Bartáka totiž Králík upozornil, že může být stíhán pro větší počet znásilnění se způsobením těžké újmy, než se dosud zdálo. Některé z četných skutků, který vypočítává obžaloba, by totiž mohly být nově posouzeny jako přísněji kvalifikovaný zvlášť závažný zločin. A třebaže tato úprava nic nemění na faktu, že v případě uznání viny hrozí Bartákovi až 12 let vězení, obžalovaný má od této chvíle nárok na pětidenní lhůtu k řádné přípravě na závěrečné řeči. Po obsáhlé poradě s advokáty si usměvavý Barták vyžádal její zachování. Závěrečné řeči tak stejně jako verdikt zazní až za týden.

Intriky a komplot?

Po většinu času pondělního jednání se v soudní síni přetřásaly údajné intriky mezi vlivnými pražskými osobnostmi. Ty podle Bartáka měly souviset s děním kolem pražské organizace mezinárodní charitativní organizace Lví klub, v jejímž čele stál právě Barták. A tvrdí, že se stal obětí spiknutí, přičemž naznačuje, že za vším mohl stát bývalý člen. Známý pražský advokát, z prestižního společenství podle Bartákových slov vyloučený z morálních důvodů v roce 2003. „Od té doby pouze škodil," konstatoval obžalovaný. A po slyšeném svědkovi, jednom ze současných členů klubu, chtěl vzpomínky na to, co se prý kdysi odehrálo v Brně: na kongresu Lvů byl prý Barták prohlášen za zemřelého, dokonce za něj účastníci měli držet minutu ticha, a také tam byla za nejasných okolností přijata změna stanov umožňující manipulace v rámci organizace. Následně mělo dojít k tomu, že členové kabinetu fakticky zrušili pražský klub, což dříve bylo pravomocí mezinárodní rady ředitelů. Nakonec měl být tento krok prohlášen za neplatný.

Vedle zmiňovaného právníka, který účast na údajném komplotu odmítl, ale nezastírá, že k obžalovanému úctu nechová, Barták už v minulosti označil za zosnovatele spiknutí proti své osobě jistého vysokého důstojníka jedné z tajných služeb, se kterým prý měl společnou milenku; další osobou zmítanou osobné záští měl být podle jeho slov jistý „kontroverzní kněz". Tuhle trojici označil Barták za spiklence, kteří ho „kriminalizovali s pomocí několika osobních asistentek" a společensky i profesně znemožnili prostřednictvím mediálního honu na černokněžníka.

Účast na komplotu ale popírají i svědkyně vypovídající proti Bartákovi. Některé ale připouštějí, že se na počátku kauzy domlouvaly na společném postupu. To ostatně potvrdila i jedna ze svědkyň slyšených v pondělí. Telefonovala jí bývalá kolegyně s dotazem, zda se nechce připojit. „Já to odmítla; nechtěla jsem s tím mít nic společného," vypověděla mladá žena, která z Bartákových služeb odešla dřív, než se stala obětí vážnějšího sexuálního ataku.

Jedenáct obětí

To, že od svých spolupracovnic očekával vysoké nasazení nejen v kanceláři a při společenských událostech, ale také v posteli, Barták nepopřel. Zdůrazňoval však, že takhle to bylo od počátku dojednáno – a proto také ženy byly tak dobře zaplaceny a dostávaly dárky. Některé ženy trvají na tom, že sexuální požadavky se objevily až dodatečně – byť velmi záhy po nástupu. Několik bývalých asistentek ale jeho slova skutečně potvrdilo (a k trestnímu stíhání se tyto ženy nepřipojily; některé hovořily o i o tom že byly v práci spokojeny). Jiné naopak s odporem a hrůzou vzpomínaly na nemilé dotyky, oplzlosti, nechutnosti, požadování sexuálních úsluh – a dokonce i na šokující násilí s vážnými následky v podobě újmy na zdraví.

V obžalobě figuruje 11 žen, které měl Barták zneužívat v letech 2006 – 2010, a to jak na pracovišti, tak především při služebních cestách; především těch zahraničních. Vedle znásilnění hovoří obžalovací spis i o dalších zločinech, mezi nimiž nechybí tak závažné trestné činy jako jsou nebezpečné vyhrožování, vydírání či omezování osobní svobody. Barták to odmítá. Zdůrazňuje, že žádné z žen vědomě neublížil. „Všechny jsem měl rád – a do některých jsem se i zamiloval," prohlásil v jednací síni loni na podzim.

Romantika nebyla na pracovišti ani mimo

O vztahu Jaroslava Bartáka k ženám vypovídaly v pondělí u soudu dvě svědkyně. Jedna si vyžádala výslech s vyloučením veřejnosti – a senát Stanislava Králíka jí vyhověl. Druhá z žen, jíž se soudce omlouval za to, že ji nechal sehnat policisty, protože se ji soudu dříve nedařilo kontaktovat, vypovídala přímo v uniformě soukromé zdravotnické služby. Mnoho ale neřekla; v Bartákově ordinaci působila jen tři týdny. Nastoupila na dopoledne jako zdravotní sestra a na odpoledne jako asistentka pro kancelářskou práci – brzy prý ale raději sama dala výpověď ve zkušební době. Už po dvou nebo třech týdnech.

„Když šéf odjel na dovolenou, od jeho řidiče a od lidí, kteří pracovali na poliklinice, jsem se začala dozvídat nehezké věci: že holky odcházely, protože je obtěžoval a vyhrožoval, a já si mám dávat pozor, protože vypadám jako slušná holka," vypověděla svědkyně. Varovala ji prý i kolegyně, o níž sám Barták prohlašoval, že s ním dobrovolně spí. (Mimochodem – právě ta, která se později ozvala s dotazem, zda se nechce připojit k trestnímu oznámení.) I jí samotné se prý zdálo divné, že ji šéf neustále zve na oběd. A nelíbilo se jí, že při příchodu do práce podával ruku a chtěl polibek. S pusinkováním ale nesouhlasila. „Řekla jsem mu, že mi to vadí, a už nebyl tak milý," vybavila si. Nenechala se prý ani posadit na klín svého zaměstnavatele. „Přišlo mi to divný; vstala jsem a odešla," vypověděla svědkyně.

Hrůzné zážitky, jaké líčily jiné dívky, ji ale minuly. Jednou jí šéf nalil víno – nenásledovalo ale omámení a sexuální praktiky, jak podobnou situaci popisovala jiná z asistentek, jejíž jméno figuruje v obžalobě. Ji pouze řidič odvezl domů. A když Barták zavzpomínal, jak tuto kolegyni pozval na romantickou večeři, ona se rázně ohradila: „To byla normální večeře!"