Senát v čele s předsedou Lukášem Vrbou návrh odsouzeného zamítl. „Nevyšly najevo žádné skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by na rozhodnutí mohly něco změnit. Platí tak pravomocný verdikt,“ shrnula pro Deník průběh líčení mluvčí soudu Martina Lhotáková. Rozhodnutí ale zatím není konečné. Středeční výrok se ještě bude přezkoumávat, jelikož Ježek si na místě podal stížnost do protokolu.
Krvavá výchova
K mordu došlo předloni koncem dubna v Ježkově bytě na Zahradním Městě, kde zavražděný kamarád původně našel útočiště. Ježek mu nabídl bydlení poté, co se kvůli rozchodu s manželkou ocitl na ulici. Soužití však poznamenávaly časté pitky spojené s hádkami a pranicemi. Nájemník se nechával živit, což bral jako samozřejmost – a neprojevil náležitý vděk ani v souvislosti s tím, že mu Ježek zajišťoval praní a platil za něj útratu v restauracích. Nebyl schopen respektovat ani základní hygienická pravidla, která jeho bytný stanovil.
Jedna z rozepří, která se v bytě strhla, skončila nečekaně smrtí. Opilecký slovní konflikt přerostl ve fyzické napadení – ani to ale ještě smrt nepřivodilo, třebaže Ježek měl naprostou fyzickou převahu – kamarád byl totiž trpasličího vzrůstu; měřil pouhý metr třicet. Zbitý muž se při potyčce pokálel, avšak odmítal se jít umýt. Za této situace na jeho Ježek chtěl „východně působit“. Alespoň tak označil to, co se následně odehrálo.
Kombinovaný útok
Muž, kterého za vraha označil nejen Městský soud v Praze, ale ke stejnému závěru dospěl také odvolací senát Vrchního soudu v Praze a dovolací senát Nejvyššího soudu ČR v Brně, popadl dřevěné nunčaky, jimiž kroužil spolubydlícímu kolem hlavy (a zřejmě ho při tom opakovaně zasáhl); nakonec ho ještě zkopal a švihal vodítkem s kovovou karabinou. Když se takto zbavil vzteku, odešel na noc ke své známé. Vrátil se až druhý den odpoledne – a našel spolubydlícího ležet v kaluži krve. Mrtvého. Podle znalců utrpěl napadený mnohačetná poranění; bezprostřední příčinou smrti bylo krvácení do mozku.
Marná obhajoba
„Nejsem vrah,“ snažil se Ježek opakovaně přesvědčit soudy. Marně. Tvrzení, že výsledkem jeho útoku mohlo být maximálně drobné poranění (a smrtelný úraz si tedy drobný muž, který měl problémy s pohybem, musel způsobit sám) soudci neuvěřili. Za vraždu minimálně v nepřímém úmyslu (pokud nechtěl přímo zabít, musel si být vědom, že velmi razantní útok může vést k těžké újmě na zdraví – a být s takovým následkem srozuměn) ho pražský městský soud nejprve poslal do vězení na 11,5 roku. Na 10 let trest snížil odvolací senát, jenž vzal v úvahu péči, kterou Ježek před osudným konfliktem spolubydlícímu věnoval.
S obžalobou z vraždy stál Petr Ježek před soudem již podruhé. Poprvé dokonce jako otcovrah. Napoprvé ale soud zohlednil, že tento čin spáchal ve věku blízkém věku mladistvého – pachateli bylo 19 let – a obětí se stal alkoholik tyranizující rodinu. V roce 1991 soud pachatele vražedného útoku poslal do vězení na šest let; v roce 1995 byl propuštěn na podmínku.
