Rozsudek, který je již pravomocný, hovoří o tom, že se tak stalo 31. května 2013 kolem půl páté odpoledne, když za Slaným kvůli podezření z krádeže čokolád vyběhli dva muži z personálu marketu. Postavili se před Ford Focus patřící otci tehdejší Slaného přítelkyně, aby mu tak bránili v odjezdu.

Na gesta vybízející k zastavení prý však řidič nereagoval. Rozjel se, přičemž jeden z prodavačů stačil uskočit, avšak druhý byl sražen na kapotu tak, že malíkovou hranou ruky udeřil do čelního skla auta, na němž se objevily pavučinové trhliny; pak ještě rozbil boční okénko. Jako zázrakem se mu nestalo nic vážnějšího: vyvázl s oděrkami na ruce a podlitinou nad kolenem.

Těžším následkům mohla podle závěrů soudu pomoci zabránit jeho duchapřítomnost: těsně před okamžikem nárazu se prý odrazil a nadskočil. Znalci konstatovali, že vše mohlo dopadnout podstatně hůř: hrozilo mu vážné zranění kolen i pohmoždění mozku. Hlavním cílem ujíždějícího řidiče bylo zmizet za každou cenu a vyhnout se tak kontaktu s úřední mocí, aby nevyšlo najevo, že porušil zákaz pobytu na území Prahy.

Poškozený prý není obětí

Takhle se to nestalo, vrtí Slaný hlavou. Muž, který odmítá, že by v prodejně cokoli ukradl on nebo jeho kamarád Radim (a krádež opravdu prokázána nebyla) trvá na svém: poškozený není obětí. Právě naopak: to on byl agresorem. Obžalovaný hovořil od počátku stejně: on na nikoho nenajížděl, jen „zatúroval" motor a rozjel se – ovšem musel jet pomalu a opatrně, protože kolem vchodu do prodejny se pohybovali zákazníci.

A podle něj zaútočil prodavač: když se on a jeho kolega snažili dobývat do jeho auta, rozbilo čelní sklo, které prasklo, a boční sklo, jež se vysypalo. „On chtěl zamaskovat své jednání. Když zjistili, že udělali blbost, že se tak chovat neměli, bylo jediné, co je napadlo, říkat, že jsem je srazil," nabídl Slaný svůj pohled na incident.

„Kdybych ho srazil, auto by bylo v pohybu – a pak mi nemohl rozbít boční okénko, prohlásil. Nelogické je prý i to, aby člověk, do kterého mělo auto najet ze vzdálenosti 30 centimetrů, padal takovým způsobem, že by rozbil čelní sklo.

Soudce muž na lavici obžalovaných nepřesvědčil; neuspěl ani jeho obhájce Martin Panuška s požadavkem na vypracování nových posudků, v nichž by znalci hodnotili možnost vzniku zranění poškozeného v důsledku jeho vlastního agresivního chování a také na posudek z biomechaniky.

Shodné svědecké výpovědi

„Námitky obhajoby jsou nedůvodné a proti tvrzení obžalovaného stojí dvě svědecké výpovědi, které jsou v naprosté shodě a jsou v souladu se znaleckými posudky," konstatoval předseda odvolacího senátu Martin Zelenka. Rekonstrukce ani vyšetřovací pokus by podle jeho slov k prověření obou verzí nic nového nepřinesly; nadbytečné by prý byly i nové posudky nebo jejich doplňky, jestliže znalci obě varianty skutkového děje již jednou nevyloučili.

Podstatná byla pro soud lékařská zpráva připomínající hematom nad kolenem – což je typická lokalita při střetu mezi osobním vozidlem a chodcem. Podezřívat poškozeného, že v souvislosti s incidentem nahlásil zranění, k němuž přišel jindy a jinde, případně si je přivodil sám kopnutím do auta, je podle Zelenky absurdní. A nesmyslným se jeví i další popis děje obžalovaným.

„Proč by poškozený udeřil znova do dalšího okna a ještě kopal do dveří?" nastínil otázku soudce Zelenka. Další otázkou se dovolává logiky: proč by prodavač – tedy nikoli člen bezpečnostní agentury – aktivně zadržoval předpokládaného pachatele drobné krádeže? Jen se postavil před auto – a obžalovaný na něj najel. To potvrzuje i další zaměstnanec obchodu, který nemá důvod křivě svědčit.

