Obžalovanými jsou dvě členky komunity, jež se kolem léčitele vytvořila: zubařka z Kutné Hory, která v případu figuruje i jako jeho partnerka, a bývalá pedagožka z Prahy. Právě v jejím bytě muž zemřel poté, co mu zubařka poskytla utišující léky a pomocí skalpelů způsobila způsobila dvě krvácející zranění.

Obě se hájí tím, že muži jen pomohly spáchat sebevraždu – odejít z tohoto světa si sám přál. Nepřímo to v jednací síni naznačila i páteční svědkyně: „Už v roce 2018 mi poslal SMS zprávu, že už to ‚nedává‘ a lidi jsou zlí,“ uvedla paní Veronika na léčitelovu adresu. Přímo „odchod z tohoto světa“ prý ale nezmiňoval.

Prozření přišlo až s odstupem

Slovy o autoritě i kamarádství přiblížila svědkyně právě osobnost léčitele, kterého sama poznala jen z dobré stránky. Poté, co loni na počátku října zemřel za prazvláštních okolností v bytě jedné ze svých nejvěrnějších stoupenkyň na pražských Hájích a pozvolna se začaly objevovat zvěsti, které ho charakterizují jako manipulátora, násilníka a tyrana, pro svědkyni to bylo velké překvapení.
Ona ho vnímala jako vlídného a velmi inteligentního člověka – z pravidelných nedělních sezení, za která platila pětistovku. Dojížděla na ně asi deset let a vybudovala si k němu důvěru.

„Když vám někdo desetkrát dobře poradí, po jedenácté mu už věříte,“ poznamenala svědkyně, která původně léčitele kontaktovala kvůli problémům s otěhotněním. Mimochodem – to se podařilo.

Jako příklad dobrých rad připomněla zejména doporučení týkající se výživy. „Koktejly piju doteď – výborné,“ konstatovala. A sama měla pocit, že cítí přísun energie, i když léčitel pracoval s jiným člověkem. To bylo tak: ve skupině lidé seděli, držíce se za ruce, jeden člen komunity stál a on mu přikládal své ruce k břichu a zádům. I v těchto chvílích, kdy ona jen seděla, energii vnímala.

Sama svědkyně se ve vztahu s léčiteli dále nedostala, ale ví, že někteří členové (a zejména členky) komunity k němu měli podstatně blíž. A dokázal je ovlivňovat tak, že nebylo třeba příkazů. „Vysvětlil vše tak, že ten člověk sám dospěl k tomu, co bude nejlepší. Někteří k němu přistupovali až s poníženým přístupem. Chtěli slyšet jeho názor; vysloveně soudcovský,“ řekla svědkyně. „Ale já od něj nikdy necítila nátlak,“ připomněla, že i když se stalo, že jeho doporučení nerespektovala, nikdy na ni třeba nezvýšil hlas. A nějaký „trest“ za neposlušnost? Kdepak, nic takového. Ovšem ostatní lidé prý byli tím vděčnější, čím víc byli pod tlakem. Mělo to souviset s energií.

Až zpětně si prý vybavuje, že rozhovory, které se při skupinových sezeních odehrávaly, asi nebyly tak nevinné jak si tehdy myslela. „Bylo tam plno témat. Taková zasazená ‚semínka‘, jestli to vyroste,“ naznačila svědkyně. Dnes vnímá, že i takto se dařilo odhalovat lidi lehce manipulovatelné, které bylo možno „odseknout“ od rodiny a jejich zázemí – a bez této opory snáze ovládnout.

Shodou okolností právě v pátek představil Český rozhlas výsledky pátrání svých reportérů po dění ve skupině kolem léčitele. Se zjištěními, který se podařilo získat – a jež jsou v souladu v výpověďmi, které zaznívají v jednací síni – se tým veřejnoprávního rozhlasu nerozpakuje hovořit o sektě s autoritativním vůdcem, který zcela ovládl myšlení svých příznivců, a zmanipuloval tak jejich životy.

Vlastně jim nařizoval vše, co souviselo s jejich osobním a pracovním životem, odstřihl je od jejich nejbližších včetně rodin. A dokázal je přimět, aby dobrovolně plnili jeho všemožné příkazy (i to, jak cvičit, jak se oblékat či kdo s kým má žít), a aby mu dávali peníze…

Jak moc je měl v hrsti, dokládá, že z jeho vůle ubližovali jiným i sobě. Při minulém hlavním líčení jeden ze svědků ukázal v jednací síni bosou pravou nohu: v přesvědčení, že to je cesta k záchraně jeho duše, si uťal části obou malíčků!

