Vyhrocení vztahu

To, co pachatel provedl loni 31. března večer v rychlíku jedoucím z Kolína do Ústí nad Labem, veřejnost šokovalo. Divoké bylo ale jeho jeho jednání už několik dní předtím. Poté, co mu partnerka po bezmála čtyřletém soužití dala najevo, že už ho nemíní dál živit a vydržovat, v její nepřítomnosti rozmlátil vybavení v části domku, kde spolu žili. Nato odcestoval do Německa. Brzy se ale vrátil a dosáhl opětovného přijetí – s tím, že než si najde jiné bydlení, pomůže s úklidem způsobené spouště. Osudného dne ráno, když žena odjela do práce, se však do věci vložil její dospělý syn. Přivolal policisty a Šmuclera nechal vyvést z domu.

Šokující napadení

Vyhozený exmilenec posílal bývalé partnerce SMS zprávy – a znovu se vyvdal na cesty. Tentokrát ale putoval po restauracích a pak jel ženě naproti. Dobře totiž věděl, kterým vlakem se bude vracet ze zaměstnání. Ve vagonu, kde se sešli, ji podle vlastních slov žádal o vydání svých věcí – hlavně kytary po tátovi – jež zůstaly v ženině bydlišti; řekl si prý také o prstýnek, který jí věnoval. Projevil se ale tak, jak ho bývalá družka neznala: jako sprostě křičící násilník. „To mě zaskočilo, taková slova jsem od něj do té doby neslyšela," svěřila se žena soudu.

Sám Šmucler nepopírá, že mezi stanicemi Kolín a Velký Osek se na chodbičce u dveří vagonu strhla potyčka. Ženu chytil za krk a přiložil jí k hrdlu nůž se šestiapůlcenti¬me­trovou čepelí. Navíc otevřel dveře vagonu a tlakem těla vyděšenou nešťastnici manévroval k otvoru, pod nímž se v té chvíli míhala krajina devadesátikilo¬me­trovou rychlostí. Jeden cestujících, který reagoval na volání o pomoc, přiběhl zasáhnout. Šmuclera odstrčil – a sám se stal terčem útočníkovy pozornosti. A málem i terčem jeho nože. Tím pachatel máchl proti hlavě pasažéra, který naštěstí stačil uskočit, a pak jím šermoval proti jeho tělu. Zahnal ho tím na ústup. Zřejmě až poté ženě zasadil bodnou ránu břicha a opakovaně se ji snažil píchnout i do zad – vážnějším zraněním ale zabránilo několik silných vrstev oblečení, které měla oběť na sobě. Výsledkem se stalo jen poranění na břiše, kdy čepel naštěstí nepronikla do dutiny břišní. Za léčení zaplatila zdravotní pojišťovna 12 497 Kč, které má útočník uhradit.

Co vlastně chtěl?

Zkoumání všech okolností útoku věnoval odvolací senát značnou pozornost. Dokonce si napadenou ženu pozval k novému výslechu. Ta mimo jiné řekla, že ubránit by se sama neměla šanci. „Je třeba přisvědčit obhajobě, že kdyby obžalovaný chtěl poškozenou usmrtit, ať už podříznutím, nebo vyhozením z vlaku, nic mu nebránilo tak postupovat," konstatoval předseda odvolacího senátu Martin Zelenka. „Nepřetlačovali se přímo ve dveřích vagonu; on také poškozenou tlačil tělem, ale rukou ji držel pod krkem, čímž ji zase proti sobě přitahoval. A působil takovým tlakem, že když se poškozená zapřela, ten tlak neměl žádný účinek," připomněl Zelenka důvody, kvůli nimž odvolací senát změnil původní hodnocení skutku Krajským soudem v Praze. Ten se případem zabýval loni v září. Vrchní soud se ale neztotožnil s jeho závěry, že úmyslem obžalovaného bylo bývalou družku zabít, když se ji aktivně snažil vytlačit ze dveří jedoucího vlaku – a v dokonání vraždy mu zabránil jen zásah cestujícího.