Zkušenosti advokáta Panušky

Právě v téhle souvislosti nicméně advokát Panuška nabídl Deníku svou vlastní zkušenost. Shodou okolností bydlel poblíž místa činu – a na vlastní oči a opakovaně prý viděl plačící chlapce, kteří poté, co byli ve zmiňovaném obchodu přistiženi při krádeži, dostali na pamětnou – a pak byli vystrčeni bočním vchodem ven.

Obhájce se také nebrání srovnání případu svého klienta s mediálně známou kauzou lobbisty Romana Janouška, který si odpykává trest v trvání 4,5 roku odnětí svobody za sražení ženy autem rovněž v Praze 4. Janouškův případ připomněl během odůvodnění verdiktu sám soudce Zelenka, aby upozornil na závažnost použití auta jako zbraně – vždyť Janouškův případ byl jednu dobu veden dokonce jako pokus o vraždu.

Advokát Panuška nicméně krčí rameny. Tresty v obou případech (lišící se od sebe jen půlrokem odnětí svobody) vidí jako srovnatelné – nikoli však oba skutky: Janoušek byl odsouzen za úmyslné sražení řidičky, která s ním chtěla řešit předchozí drobnou nehodu, ženě způsobil velmi vážné zranění, byl silně opilý a z místa nehody ujel.

Verdikt je již pravomocný, kauza nicméně ještě nemusí být u konce. Panuška Deníku potvrdil, že klient chce podat dovolání. Advokát ovšem nezastírá, že nad písemným vyhotovením rozsudku bude zřejmě jen obtížně hledat důvod. Tím totiž v případě uplatnění mimořádného opravného prostředku již nemohou být výhrady ke zjištěnému skutkovému stavu.

S mírnějším trestem delší vězeníOdvolací senát pražského vrchního soudu zmírnil trest vyměřený loni 29. září, kdy Městský soud v Praze poslal Petra Slaného na šest let do věznice s ostrahou (šlo o souhrnný trest zahrnující i předchozí 10měsíční verdikt ostravského okresního soudu) a uložil mu pětiletý zákaz pobytu na území hlavního města.

Nově mu vyměřil čtyři roky odnětí svobody, zákaz Prahy zkrátil na tři roky – a naopak mu přidal čtyřletý zákaz řízení v souvislosti s tím, že použil auto jako zbraň (úzké sepětí činu s dopravou podle soudce Martina Zelenky nemělo státní zastupitelství přehlédnout).

Rozhodování o trestu nebylo ovšem jednoduché. Státní zastupitelství i městský soud podle odvolacího senátu přehlédly, že v první instanci byl vyměřen souhrnný trest ve vztahu k verdiktu ostravského okresního soudu – přičemž ukládání souhrnného trestu nemá opodstatnění, jelikož takový postup blokuje jiný verdikt, tentokrát rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8.

Kauza tedy musí být posuzována a odsuzována samostatně. V té souvislosti předseda odvolacího senátu dokonce ukazoval do publika ručně načrtnutou vztahovou tabulku, vytvořenou v rámci porady před vynesením rozhodnutí.

S ohledem na okolnosti případu (zejména posouzení, nakolik se skutek blížil dokonání trestného činu) se však sazba stanovená trestním zákoníkem – pět až dvanáct let odnětí svobody – jeví jako nepřiměřeně přísná. Soud tedy rozhodl o mimořádném snížení uloženého trestu pod zákonnou sazbu.

Změna verdiktu spojená se zmírněním trestu přitom nemusí být pro odsouzeného výhrou. Plyne to alespoň ze slov obhájce Martina Panušky, který při odchodu z jednací síně rychle propočítal, že nyní by při na sebe navazujících již vyměřených trestech měl klient v součtu strávit za mřížemi asi o pět měsíců delší dobu.

Trestů za krádeže, porušování domovní svobody, zanedbání povinné výživy a maření výkonu úředního rozhodnutí nasbíral Slaný u soudů v Praze a Ostravě hned několik (a v jednací síni také opakovaně zaznělo, že kdysi, už v roce 2002, dostal v rodné Ostravě také podmínku za pokus o ublížení na zdraví – šlo tehdy o hospodskou rvačku).