Radiožurnál také v souvislosti s touto kauzou v pátek vyrukoval nahlas s tím, co se dosud jen šeptalo a středočeská policie k tomu odmítala prozradit i potvrdit cokoli konkrétního. Kriminalisté prošetřují dvě úmrtí po náročném rituálu a kolektivním psychickém nátlaku v rámci sekty: jeden muž měl zřejmě spáchat sebevraždu a jeho tělo se našlo v lokalitě Kozojedy, další prý zemřel po několikadenním bití dřevěnou tyčí do ledvin, hýždí i hlavy. To ho údajně mělo vyléčit ze sexuální promiskuity a pedofilních choutek.

V tomto případě by měla být řeč o muži, jehož tělo se našlo v autě na parkovišti před kutnohorským bazénem. Údajně tam umírajícího převezly členky společenství a přivolaly záchranku, avšak už bylo pozdě. A tohle vše mělo souviset s očistnými rituály během pobytu v lese pod hradem Český Šternberk, kde se prý skupinka léčitelových věrných zdržovala loni v srpnu. Nahá.

Mluvčí středočeské policie Vlasta Suchánková potvrdila, že oběma úmrtími se kriminalisté zabývají. Případ údajné sebevraždy zůstává ve stadiu prošetřování, kdy policie stále čeká na zadané znalecké posudky. Druhá kauza je vyšetřována jako podezření z ublížení na zdraví s následkem smrti. I její šetření také nadále pokračuje.

Podivná noční debata silnice-les

I k tomu měla v pátek slyšená svědkyně Veronika co říci, protože k Českému Šternberku vezla z Kutné Hory skupinu lidí. Kromě jejího jela i dvě další auta. Víc však svědkyně neví. Sice slyšela debatu na okraji lesa, ale v rámci komunity se tam řešily věci, kterým nerozuměla. „Celý to bylo prostě divný,“ poznamenala. Ji prý léčitel nejspíš potřeboval použít jen jako řidiče. Míní, že ostatní tam byli vysláni proto, aby vytvořili nátlak na jinou skupinku členů komunity, která už v lese „kempovala“.

Na otázku státní zástupkyně Jany Murínové svědkyně uvedla, že divné jí bylo bylo už to, že se vyjíždělo v deset večer a skupinka z aut zůstala na silnici. Jejich posádka rozmlouvala s lidmi, kteří zůstávali v lese, aniž se setkali. Jen jeden z přivezených mužů přešel do lesa ke „kempujícím“. Ten si nesl batoh. Když se pak svědkyně léčitele ptala, o co šlo, řekl jí, že se tím nemá zabývat. To ještě nevěděla, že muž s batohem už byl po smrti.

Tahle výprava se prý odehrála loni v létě; patrně právě v srpnu. Když se pak svědkyně po říjnové smrti léčitele dozvěděla, že je mrtvý i onen muž ze skupiny „kempujících“, došlo jí, že to může mít souvislost. „Pochopila jsem, že se tam muselo něco stát – ale co, to nevím,“ vypověděla.

Nic bližšího už uvést nemůže. „Já když přijela, všichni byli zdraví, živí a oblečení.“ Ví ale stoprocentně, že léčitel s nimi tenkrát k Českému Šternberku nejel. Zůstal v Kutné Hoře. „Proč by tam vlastně měl být?“ položila svědkyně řečnickou otázku.

Vyloučená veřejnost, odmítnutá výpověď

Více k pobytu v lese zřejmě u soudu uvedla následující svědkyně, 45letá Iveta z Jičínska. Také ona pocházela ze společenství kolem léčitele. Ten ji dokonce „dal dohromady“ s jejím přítelem. „Našli jsme ho v lese,“ řekla svědkyně k jednomu úmrtí. Avšak s tím, že k okolnostem smrti více říci nemůže. „Přítomna jsem nebyla.“

Pak už vypovídala za zavřenými dveřmi. Odmlčela se totiž a nedokázala reagovat ani na otázky, a tak trestní senát vyhověl předtím zamítnuté žádosti svědkyně o vyučení veřejnosti. Soudkyně Sotolářová vyslovila pochopení s tím, že vypovídat je pro svědkyni traumatizující záležitost. Vyloučení veřejnosti předsedkyně senátu zdůvodnila tím, že bez tohoto kroku by byla ohrožena kvalita výpovědi svědkyně.

Následně došlo na výslech jejího partnera – již opět s publikem. Muž se obsáhleji vyjadřoval ke svému léčení (nejprve problémy s klouby a pak údajná, avšak žádnými příznaky ani testy nepodložená roztroušená skleróza) či o pobytu v bytě zubařky, kam ho na měsíc a půl léčitel nastěhoval ještě společně s dalším mužem. Mimo jiné řekl, že zubařka ordinovala do půlnoci, pak uklízela ordinaci, spát šla v jednu či ve dvě – a ve čtyři už všichni vstávali, aby se pustili do úklidu doma. Svědek mluvil i o tom, jak léčitel hlásal, že žena má být muži stoprocentně oddána a sloužit mu.

