Podle státního zástupce Ilji Pužeje nicméně oba seděli v autě, Volkswagenu Golf s poznávací značkou kraje Vysočina, které loni 7. května na dálnici D1 u Střechova nad Sázavou zastavili benešovští celníci. A v zavazadlovém prostoru našli čtyři tašky obsahující v zatavených fóliích bezmála 30 kg sušené marihuany. Přesně se jednalo o 28 762 gramů konopné sušiny s vysokým obsahem účinné látky, delta-9 tetrahydrocan­nabinolu.

Prostor pro handrkování o tom, kdo v autě seděl a neseděl a co měl společného s jeho nákladem, otevřel průběh kontroly. Nebo spíš to, co po ní následovalo. Během obhlídky na benzinové pumpě celníci přeložili tašky s marihuanou do svého vozidla, nafotili golf i jeho náklad, od posádky si vzali doklady – a pak nasedli do služební dodávky s jasným pokynem: „Jeďte za námi!" A golf sice jel – avšak nedojel. Jeho řidič práskl do bot. Ujel na sjezdu na Říčany.

Telefonní odposlechy

Jak situaci vnímala jeho posádka, mají policisté zmapováno díky odposlechu telefonních hovorů. Ani jeden ze souzených mužů sice odposloucháván nebyl – na základě povolení Obvodního soudu pro Prahu 4 ale kriminalisté mapovali komunikaci jiné skupiny cizinců, v níž výrazně figuroval i jistý Nguyen Van Long. A právě jemu jeden z účastníků incidentu s celníky podrobně do telefonu referoval, jak se věci semlely. Nejprve se prý snažili tvrdit, že v taškách je náklad vietnamského čaje, s jehož převozem pomáhají jinému Vietnamci, jemuž se porouchalo auto. A užuž se prý zdálo, že to projde. Když ale celníci pytlíčky rozřízli, bylo na obou stranách jasno. A dopadení cizinci se se shodli, že při jízdě za dodávkou celníků se pokusí ujet. Několikrát před sjezdem z dálnice zpomalovali, ale vyšlo to až na sjezdu na Říčany. Tam prý využili toho, že ubrali rychlost natolik, až se mezi jejich golf a vozidlo celníků zařadilo jiné auto, za nímž byli „schováni". Sjeli – a podařilo se jim zmizet.

Sami ovšem soudili, že se tak nestalo díky jejich šikovnosti. Mysleli si, že je celníci nechali ujet schválně. Že se prostě rozhodli zásilku marihuany ukrást pro sebe, takže věc dál řešit nebudou – a jim nabídli příležitost, aby zmizeli. Šeredně se ale přepočítali! Zřejmě o tom však byli přesvědčeni tak pevně, že jeden z nich se dokonce po pár dnech vypravil na cizineckou policii, aby ohlásil ztrátu dokladů a nechal si vystavit dokumenty nové. Tam byl zadržen, když se ukázalo, že je kvůli zásilce marihuany hledanou osobou. Druhý muž, který je nyní souzen, byl zprvu stíhán jako uprchlý. Najít a zadržet se ho podařilo až letos v únoru.

Oba obžalovaní nicméně v jednací síni odmítli, že by jakéhosi Longa znali a že by kdy používali telefonní číslo, ze kterého mu bylo voláno. Byť jeden z nich připustil, že prostřednictvím SIM karty, kterou dříve nevlastnil, skutečně po incidentu hovořil s kýmsi neznámým o tom, co se stalo s nákladem.

Ale popořádku.

S kauzou prý nemá nic společného

Jednapadesátiletý Nguyen Vi Hung, podezřelý z toho, že seděl jako řidič v autě registrovaném na jeho o tři roky mladšího bratra, který rovněž pobývá v České republice, odmítá, že by měl s projednávanou kauzou cokoli společného. S bráchou se nestýká; nepamatuje si, kdy ho viděl naposledy, neví o tom, že sourozenec má auto, a dokonce ani netuší, kde sourozenec bydlí. Osudného dne byl v práci v Pardubicích, kde žije, což potvrzuje i záznam píchacích hodin o docházce do zaměstnání. Ten má ovšem chybičku – není vyznačen odchod. To se ale stávalo víckrát; vlastně docela často. Nguyen to vysvětluje tím, že když odcházela větší skupina lidí, ostraha je pouštěla hromadně, aniž každý zaměstnanec musel používat svou čipovou kartu.

