Roubal byl odsouzen za pět prokázaných vražd spáchaných v devadesátých letech minulého století – a to převážně ze zištných důvodů. Jeho skutky šokovaly brutalitou provedení.
Ukázalo se to třeba v roce 1994, kdy na pražských vinohradech společně s kumpány přepadl autopůjčovnu. Jeho dílem bylo svázání majitelů takovým způsobem, že to vedlo k postupnému udušení obětí, jež neměly šanci dlouhodobě udržet nohy v nepřirozeně skrčené pozici. Podle zjištění soudu zamordoval také dva seniory z Prahy a taxikáře v Zákupech na Českolipsku.
Kriminalisté Roubala podezřívali ještě ze spáchání dalších mordů. Tři jiné skutky, ze kterých byl dokonce obžalován, se mu ale v jednací síni nepodařilo prokázat.
"Věčný stěžovatel"
Také v posledních letech se Roubal objevoval v Praze u soudu. Stal se poměrně známý svým vytrvalým bojem proti údajné újmě související s pobytem za mřížemi. Odsouzený si stěžoval, že mu Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) neposkytla takové zdravotní punčochy, jaké požadoval kvůli svým zdravotním problémům souvisejícím s onemocněním cukrovkou – samodržící – a opakovaně se jich domáhal.
Namítal také, za mřížemi nedostal příležitost pracovat, aby si na vybraný typ stahovacích punčoch mohl sám vydělat (přišel třeba s nápadem, že by za mřížemi mohl provozovat drůbežárnu).
Ohrazoval se rovněž proti tomu, že ho stát v kriminále špatně krmí a nedbá na jeho řádnou životosprávu – nedostával prý dostatečně dietní stravu, již potřeboval právě kvůli cukrovce, a neměl prý ani příležitost k dostatku pohybu. Dokonce za to po Vězeňské službě ČR požadoval dvousettisícové odškodnění.
Neúspěšně – a s požadavkem na vyplacení peněz nepochodil ani ve vztahu k VZP. Potřebné zdravotní pomůcky totiž obdržel (jen se nejednalo o lepší typ, kterého se domáhal), a tak jeho nároky nebyly nijak zkráceny.
