Důvod je podle Ivan Pavlíčka, odborníka na zabezpečení domácnosti ze společnosti Next, nasnadě: novostavby odrazují tím, že jejich majitelé si často pořizují bezpečnostní dveře a zámky s vyšším stupněm ochrany. A opět se potvrzuje stará zkušenost: když se objeví problém, většina zlodějů se raději sebere a jde jinam. Tam, kde to bude snazší.

Právě staré domy, jaké lze často najít právě v centrech, jsou pro zloděje lákadlem. „Oni využívají toho, že majitelé často nechávají hlavní vstupní dveře do staré zástavby zcela nezabezpečené. Uvnitř domu si pak si vyberou nejhůře zajištěný byt," konstatoval Pavlíček, podle jehož slov lze takový byt snadno poznat. Podle obyčejných dřevo-papírových vstupních dveří, které se snadno dají prorazit.

Ve vniknutí dovnitř pak nezvané návštěvě nezabrání ani případně namontované přídavné zámky. „Účinné zabezpečení domácnosti přitom lze snadno financovat i ze stavebního spoření," nabízí Pavlíček řešení.

Podle zkušeností kriminalistů, kteří se v Praze zaměřují na majetkovou trestnou činnost, stejně jako policejních preventistů, se zloději a další nenechavci zaměřují na starou zástavbu také proto, že očekávají, že tam najdou starší lidi, u nichž předpokládají, že je snáz obalamutí. A lehce se pod nějakou záminkou dostanou nejen do domu, alečasto i do bytu. To Pavlíček prý může jen podepsat. Dodává ale, že případy, kdy si lidé nevědomky pustí zloděje dobrovolně do bytu, se netýkají pouze seniorů. „Ani zdaleka nejde jen o starší generaci," konstatoval.

Současné období po začátku školy přitom označuje za nové riziko: přes týden jsou děti po velkou část dne v lavicích a dospělí v práci.„V rukou nenechavců pak nekončí jen domácí výbava, ale také kabelky, boty, oblečení – nebo třeba i nalezené klíče od auta. Odjet z vykradeného bytu odcizeným autem je sice vrchol drzosti, ale bohužel se to stává," poznamenal Pavlíček.