O vině po zhodnocení všech důkazů nepochybuje ani vrchní soud – a nevidí také důvod polemizovat kolem výše trestu. „S ohledem na charakter trestné činnosti a osobu obžalovaného není 17letý trest nepřiměřeně přísný," zdůraznil Lněnička a připomněl, že pro podobné vražedné útoky vedené s velkou mírou brutality nabízí trestní zákoník odnětí svobody v rozpětí sazby od 15 do 20 let.

Mučivé útrapy

Děsivého mordu se Homola podle výsledků policejního vyšetřování, s nímž se ztotožnily i soudy, dopustil loni 19. května večer Na Folimance v Praze 2. Konkrétně v koupelně společně obývaného bytu, kde prý v opilosti napadl 63letého spolubydlícího. Muzikologa, který byl v kulturních kruzích známý jako odborník na jazzovou hudbu. Neobyčejně brutální útok spojený mimo jiné s mlácením pěstí a s kopáním do celého těla včetně hlavy starší z mužů nepřežil.

Oběť zločinu, která měla mimo jiné zpřerážená žebra a zle pochroumané genitálie, utrpěla různá život ohrožující zranění; bezprostřední příčinou smrti bylo ale podle soudních lékařů vdechnutí krve, vody a zvratků. Než však přišlo vysvobození v podobě odchodu do věčných zahrad, v nichž milovaný jazz zní nepřetržitě, podle soudních lékařů zavražděný nejméně deset minut krutě trpěl v mučivých bolestech. „Byla to pomalá a trýznivá smrt," shrnul soudce-zpravodaj Petr Smrž závěry expertů. K úmrtí došlo podle znalců nejpozději ve 22.30, záchranku Homola přivolal až pětatřicet minut před půlnocí. Tedy nejdřív po hodině.

Jen oživoval?

Třebaže obžalovaný připouští, že je prudší povahy – a takové reakce má zvlášť když se napije – odmítá připustit, že by se mordu dopustil. „Vojta byl kamarád; spíš jako táta nebo starší brácha," řekl soudu opakovaně. Protože ale osudného dne hodně popíjel – začal prý už na trhu, kde prodával, a pokračoval v restauraci nedaleko bydliště – má „okno" a nic si nematuje. Vybaví si jen to, jak nahého spolubydlícího ležícího v koupelně na zemi poléval vodou ve snaze přivést ho k vědomí – snad poté, co ho našel bezvládně ležet ve vaně – pokoušel se také o umělé dýchání a pak volal záchranku; už si ale zase nepamatuje, jak byl posádce sanitky otevřít, jak s ní jel výtahem či jak se pak hádal s jedním z policistů, kteří na místo také dorazili. Prý si ale neumí představit, že by se se spolubydlícím pohádal. A i v případě, že by snad k nějakému konfliktu došlo, vylučuje, že by byl schopen použít tak brutálního násilí. „Ano, párkrát jsem se pral, jako každý chlap. Byla z toho nějaká boule a někomu navíc teklo z nosu, ale nic víc," přesvědčoval obžalovaný soud, že on není žádný hrubián.

Jasné důkazy

Nepřesvědčil. Odvolací senát zamítnutím odvolání potvrdil jak původně vyměřený 17letý trest, tak o rozhodnutí o povinnosti uhradit zdravotní pojišťovně 2943 Kč za výjezd sanitky a lékařské posádky. Podle Lněničkových slov soud nepochybuje o tom, že mord má na svědomí Homola. „A to, že si na skutek nepamatuje, není důkaz, že poškozeného nemohl usmrtit," připomněl předseda odvolacího senátu. Ten považuje za rozhodující, že obžalovaný prokazatelně byl v bytě v době, kdy jeho spolubydlící umíral. To dokazují záznamy bezpečnostní kamery sledující dění na chodbě domu i evidence čipu na vstupních dveřích.

Není tedy problém zrekonstruovat, kdy se kdo nalézal. Zavražděný přišel domů po 16. hodině; Homola, který podle vlastních slov strávil večer popíjením v nedalekém podniku, se objevil hned třikrát. Nejprve na nakolik minut po osmé večer, pak znovu nakrátko ve tři čtvrtě na devět – a naposledy ve 21.51; jeho trojí odchod potvrdil i barman. Elektronické systémy přitom poskytly i velmi dobrý přehled o pohybu dalších osob v domě – a z něj nevyplývá, že by bylo na místě podezírat z vraždy někoho dalšího.

Motiv vraždy? Neznámý…
Co se stalo bezprostředním motivem k vraždě? To zůstává nezodpovězeným otazníkem i po pravomocném ukončení soudního jednání. Jakékoli úvahy se pohybují pouze v rovině spekulací. Jak ty o možném homosexuálním vztahu (vycházející z faktu, že oběť byla skutečně orientována na osoby stejného pohlaví), tak i dohady počítající s možným sporem kolem peněz (možná právě těch, které onoho večera obžalovaný v nedaleké restauraci naházel do hracích automatů – nebo si snad pro ně přišel s tím, že je tam ještě ještě naházet chtěl).

Pokud je o případné homosexuální kontakty obou mužů, obžalovaný něco podobného kategoricky vylučuje. A zdá se, že v tomhle mu dávají za pravdu i svědci z okruhu známých obou mužů. To spor kolem peněz do hry na automatech by se přece jen mohl jevit jako pravděpodobnější.