Nic nelegálního; šlo o předem řádně ohlášené shromáždění. „Mám svědka, který slyšel, jak říkali: my mu to okno vysklíme. Asi jednali na příkaz vyšších míst," míní Popelka – a početní příznivci, jichž ho k soudu přišly podpořit desítky, přikyvovali na souhlas.

Popelka ale k soudu nepřišel v roli stěžovatele. Dostavil se jako obžalovaný. Jako muž, který se zpovídá z útoku na úřední osobu, při němž použil auto jako zbraň. V případě uznání viny by za to mohl vyfasovat až šestiletý pobyt za mřížemi. Obžaloba mu klade za vinu, že úmyslně najel autem na jednoho ze zasahujících policistů. Na dopraváka, který přijel na místo řešit komplikace spojené s demonstrací. A najel hned dvakrát, ačkoli ho musel vidět stát přímo před autem.

To, že s autem vybaveným ampliony vyjel, Popelka nepopírá. Tvrdí ale, že pouze uposlechl výzvy policie, aby neblokoval veřejné prostranství. Blokovat dopravu – což podle něj nebylo plánované předem, ale vlastně vynucené kvůli zábranám, které v okolí Úřadu vlády ČR rozestavěla policie – prý chtěl jen chvilku; navíc mezi jízdními pruhy a po tramvajovém pásu podle svých slov popojížděl, aby průběžně uvolňoval průjezd. A nakonec zajel k chodníku. Když pak znovu nastartoval a šlápl na plyn, vyrazil prý pomaličku a se zapnutým blinkrem, takže má za to, že bylo zřejmé, že hodlá odjet. On sám si policisty, který mu stál v cestě, nevšiml. „Nebylo to najíždění," trvá ale aktivista na svém, „jel jsem rychlostí zhruba pět kilometrů v hodině".

Policisté ale vidí situaci jinak. Řidiče prý z místa vykázali už předtím, on se ale vrátil. A v autě se pak uzamkl a nekomunikoval. Pak se schválně rozjel proti jednomu z mužů v uniformách. „Necítil jsem se ohrožen na zdraví," připustil tento policista v roli svědka. A i když mu auto dvakrát narazilo do holeně, neutrpěl žádnou újmu. Raději prý ale od auta ustoupil.

Policistům pomohl sprej

Muži (a také ženy; jedna vypovídala u soudu jako svědkyně) v uniformách pak rázně zasáhli: teleskopickým obuškem rozbili okénko, řidiči nastříkali do obličeje slzotvorný sprej a rázně ho vytáhli z auta. Popelka v té souvislosti připomíná, že následně musel do nemocnice na výplach očí. Svědkyně z řad zasahujících policistů vysvětlila, že sprej měl zpacifikovat odpor řidiče, který se při zákroku vzpíral a zapíral nohama – přičemž hrozilo, že by se auto mohlo rozjet.

Očekávaný verdikt v úterý nepadl. Soudkyně Lenka Cihlářová jednání odročila na leden. Má přijít vypovídat ještě jeden ze zahazujících policistů, kterého se zatím vyslechnout nepodařilo. Popelka je přesvědčen, že by soud měl dát za pravdu jemu. A pokud se tak nestane, hodlá hnát svou při až do Štrasburku. K Evropskému soudu pro lidská práva.

Kočka a myšJako hra kočky s myší. Přesně těmito slovy popsala u soudu zasahující policistka počínání obžalovaného v okolí sídla vlády. Schválně prý kroužil kolem a vracel se na místo, takže ho opakovaně upozorňovala, že pokud nebude respektovat výzvy policie, mohou být proti němu použity donucovací prostředky (což se také nakonec stalo a Jaroslav Popelka se proti tomu ohrazuje). „Rozuměl mi velmi dobře; řekl, ať nejdřív pozatýkáme lidi z úřadu vlády," odpověděla svědkyně na dotaz soudkyně Lenky Cihlářové, zda její slova nepřehlušil hluk z reproduktorů a řidič ji v autě mohl slyšet.