Asi nejvynalézavějším z nich byl jistý Václav Těšínský, vdovec a rodák z Písku, který se v roce 1935 oženil po telefonu. S pomocí falešné identity plukovníka ing. Václava Turinského, dotažené do nejmenšího detailu včetně skutečné plukovnické uniformy s různými vyznamenáními a řády, si vyhlédl majetnou slečnu P., dceru radního.

Podařilo se mu od ní a její rodiny získat tehdy nemalou sumu pět tisíc korun, a aby se vyhnul podezření, slíbil jí sňatek. Ten se nakonec opravdu odehrál 14. září 1935. Domnělého ženicha však den předtím „odvolali“ na „tajnou misi“ a svatební slib museli „snoubenci“ složit po telefonu.

Těšínský přitom změněným hlasem předstíral, že je jak kněz, tak i oba svědkové. Podvod však záhy praskl a „novomanžel“ byl postaven před trestní senát na Pankráci. Odešel odtud se šesti měsíci žaláře a pokutou.

„Chci za své činy dobrovolně pykati“

Zatímco Václav Těšínský je přeborníkem co do vynalézavosti, ukrajinský emigrant Alex Dimitrij R. ho hravě předčí počtem úspěšných podvodů. Také on se ve 20. letech vydával za inženýra, případně lékaře, a obelhával ženy po celé republice. V Příboru tak vylákal ze své „snoubenky“ 7 tisíc a kdesi u Plzně zase 10 tisíc korun.

Postižených ale mělo být mnohem více. Mnoho dotčených žen se ale stydělo natolik, že svou roli v podvodu nechtěly přiznat, ačkoliv pražské policejní ředitelství vyhlásilo, aby se přihlásily na nejbližší policejní služebně.

Ke svým činům se Alex Dimitrij přišel přiznat na vinohradské komisařství v roce 1929, dovedlo ho tam prý špatné svědomí a chtěl „dobrovolně pykati za své činy“, jak se čtenáři dozvěděli v dobovém tisku.