Naznačil také, že o svém „odchodu“ léčitel hovořil: zmiňoval prý, že „že se může stát, že odejde z ničeno nic“. Na otázku žalobkyně Murínové odpověděl, že jinak od něj slova o smrti či o tom, co po ní následuje, neslyšel.

K pobytu v lese se ale svědek v jednací síni vyslovil jen okrajově: pokyn, že tam má jet, dostal od léčitele. Bylo to bez oblečení, bez jídla, bez předem stanovené doby trvání – a měl přemýšlet o svých údajných problémech se ženami, o nichž ho léčitel přesvědčoval. A od návratu z lesa už zřejmě tento muž v kontaktu s léčitelem nebyl až do jeho smrti. Tohle sice svědek přímo neřekl, ale vyplynulo to z náznaků v jeho výpovědi. Což je zase náznak pro to, že se v lese muselo stát něco mimořádného.

O tom, co se v lese odehrávalo, ale nic bližšího nezmínil. Ve vztahu k této události využil svého práva odmítnout výpověď. A předsedkyně senátu Sotolářová (jež ví více ze spisu i z výpovědí, jež zazněly neveřejně), uznala, že v tomto případě je jeho přístup oprávněný. Obecně platí, že svědek – na rozdíl od obžalovaného – může odmítnout vypovídat jen v případě, že by svědčil proti sobě: mohl by by si přivodit trestní stíhání sám – nebo osobě blízké.

Výcvikový tábor? Ne, obyčejná dovolená

I paní Veronika, slyšená v pátek jako první, potvrdila, že členové komunity kolem léčitele dostávali různé úkoly. Přicházely také rozmanité pokyny. Nejen v souvislosti se zdravím, výživou, cvičením, otužováním, úklidem, čistotou – ale třeba i prací. Nebo týkající se toho, kdo se má ke komu na čas nastěhovat a společně žít – ovšem nikoli jako milenci – nebo spolu alespoň chodit na procházky a trávit dohromady co nejvíce času. Na rozdíl od jiných svědků nachází vysvětlení, proč léčitel říkal: „Může ti to prospět.“

Úzký kontakt s jiným člověkem může prý pomoci ukázat chování a uvědomit si nedostatky a chyby protějšku, ale i vlastní. Mohlo prý však jít třeba i o zkoušku, zda vydrží být spolu bez sexu. Takové zadání dostala i ona, ale nastěhovat se odmítla. Soudu řekla, že ani pak se vztah léčitele k ní nijak nezměnil. Jinak prý ona dostávala různé úkoly méně často než jiní. Jednak neměla s léčitelem tak blízké vazby, jednak prý i z toho důvodu, že by nebyla snadnou obětí: byla (a je) vdaná, měla i zázemí nerozvedených rodičů, neměla dluhy ani hluboko do kapsy nebo problémy v zaměstnání. Navíc o sobě prohlásila: „Mám takový charakter, že když mi někdo říká, co mám dělat, udělám pravý opak.“

Dnes už si také uvědomuje, že výlety, které léčitel organizoval, vyvolávaly otázku: proč tu vlastně jsme? Na druhou stranu společný zájezd do Španělska zprvu považovala za možný „výcvikový tábor“ – a vyklubala se z toho normální dovolená. A to, co se dodatečně dozvídala o násilnickém chování léčitele, o krutých, škodolibých i ponižujících úkolech, zbytečném vyvíjení tlaku, ale i o tom, jak zubařku za vzájemného soužití bil a znásilňoval, velmi ji to prý šokovalo. „Nepůsobil agresivně,“ svěřila svědkyně svůj názor.

Poslední roky s utahováním šroubů

V posledních letech nicméně zaznamenala změnu: „Utahovaly se šrouby a začalo se mluvit o vážnějších věcech.“ Také o magii, což dřív nebývalo. Víc se však také společně mlčelo. A už tehdy ji překvapilo, jak pořád opakoval, v různých souvislostech, větu: „Už není čas.“ Nechápala, o co jde – a proč to říká třeba lidem, kteří nebyli schopni udržet si práci.

Neměla prý ponětí, nač není čas – a co by se mělo stát, pokud by se snad cosi nestihlo. V minulosti slyšený svědek – ten bez malíčků na nohou – nicméně možnou odpověď naznačil: očekával prý, že tvrdé jádro sekty spěje ke spáchání hromadné sebevraždy. Tomu podle něj předcházely snahy o duchovní rozvoj, ale i hledání vykoupení, aby „duše“ nepropadla „peklu“.