných případech se stává, že oni nezvládnou, co po nich chce – a i pro něj autorita mohla být v určitém smyslu břemenem.

Užívali si svou výjimečnost jeho nejvěrnější?
Léčitelské společnosti připomínají soustředné kruhy. Kolem vůdce se vytváří privilegovaný kruh – avšak toto privilegium je spíš břemenem. Být nejblíž vůdci znamená vyplňovat jeho přání a být vzorem.

Jak se léčitel osvědčil v roli vůdce?
Z výpovědí svědků a svědkyň plyne, že jeho dlouhodobé působení ve funkci vůdce nového náboženského hnutí nebylo úspěšné. Zdá se, že nevěděl, co by poradil – a jeho působení byla série experimentů. Většinou neúspěšných. Nevěděl, co s těmi lidmi dělat – a neúspěchy interpretoval jako zradu.

Co léčitele vedlo k tomu, že kolem sebe vytvořil sektu?
V podobných případech jsou motivy pro vznik společenství primárně náboženské. Nelze však vyloučit ani finanční. Byl přesvědčen, že má zdroj nadřazeného poznání; je bohem.

Proč léčitel vybíral od svých věrných značné sumy peněz, které hromadil na účtu a nijak je dále nevyužíval ani nezhodnocoval?
Mohl to vnímat jako měřítko víry, oddanost; jako důkaz, že se mu daří, že je vyvolen. Stačilo ty peníze mít, aby se cítil mocný – aniž by je musel investovat.

Proč bylo cílem odstřihnout věrné od jejich dosavadních kontaktů, od přátel i od rodin?
Pro charisma vůdce jsou nebezpečné vztahy, které mají lidí nezávisle. Bývají vyloučeni i lidé, kteří se do sebe zamilují uvnitř společenství. Vůdce se obává hrozby, že jejich vztah bude silnější než vtah podřízenosti k němu.

Jaký mělo smysl nutit stoupence k porušení tělesné integrity – dva muži si opakovaně uťali malíčky u nohou, které byly léčiteli dodány jako důkaz, že to udělali (dokonce i podruhé)?
Mohlo to být měřítko loajality těchto lidí, mohlo to ale být i krokem ve „výchově“: aby už nemuseli příště reinkarnovat, tady se znovu narodit.

Jak se mohlo přihodit, že ve společenství figuruje více lidí s vysokoškolským vzděláním, kteří včas nerozpoznali, o co se jedná? Vědec, speciální pedagog, vysokoškolská pedagožka, lékařky – dokonce i psychiatrička.
Jsou to lidé inteligentní, citliví, empatičtí. Kladou si víc otázek po smyslu tohoto světa – a hledají odpovědi týkající se možností, jak ho zlepšit. Vzdělání v tomto případě není faktor preventivní, ale spíš rizikový. Lidem s omezeným rozhledem je všechno jasné. Čím jste vzdělanější, tím víc otázek si kladete. A cítíte touhu po odpovědi, ať je jakákoli. Zvlášť v případě nemoci: jaký je její smysl, proč zrovna já.