Zatím nepravomocným verdiktem, proti němuž si lhůty na odvolání ponechali státní zástupce Tomáš Milec i advokát Jan Bažant, uznal 21letou Lenku W. vinnou, že se jako ošetřovatelka na oddělení chirurgie JIP snažila zabít 88letou těžce nemocnou pacientku. Loni 16. března (kdy sama byla pod vlivem utišujícího léku lexaurin) jí někdy během dopoledne vpíchla do kanyly vzduch nasátý do injekční stříkačky.

Přestože pacientka po poledni zemřela, někdejší zdravotnice je souzena pouze za pokus o vraždu. Znalci totiž mají jasno: seniorka podlehla svým onemocněním; malé množství vzduchu ze stříkačky o pětimililitrovém objemu jí nemohlo ani ublížit, ani přitížit. Přesto je na místě trest, ztotožnil se soud s míněním žalobce Milce, který hovořil o snaze zabít nezpůsobilým prostředkem. Předseda senátu Ivo Zelinka to přirovnal k situaci, kdy by někdo chtěl jiného zastřelit, ale omylem použil „poplašné“ náboje.

Přiznání jen na začátku

Kauzu odstartovalo udání někdejšího milence Lenky W., jemuž se tehdy 20letá žena svěřila. Do telefonu – i prostřednictvím SMS zpráv. Pak se přiznala i kriminalistům. Ti stejně jako obžaloba a nyní i soud dospěli k závěru, že motivem zřejmě bylo zbavit umírající ženu utrpení. To Lenka W. u soudu popřela. Odmítla, že by se dopustila toho, co je jí kladeno za vinu, a popřela, že by na pokoji smrti s číslem 412 vůbec byla přítomna. Detektivům z kriminálky se prý přiznala poté, co jí pohrozili, že bez přiznání jí hrozí i doživotí – a ona už nikdy neuvidí svého syna.

Soudce Zelinka nicméně přitakal žalobci Milcovi, že velmi podrobné líčení události (včetně slov o tom, jak pacientku držela deset minut za ruku a plakala) muselo vycházet z osobního prožitku a nejde o výmysl. Navíc: kdyby měla strach z nátlaku policie, mohla se svěřit advokátovi, s nímž se před výslechem padesát minut radila, mohla to zmínit soudu při rozhodování o vazbě… Do sebe ostatně zapadá také vyhodnocení dalších důkazů: především výpovědí svědků a zasílaných zpráv.

Polehčující okolnosti

Za vražedné jednání spáchané s rozmyslem (o němž svědčí postupné úkony s injekční stříkačkou) stanoví trestní zákoník 12 až 20 let odnětí svobody. K rozhodnutí o uložení trestu hluboko pod dolní hranicí sazby vedl soud nejen fakt, že zůstalo jen u nezpůsobilého pokusu, ale také posouzení polehčujících okolností: motivace ukončit utrpení pacientky, nízký věk i dosavadní bezúhonnost.
„Největší dopad bude mít výkon trestu na vašeho syna,“ řekl soudce Zelinka plačící obžalované. Upozornil, že navázat po propuštění s dítětem smysluplný kontakt bude „velice problematické“.

Vybrané argumenty pro vinu a nevinu
Pohled obžaloby
- Za pravdivou výpověď obžalované je třeba považovat její přiznání krátce po zadržení. Jestliže nyní vinu popírá, lze to považovat za důsledek ovlivnění okolím během pobytu ve vazební věznici
- Výpověď o okolnostech vražedného útoku si obžalovaná stěží vymyslela, jestliže velmi detailně popisuje manipulaci s injekční stříkačkou a mimořádně podrobně hovoří také o svých pocitech
- Pro potvrzení viny hovoří komunikace obžalované přes mobil: známého upozorňovala, aby dál nešířil, s čím se mu svěřila, protože jí „hrozí basa“; kolegyni se zase zmiňovala o „pročištění oddělení“
- Pro rozhodování o vině a trestu je podstatný záměr způsobit smrt – nikoli fakt, že došlo ke vstříknutí jen malého množství vzduchu, které podle znaleckého vyjádření nemohlo ublížit, a navíc do kanyly v loketní jamce: na místě příliš vzdáleném od srdce

Pohled obhajoby
- Přiznání známému v telefonátu i v textových zprávách, které odstartovalo policejní prošetřování, nehovořilo o skutečném zločinu, ale bylo motivováno snahou tohoto muže „zaujmout“
- Vražedný útok nebylo možno provést, jestliže nemocniční oddělení včetně pokoje číslo 412 bylo po celé dopoledne zaplněno žákyňkami (budoucími zdravotními sestrami) doprovázenými i pedagožkou
- Ke spáchání zločinu obžalovaná ani neměla časový prostor, jestliže je prokazatelné, že mezi 10. a 12. hodinou prakticky neuplyne minuta, aniž by přijala SMS zprávu nebo ji někomu posílala
- Není pravděpodobné, že chtěla seniorce ulevit od trápení ze soucitu – v době, kdy řešila manželskou i mileneckou krizi a pokusila se o sebevraždu, by stěží navázala s pacientkou bližší vztah (a navíc nešlo o první setkání obžalované s umírajícím člověkem)

Zdroj: Závěrečné řeči u Krajského soudu v Praze (státní zástupce Tomáš Milec a obhájce Jan Bažant)

Ilustrační foto.
Policisté houfně vyrážejí na přechody v okolí škol