Muž odsouzený za „krádež století“ nepochodil ani u Ústavního soudu

Ta částka bere dech: 540 891 700 korun. Milan Č. vytrvale odmítá, že by byl spolupachatelem mnohem známějšího strůjce tohoto zločinu Františka P., který tyhle peníze ukradl. „Nemám s tím nic společného," zdůrazňoval opakovaně s tím, že obvinění proti němu vykonstruovala policie. Soudy ale nepřesvědčil.

Se svou stížností nepochodil ani u Ústavního soudu ČR. Ten ji v neveřejném řízení označil jako zjevně neopodstatněnou. Soudci městského, vrchního i nejvyššího soudu se podle něj v minulosti důkladně zabývali jeho obhajobou a dospěli k závěru, že byla vyvrácena.

Nepomohlo ani poukazování na údajnou podjatost soudkyně Veroniky Čeplové, předsedkyně trestního senátu Městského soudu v Praze, který se kauzou „krádeže století" zabýval  v první instanci předloni koncem roku a loni v lednu. To ostatně advokát Jiří Teryngel tvrdil už loni v dubnu při odvolacím jednání před pražským vrchním soudem. Zdůrazňoval tehdy, že se soudkyně sama iniciativně podílela na vyhledávání nových důkazů, které jeho klientovi mohly uškodit. I když se ústavním soudcům některá vyjádření soudkyně nezamlouvala, neznamená to prý, že by nebyla schopna rozhodovat objektivně, nestranně a spravedlivě.

Jeden je v chládku, druhý asi v teple

Milan Č. je jediný, kdo kvůli „krádeži století" skončil za mřížemi. Stejně jako jemu vyměřily soudy devítiletý trest také o 16 let mladšímu Františku P.  ten však by souzen jako uprchlý a zřejmě se skrývá v zahraničí.

Podle všeho odjel po činu na letiště ve Frankfurtu nad Mohanem a nyní občas problesknou zprávy, že by se měl pohybovat dalekých a teplých krajích. V oblastech Karibiku  a Jižní Ameriky. Právě tam se po něm pídili i takzvaní lovci lebek z policejního prezidia  detektivové z útvaru cíleného pátrání.

Dodávka polepená jako firemní

Podle zjištění kriminalistů  i dle soudních verdiktů se dvojice připravovala na krádež už v listopadu. Tehdy František P., který se v počítárně peněz nechal zaměstnat, koupil v autobazaru bílou dodávku, podobnou autům používaným ve firmě. Tu pak ještě pachatelé doplnili nalepenými logy společnosti.

S takto upraveným autem měl osudnou sobotu 1. prosince přijet do areálu firmy v Českobratrské ulici právě Milan Č.; projet přes bránu nebyl problém. František P., který měl právě službu, nachystal balíky s penězi na rampu a naložil je do dodávky. Stoprocentně to byl on; zachytily ho totiž bezpečnostní kamery, byť se některé z nich snažil oslepit. Půlmiliardová dodávka pak bez problémů odjela.

Kam zmizely peníze, zůstává dodnes nejasné. Stejně jako přesné počínání Františka P., který opustil pracoviště až deset hodin po krádeži. Po skončení své směny v 19 hodin.

Prozradila ho pachová stopa

Prázdné auto se pak našlo opuštěné v Ďáblicích. V něm kriminalisté objevili jeden ze stěžejních důkazů proti Milanu Č.: pachovou stopu. A obžalovaný přikyvuje: ano, v dodávce skutečně seděl. Ne ale v den krádeže, nýbrž dlouho předtím. Když jeho dlouholetý známý a někdejší kolega František P. přivezl vůz z autobazaru, prý auto společně obhlíželi a on zkoušel světla.

Rovněž stopy v počítači Milana Č. zůstal tam náhled smazané fotografie služební dodávky okradené bezpečnostní agentury i doklady o tom, že se uživatel zajímal o nabídku autobazaru prodávajícího vozidla stejného typu  podle Milana Č. souvisejí s Františkem P. Ten měl totiž počítač půjčený.

Další nepřímým důkazem proti Milanu Č. je záznam o pohybu mobilního telefonu, prokazatelně použitého při páchání trestné činnosti. Ten se totiž v minulosti vyskytoval  v místech, kde pobýval právě Milan Č.