Po válce na něj totiž padlo podezření z udavačství. Protože však kvůli němu nikdo nezemřel ani nebyl poslán do koncentračního tábora, hrozilo mu maximálně deset let za mřížemi. Spisovatel se rozhodl bránit věru neobvyklým způsobem.

U soudu tvrdil, že veškerá jeho činnost za války byla ve skutečnosti namířená proti Němcům. Zároveň prozradil, že bylo třeba se jim trochu zalíbit, aby mohl škodit. Proto si chtěl například v roce 1943 změnit jméno na Göring na počest říšského maršála Hermanna Göringa. Když mu to nebylo povoleno, spokojil se alespoň s podobným „Willibald Yöring“.

Ze stejného důvodu donutil úřady přejmenovat Libušinu ulici v Kyjích na ulici Karla Maye pod záminkou, že by si to přál sám Hitler. Údajně se taky neúspěšně pokoušel získat říšské občanství. Po těchto přípravách mohl Jelínek-Yöring podle svých vlastních slov přistoupit k samotné „odbojové činnosti“, jejímž výsledkem jsou jeho knihy.

Důmyslně skrytá alegorie

Těch napsal několik desítek a jejich jména jako Drtič kostí, Hřbitovní hyeny, Král obchodníků s děvčaty, Královna lidojedů či Travič žen vypovídají mnohé o jejich obsahu. Tím, že jich napsal tolik, prý třetí říši obral o papír, který by byl jinak využit k tištění protičeských spisů.

Kromě toho také do každé knihy ukryl alegorii českého odboje. Tyto jinotaje byly přitom tak důmyslně skryté, že se je nepodařilo najít ani soudci. Když Jelínek vykládal, že Němci putující po americké poušti mají znázorňovat prezidenta Beneše a český národ, nevěřili přítomní svým uším.

Bizarní obhajoba nebyla králi braku nic platná. V roce 1946 byl odsouzen k osmi letům, nakonec ho však za dobré chování propustili už o tři roky dříve. Ke svému řemeslu se pokusil vrátit, nikdo už však o něj ani o jeho knihy neměl zájem.