Seznam Hrdinových padělků je opravdu dlouhý a úctyhodný. Stál za falešnými desetikorunami, jednolibrovými bankovkami a poštovními známkami z kolekce Kde domov můj.

Se synem Jaroslavem pak tiskli také oděvní štítky a odběrní lístky na benzin. Není asi třeba dodávat, že padělky otce a syna Hrdinových nešly téměř rozeznat od originálů. Oba „podnikatelé“ si museli svou činností více než slušně vydělat, už jen díky známkám, které tehdy byly nedostatkovým zbožím.

Zatkli celou rodinu

V roce 1940 však spadla klec. Přišlo se na padělané známky a policie se rozhodla prozkoumat Hrdinovu tiskárnu. Ke svému překvapení zde našla nejen materiál pro výrobu známek, ale také jednolibrových bankovek, které se ve stejné době začaly objevovat po Praze za podezřelých okolností.

Zatčena byla kromě Hrdiny i celá jeho rodina a zaměstnanci tiskárny. I když bylo jasné, kdo za padělky stojí, odsoudit Hrdinu se ukázalo být nadlidským úkolem.

Viník se totiž trestu vyhýbal, jak jen to šlo. Často měnil výpovědi, z nichž některé se ukázaly být přímo bizarní: do oběhu prý dal padělky Hrdinův přítel Alois Křížek, okresní inspektor v Ústředně pro padělání platidel, který byl tou dobou už mrtvý.

15 let a temná komora

Když byl Hrdina v úzkých, začal předstírat duševní nemoc. Upadal do apatie a trpěl melancholickými stavy tak věrohodně, že ani psychiatři si nebyli jisti, zda není skutečně nemocný. Zatímco syna Jaroslava odsoudili, otec se trestu vyhnul a v roce 1945 byl z vazby propuštěn.

Před soudem však brzy stanul znovu, a to už následujícího roku. Obviněn byl z dalšího padělání a tentokrát mu vytáčky nebyly nic platné. Odsouzen byl na šest let, trest mu však byl záhy navýšen na patnáct let, včetně pravidelného tvrdého lůžka a temné komory. Kromě toho musel zaplatit pokutu 10 000 korun.