Díky vyslovil 38letý Jiří Jehlička; velitel eskorty vězeňské služby, jíž odsouzený mající na svědomí loupežná přepadení na pumpách, v hernách, ve večerce, v restauraci i na ulici utekl – a jejíž dva členové byli kvůli tomu postaveni mimo službu a od středy se zpovídají před Obvodním soudem pro Prahu 4 z porušení povinností strážní služby.

„Děkuji, že nic neprovedl po dobu, po kterou byl na svobodě," prohlásil na adresu 44letého uprchlíka, kterého pražská policie již dříve označila za velmi nebezpečného muže bez zábran, který nemá co ztratit a jemuž je všechno jedno.

Obvyklý postup

Jehlička připomněl, že rozhodně od nadřízeného nedostal údaje o tom, jak nebezpečný je pacient převážený z pankrácké věznice do civilního zařízení kvůli tomu, že potřeboval zákrok, jaký nemůže zajistit ani jedna z českých vězeňských nemocnic (ty se nacházejí na Pankráci a v Brně). „Má loupež," tlumočil někdejší velitel eskorty slova nadřízeného. Tedy – šéfovo vyjádření reprodukoval obšírněji; jednací síní tak zazněla i hanlivá vulgarita, jež měla být pronesena na vězňovu adresu.

Rozhodně prý ale nepadlo ale žádné upozornění, že by tento odsouzený potřeboval nějaké zvláštní zacházení. Dozorci doprovázející pacienta proto postupovali tak, jak je v podobných případech zvykem: pokud se pobyt v nemocnici protáhne a není výslovně nařízen opak, léčenému vězni jsou sejmuta pouta. I Novákovi byl proto odepnut poutací opasek a sundán i takzvaný medvěd; řetízek poutající nohy.

Minuta osamění

Prý se ale nestalo, že by byl vězeň dlouhodobě ponecháván bez dozoru, jak by snad bylo možno vyvozovat z okolností případu. Většinou byl jeden strážce přímo u postele a druhý u dveří nemocničního pokoje. Kritickým momentem se stala chvíle, kdy si krátce po půl čtvrté odpoledne jeden z mužů v uniformě, 34letý Jiří Buršík, odskočil na záchod (dozorci si chodili ulevit na WC na chodbě, protože je personál nemocnice upozornil, že toaleta na pokoji je určena jen pro pacienty a moha by být kontaminovaná) a velitel eskorty Jehlička vyšel na chodbu, protože mu telefonoval nadřízený.

Hovor prý trval asi minutu. Novák tak na chvíli na pokoji osaměl – a příležitosti, která se mu naskytla, využil dokonale. Co a jak udělal, u soudu odmítl vysvětlit – bylo to ovšem patrné od prvních okamžiků, kdy se muži z eskorty vrátili do pokoje: našli jen prázdný pokoj s otevřeným oknem ve druhém patře. A pod ním nikdo, stejně jako v okolí. Nepomohlo ani rozsáhlé pátrání, do kterého se zapojili i policisté se psy.

Z dozorce vězněm

„Uvědomuji si určitý podíl viny. Nechápu ale, proč jsme byli s takovým typem člověka jen dva a nebyli o jeho nebezpečnosti poučeni," konstatoval Jehlička, jemuž stejně jako kolegovi hrozí v případě uznání viny pobyt na druhé straně mříží – trest odnětí svobody na dva až deset roků.

Oběma členům hrozí nejpřísnější sankce (o to tíživější, že by se mezi vězni mohli ocitnout jakožto bývalí bachaři, což se v kriminále neutají). Novákův útěk ale pocítili i manažeři. O funkce přišli ředitel Vazební věznice Praha Pankrác Pavel Hadrava a šéf odboru vězeňské stráže na Generálním ředitelství Vězeňské služby ČR Petr Vlk – ten však záhy přešel na post ředitele Věznice Plzeň.

Čtěte také: Vězeň proslavený útěkem dostal deset let za loupeže