Žalobkyně nesouhlasí

Jako zásadní neviděl Zelenkův senát ani výpověď čerpadlářky z Velkého Oseka, na jejíž pumpu Šmucler odběhl po zastavení vlaku. Ta tlumočila jeho slova o tom, jak „podřízl svou starou" a jak se ženu snažil z vlaku vyhodit, ale to se mu nepodařilo. Váhu v očích soudu neměla ani slova zasahujícího cestujícího, jenž v roli utajeného svědka vypověděl, že mu Šmucler mimo jiné hrozil otázkou: „Chceš taky vyhodit z vlaku?" „On je obžalovaný trochu mluvka," konstatoval soudce Zelenka, podle jehož slov se Šmucler snaží věci přibarvovat tak, aby jeho tvrzení byla zajímavá a středem pozornosti. Předseda odvolacího senátu tak shrnul svůj dojem nejen ze Šmuclerova vystoupení v jednací síni, ale také z textu dvou ručně psaných odvolání, které obžalovaný poslal vrchnímu soudu z vazební věznice – jedno psané na toaletním papíře, druhé pak už na papíře kancelářském. A podstatné je, že provedenými důkazy nebyla vyloučena opakovaná tvrzení obžalovaného, že chtěl ženu jen zastrašit a přimět ji tak k vydání věcí.

Tímhle konstatováním a vynesením pravomocného verdiktu ale případ nekončí. „Podám dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně," řekla Deníku při odchodu z jednací síně žalobkyně Vrchního státního zastupitelství Eva Prskavcová. Se snížením trestu i změnou právní kvalifikace činu se nemůže ztotožnit. A ani s úvahami soudu. Opravdu by si pachatel vynucoval vydání věcí u otevřených dveří jedoucího vlaku a nikoli v domě, kde se tyto předměty nacházely?

Víceméně za pravdu dal státní zástupkyni Prskavcové i laický názor dvou debatujících studentů předmaturitního ročníku z čakovického gymnázia, kteří jednání soudu sledovali v rámci výuky k posilování právního vědomí: „Hele, kdyby ji fakt nechtěl zabít, tak proč ji tedy nakonec bodal?" I k tomu se ale ve své řeči vyjádřil obhájce Tomáš Najman. Kdyby klient opravdu chtěl zabíjet, mohl útočit na zranitelnější místa či partiue těla nechráněné oděvem. Na hlavu, na krk… Pouhým šrámem na krku by pak potyčka asi neskončila.

Co také sdělil obžalovaný soudu

- Nemůže se jednat o nic jiného než o mýlku; z mý strany spíš o mystifikaci a o srandu. Bral jsem to jako divadlo. S tou legrací začala policie tím, že mě obvinila z toho, co jsem udělat nechtěl, a soud, co mi přidělil obhájce, který s takovými věcmi nemá zkušenosti.

- Původně jsem čekal, že dostanu 15 let. A odvolal jsem se jen proto, abych byl na Vánoce ještě na vazbě, ne už ve výkonu trestu – a dostal tak lepší bramborový salát a jeden balíček navíc.

- Při rekonstrukci jsem popisoval fantazii; říkal jsem to, co chtěli slyšet. Jen kvůli sympatické figurantce.

- Z mé strany šlo opravdu jen o to poškozenou postrašit. Kdyby situaci nevyhrotil ten svědek, nic dalšího by se nestalo. Tvrdím, že jsem poškozenou zavraždit nechtěl. A kdybych chtěl, nikdo by mi v tom nezabránil. Zavraždit jsem ji nechtěl, nechci a nikdy chtít nebudu.

- Zhasnout jsem ji nechtěl, ale kdybych ji někdy v budoucnu potkal, nebo jejího syna, po těch lžích, které zazněly u soudu, by to možná u pokusu nezůstalo.Já chci detenci (míněno umístění do detenčního ústavu, který lze přiblížit jako psychiatrickou léčebnu s vězeňským režimem). To tady mám někoho otevřít jako sardinky, abych tu detenci dostal?Sedí tací, co za dokonanou vraždu dostanou 11 let; 13 vánoček je moc (míněny roky vězení). Sám bych si dal 12.

- Tady mám reklamní tašku nevalného designu (ukazuje tašku s logem jednoho diskontního řetězce); do ní se 13 vánoček nevejde. Mám vyzkoušeno, že 11 lze bez vážnějšího poškození.I když se soudkyně tvářila fundovaně a snažila se předstírat zájem, se závěry nemohu souhlasit. A žalobkyně možná trpěla kapilární elevací (hodnocení procesu u prvoinstančního krajského soudu). Věřím, že tedy najdu pochopení, když nebudete přemýšlet, co budete vařit k večeři.