Odvolací senát Jaroslavy Maternové ostatně vinu a trest vůbec nehodnotil. Odvolání proti verdiktu první instance totiž nepodali žalobce ani obhájce. Do druhého kola poslal kauzu zmocněnec pozůstalých Emanuel Mašín s tím, že původně vyměření odškodnění – oběma dospělým dětem byly přiřknuty náhrady po 240 tisících korun plus částka 23 420 Kč za náklady pohřbu a vyčistění bytu od krve – je příliš nízká. Pro každého ze svých klientů požadoval ještě dalších 240 tisíc. Nakonec slavil úspěch, i když jen třetinový.

Mord kvůli splátce

Šestašedesátiletou ženu zamordoval Martínek loni 23. prosince kolem 19. hodiny přímo v jejím bytě v Dolní Liboci. Kovovou tyčí ji praštil do hlavy a pak zaútočil nožem s 20centimetrovou čepelí, jímž oběť bodal do obličeje, týlu, krku i zad. V důsledku protětí hrdelní žíly pak přišla smrt během několika minut. Vrah pak ještě byt prohledal a z kabelky oběti ukradl částku 29 600 Kč.

O získání peněz na dárky pod stromeček sice navenek bezproblémovému mladíkovi šlo také – hlavním motivem k vraždě se ale stala částka, kterou již utratil. Žena, která pracovala jako obchodní zástupkyně společnosti poskytující hotovostní půjčky, totiž na něj tlačila, aby uhradil pravidelnou splátku. A jelikož se k tomu neměl, pohrozila. Když nezaplatí, poví prý jeho mámě, že se zadlužil – a ještě v okolí jeho bydliště vyvěsí oznámení, že je neplatič… „Kdyby mi počkala, jak už to udělala při dřívějších splátkách, nemusel jsem takhle vypěnit," vysvětloval Martínek svůj čin.

Příliš nízká náhrada

Za usmrcení matky přiřkl prvoinstanční senát pražského městského soudu každému z dětí oběti náhradu v částce stanovené občanským zákoníkem na 240 tisíc korun; s ostatními nároky je odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. S tím se ale zmocněnec Mašín nespokojil a vyššího nároku se opětovně domáhal před vrchním soudem. Byť hodnotu lidského života těžko poměřovat penězi, ztrátu, kterou vražda způsobila nejbližším příbuzným, považuje za natolik závažnou, aby bylo odškodnění navýšeno ještě o náhradu nemajetkové újmy. „Na brutálně zavražděnou matku měli oba klienti velmi silné vazby, všichni udržovali těsné kontakty a bydleli i v jednom domě; právě se také chystali na společnou oslavu Vánoc," argumentoval zmocněnec a připomněl, že další soudní jednání by pro poškozené znamenalo nové zatížení časové, finanční, ale především duševní. „Požadavek klientů je oprávněný a mohu říci, že požadovaná částka je přiměřená. Tedy – mně se zdá malá," apeloval na odvolací senát, aby rozhodl o přisouzení další částky ve výši dvakrát po 240 tisících. Naopak odsouzený se ohrazoval: „I to, co musím zaplatit už teď, je mnoho a mnoho: necelých 720 tisíc."

Jen dosažitelnou částku

Argumenty předkládané zmocněncem vrchní soud uznal, byť odškodnění zvýšil méně, než bylo požadováno – Martínek má zaplatit navíc dvakrát po 80 tisících. Intenzita zásahu do práv poškozených byla podle soudkyně Maternové skutečně mimořádná. „A paušální částka stanovená občanským zákoníkem není překážkou, aby poškozené osobě bylo přiznáno další zadostiučinění," připomněla předsedkyně senátu, podle níž nelze přehlédnout, že zavražděná žila pro rodinu a ve vánočně vyzdobeném bytě našly její tělo na Štědrý den ráno právě její děti, které tak nejkrásnější svátky v roce budou mít navždy spojené se ztrátou nejbližší osoby. Vrchní soud vzal v úvahu i přístup pachatele, který se za svůj čin neomluvil a ani nepůsobí dojmem, že by ho trápily pocity viny. „Ani tento postoj poškozeným nepřidal," konstatovala Maternová.

Jedním dechem ale připomněla, že částka musí být reálně dosažitelná a ne zcela likvidační vůči obžalovanému. Ten před zadržením vydělával 13 tisíc čistého a má dluhy. V úvahu je třeba vzít i to, že děti zavražděné jsou již dospělé a soběstačné osoby. S přihlédnutím ke všem souvislostem tak soud vyčíslil náhradu nemajetkové újmy částkou dvakrát 80 tisíc.

Verdikt je již konečný a definitivní
Verdikt vrchního soudu v této věci je již konečný. V úvahu tentokrát nepřipadá ani využití mimořádného opravného prostředku v podobě dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. To by bylo odmítnuto jako nepřípustné, jelikož odvolací senát nerozhodoval o samotném skutku, ale jen o výši odškodnění. Podle mínění obhajoby nicméně ještě připadá v úvazku zkoumání, zda u vrchního soudu nepadlo rozhodnutí mimo instanci a zda odvolací senát v případě, že chtěl přiznané odškodnění navýšit, neměl věc vrátit zpátky k městskému soudu.