Odpověď měl i na dotaz předsedkyně senátu Evy Miláčkové, jak to, že příchod má vyznačený ve stejné minutě jako jeho spolubydlící z ubytovny. Ne, nebylo to tak, že by mu kamarád na píchačkách vypomohl. Ale kamarád ho často sveze do práce autem, a tak se stává, že přicházejí společně. Nguyenovi se zdá nahrávat i vyjádření zaměstnavatele. Hovoří o tom, že dotyčný vykonává práci, pro kterou musel být náročně zaškolen – a na dílně je jeho účast potřebná; je obtížně nahraditelný. Naopak to, jak se do rukou celníků dostaly jeho doklady, Nguyen vysvětlit nedovede. Dlouho je nepotřeboval. To, že je nemá, prý zjistil až letos 26. února, když byl zadržen. Kdy a kde je v minulosti ztratil, ale netuší…

Druhý z obžalovaných, Duc Mai Manh, nepopírá, že on na místě kontroly byl. Ale jak se tam dostal! Bydlel v Ústí nad Labem, kde také podnikal jako provozovatel krámku – protože však tržby klesaly, loni k 31. březnu podnikání ukončil a hledal pro svou činnost nové místo. Pídil se mimo jiné v hlavním městě, v tržnici Sapa – a osudného 7. května se vypravil i do Brna, kam ho z Prahy svezl jeden Vietnamec. I nazpátek ho vezl krajan – dojeli ale jen do nějaké obce, kde prý měl řidič obchod; tam ho vysadil s tím, že dál do Prahy lze jet autobusem. Při čekání si ale Duc všiml nějakého Vietnamce v červeném autě, asi 40letého muže běžné postavy, který si šel do večerky koupit cigarety. Zeptal se ho, jestli by ho nevzal do Prahy, a dotyčný souhlasil. Cestou se objevilo auto se dvěma Vietnamci, kteří něco naložili do zavazadlového prostoru. On tomu ale nevěnoval pozornost a ani se nebavil s řidičem; spíš pospával.

Pozornost podle svých nevěnoval ani kontrole celníků – ti ostatně jednali a řidičem; od něho si vzali jen doklady. Právě o ty se prý také zajímal, když šofér ujel z dálnice – krajan za volantem ho ale ujistil, že „přijdou poštou". Když nic nedorazilo, vydal se na cizineckou policii kvůli vyřízení nových dokumentů. Ano, opravdu tam řekl, že doklady ztratil, a nepřiznal, že zůstaly u celníků při kontrole auta, ve kterém seděl jako stopař. „Myslel jsem, že takto to půjde rychleji," vysvětloval trestnímu senátu, s tím, že si otálení nemohl dovolit. Nutně potřeboval nový pas, jelikož mu měla vypršet platnost pobytového víza. A říci, co se stalo, vlastně ani nemohl, protože „prakticky nic nevěděl".

Spadla klec…

Právě návštěva cizinecké policie znamenala, že spadla klec. V době zadržení měl Duc ve svém mobilu SIM kartu, která už figurovala v policejním spisu. Dostal ji prý od řidiče, který ho vezl, ve chvíli, kdy ho dotyčný vysadil z auta se slovy, že domů mý už dojet vlakem. Kartu mu prý předal s tím, že člověku, který se ozve, má dosvědčit, co se stalo s nákladem. A prý také volajícímu skutečně potvrdil, co se přihodilo. „Já sám jsem z toho čísla nikdy nikam nevolal," tvrdil obžalovaný. Otázka, proč poté ale nevrátil do svého telefonu SIM kartu s číslem, o němž prohlašoval, že je jeho vlastní, nicméně zůstala bez uspokojivé odpovědi…

Hlavní líčení soudkyně Miláčková rozplánovala prozatím do středy. Vyslechnuta má být desítka svědků a znalců. Je však otázkou, zda padne verdikt, nebo bude třeba dokazování doplnit – například o výslech Nguyenových spolupracovníků a spolubydlících z Pardubic. To by zřejmě znamenalo odročení jednání.