Jiří Stříbrný by se dal bez uzardění nazvat problémovým hrdinou. V mládí se jako zapálený příznivec národních socialistů rval se zastánci konkurenčních sociálních demokratů, v jednadvaceti si pobyl nějako dobu za mřížemi za kritiku císaře Františka Josefa I.

Za první světové války skončil v internačních táborech a později se zapojil do odbojové organizace Maffie. V roce 1918 zabránil vojenskému puči proti vznikající republice, kterou den předtím také s dalšími „muži 28. října“ vyhlásil. To mu však později nezabránilo stát podvodně vysávat.

Roztržka s Vatikánem

Po založení republiky působil Stříbrný krátce jako ministr pošt a telegrafů, později jako ministr železnic a v zimě na přelomu let 1925 a 1926 jako ministr národní obrany. Svého postu se však musel vzdát, k velké nechuti prezidenta Masaryka, který Stříbrnému vždy nadržoval.  Oficiálním důvodem byla Marmaggiho aféra, která začala docela nevinně.

Když se v červenci 1925 slavil svátek mistra Jana Husa, vyvěsil dojatý prezident Masaryk na Hradě vlajku s husitským kalichem. To se však nelíbilo papežskému nunciovi Francesku Marmaggimu, který na přání papeže Prahu opustil. Diplomatické vztahy s Vatikánem byly na dlouhou dobu narušeny a odpovědnost na sebe vzal právě Jiří Stříbrný, tehdy zastupující ministerský předseda.

Spiknutí bratří Stříbrných

Skutečný důvod Stříbrného rezignace na post ministra národní obrany se však skrýval jinde. Vyšlo totiž najevo, že na začátku 20. let předával Stříbrný informace o státních zakázkách na uhlí svému bratrovi Františku Stříbrnému, řediteli uhelných dolů.

Ten tak mohl cíleně zvyšovat ceny a profit z předraženého uhlí si bratři rozdělovali mezi sebe. Tuto skutečnost se ani nesnažili nijak maskovat a nelegálně nabyté peníze utráceli, kde se dalo.

Olej do ohně přilévali političtí oponenti a tisk, kteří svorně obviňovali Stříbrného, že trpí syfilidou, že se pomátl a měl by jít do blázince, či že dokonce chová sympatie k fašismu a pokouší se o státní převrat.

Právě uhelná aféra postavila bývalého ministra před soud. Byl obviněn z korupce a křivopřísežnictví. Proces se vlekl několik let, nakonec byl však Stříbrný osvobozen, údajně pro nedostatek důkazů. O jeho vině dnes pochybuje jen málokdo.