Před jeho trestní senát kauza původem z Královéhradecka přešla kvůli zabránění možné podjatosti – jeden z původní čtveřice obžalovaných, která v případu figurovala na počátku, je totiž příbuzným jistého státního zástupce z východních Čech. V Ústí pak následovaly další peripetie, kdy věc začal projednávat soudce, který pak sám čelil stíhání kvůli verdiktu, v písemné podobě údajně pozměněnému proti výroku vynesenému v jednací síni – a tak musel být tento případ předán jinému senátu. Až ten dospěl loni v srpnu k rozsudku – který ovšem pražský soud zrušil a případ vrátil do Ústí k novému projednání. Alespoň v případě Moravce a Šarouna, jejichž odvoláním se zabýval. Původně ještě za kuplířství a výrobu a prodej drog dostali dva muži – provozovatel jednoho z nočních klubů, které v případu figurují, a šiřitel drog – tříleté podmínky. O nich však při jednání odvolacího senátu už nepadlo ani slovo.

Související: Pást prostitutky je stejné jako kouřit: hnusné, ale legální

V rozvleklé kauze jde nicméně především o údajné kořistění z prostituce. Mezi údajnými oběťmi figuruje i dívka, která v kritické době, v roce 2009, ještě nedovršila 18 let.

"Jen jsem jim dal telefonní číslo…"

„Osm let za to, že jsem třem slečnám dal na jejich požádání telefonní číslo majitele nočního klubu, je moc," ohrazoval se u vrchního soudu Moravec. Podle prvoinstančního verdiktu měl tyto dívky zlákat k provozování prostituce a mít z toho finanční prospěch – to on ale odmítá. Dívkám, které samy měly zájem stát se společnicemi poskytujícími placené sexuální služby, prý jen dal kontakt na provozovatele klubu, od něhož si půjčoval peníze. „Schůzku už si pak dojednaly samy; já předal pouze telefonní číslo. Nemyslel jsem si, že se dopouštím trestného činu. Je mi to líto – a moc se za to omlouvám," prohlásil v jednací síni. Finanční prospěch prý z toho neměl žádný. Naopak – když dotyčné nechal 14 dní bydlel ve vile, kterou měl tehdy pronajatou, nedostal za to ani korunu.

Moravec byl původně uznán vinným také ze šíření drog – měl prodávat a rozdávat pervitin a marihuanu. Proti tomu se neohrazoval – a tato část rozsudku také byla jedinou pasáží původního verdiktu, kterou odvolací senát nezrušil.

Část viny připouští také Šaroun. Připouští, že byl nájemcem klubu Riviera ve Vamberku, kde se provozovala prostituce. Trvá ale na tom, že dívky, jimž oficiálně pronajímal pokoje, dělaly vše o vlastní vůli. „Nikdo je k ničemu nenutil; atmosféra tam byla přátelská až rodinná – a mohly podnik kdykoli opustit," zdůraznil v jednací síni vrchního soudu.

Klíčovou postavou příběhu je někdejší Moravcova partnerka. Z údajů, které zazněly u soudu, vyplývá, že v době, kdy se stala jednou z dívek nabízejících pánské klientele své přednosti v Šarounově Rivieře, v srpnu 2009, jí bylo teprve 17 let dva měsíce. Šaroun ale trvá na tom, že předložila občanský průkaz potvrzující, že je zletilá, a tento doklad viděly i další dívky. Ostatně i Moravce, s nímž tehdy sdílela domácnost, prý oklamala. Také mu podle jeho slov tvrdila, že je jí osmnáct. A nesvěřila se prý, jak si v Rivieře vydělává. Měl údajně za to, že se do klubu, který on sám nikdy nenavštívil, chodí učit tančit u tyče. A že by jí tuhle práci našel on sám, jak tvrdí obžaloba? Ani nápad!

Proto obžalovaným hovoří důkazy shromážděné policií. Jsou to výpovědi svědkyň, kterém se ale někdy měnily, svědků hovořících o tom, jak Moravec prohlašoval, že žije z toho, že družka pracuje v klubu, kde jí zařídil práci, telefonní odposlechy i nalezené věcné důkazy. Třeba notýsek se zapsanými částkami, které měl Moravec dostávat za jednotlivé dívky, ale obhájkyně Renata Dobývalová odmítá. Stejně jako svědectví, podle nichž se její klient vychloubal tím, že někoho zjednal k provozování prostituce. „Tímhle způsobem přesvědčoval lidi, kteří mu půjčovali peníze. Kdyby tolik peněz měl opravdu, neměl potřebu si půjčovat," argumentovala advokátka.

Mimořádně důležitá svědkyně

Nit suchou nenechala nenechala Dobývalová na někdejší Moravcově přítelkyni, jejíž skutečný věk v době nástupu do klubu je jedním z klíčových bodů kauzy. „Ona byla a je dívkou, která sama vyhledávala sexuální služby. Je to děvče, od něhož by se už v šestnácti sedmnácti letech leckterá z dospělých žen měla co učit," zdůrazňovala obhájkyně s tím, že dotyčnou rozhodně nelze považovat za dítě. Tomu se ostatně ani nepodobala svým vzhledem ani chováním. Rovněž Šarounův advokát Ladislav Sádlík hovořil o „dívce špatných mravů" – a zmínil i roli její matky: „Ta věděla, kde je – a nechala ji zcela zpustnout…"

Odvolací senát, který podstatnou část původního verdiktu zrušil a věc vrátil ústeckému krajskému soudu k novému projednání s doplněním dokazování, trvá na svědecké výpovědi právě této dívky. „Není důvod, aby nebyla vyslechnuta, když jde o svědkyni mimořádně důležitou," zdůraznil předseda odvolacího senátu Jindřich Fastner. Dotyčná sice prvoinstančním soudem slyšena byla, avšak řekla jediné: využívá svého práva odmítnout výpověď – s tím, že újmu expřítele Moravce by pociťovala jako újmu vlastní. Takový argument ale vrchní soud neuznává. Je sice pravda, že mladá žena asi k Moravcovi stále něco cítí, když mu od jeho propuštění z vazby píše pomocí SMS zpráv i na facebooku, že by se k němu chtěla vrátit – citový vztah k souzenému muži ale pro vrchní soud není k odmítnutí výpovědi dostatečným důvodem. „Když spolu nežijí a obžalovaný nechce vztah obnovit," reagoval Fastner na Moravcovu odpověď na výslovný dotaz soudu.

Předseda odvolacího senátu dal také za pravdu námitkám obhajoby, že částky uváděné soudem první instance jako údajný zisk obžalovaných – jak suma 2,5 milionu korun, tak i další uváděné cifry – jsou čísly velmi nejasného původu. A není zřejmé, jakým způsobem k nim soud dospěl…

Zazní u soudu klíčové svědectví?

Další dokazování v kauze jistě nebude jednoduché a případ se zřejmě ještě povleče. Zvlášť naplnit pokyn k provedení výslechu klíčové postavy případu jistě nebude jednoduché. Pokud sama nebude chtít promluvit, promluví stěží. Jestliže soud nepřijal její důvod k odmítnutí výpovědi, pro světa znalou mladou ženu by asi nebyl problém nabídnout jiný argument. Například stačí prohlásit, že má obavu, že by svou výpovědí mohla sama sobě způsobit trestní stíhání. Někteří aktéři případu alespoň naznačují, že musela nějak manipulovat se svými doklady – což by znamenalo podezření na spáchání trestného činu. A soudci by se ocitli v situaci, která od té dnešní není příliš odlišná.